Dneska jsme k obědu jako přílohu k masu (já jako vegetariánka k sojovému) měli mít krásné české brambory. No, nakonec jsme to sežvýkali s chlebem!
Inu je to tak, ty brambory se nedaly jíst. Ne snad že by byly přemrzlé, naklíčené, nebo nějak nedobré, to ne. Vypadaly moc hezky a snad by i dobře chutnaly, kdyby v sobě ovšem každý brambor neměl dvacet černých kazů. Však víte, takové ty fleky, které se musí vykrojit, a které nejsou přes slupku vidět. Dá se to, když jsou dva nebo tři, ale když jich je brambor plný, je to marné. Jak řekla maminka: dřív by tohle nedali prasatům. Ostatně já si myslím, že ani dnes ty krmné brambory nejsou v tak strašném stavu, jako ty pro nás.
A tak mě tak napadá, jak můžeme tuzemské zemědělce, výrobce i prodejce podporovat a prosazovat, když všechno, co si koupíme, stejně musíme vyhodit. Onehdá maminka kupovala cibuli – v žádném supermarketu, pěkně v malém krámku. Tu cibuli nakonec nekoupila. No kdo by taky dobrovolně vyhazoval peníze za něco, co je z poloviny nahnilé. Totéž platí o mrkvi, květáku, petrželi – o veškeré zelenině.
Když v televizi vidím všechny ty testy, co provádějí ve velkých supermarketech, je mi z těch výsledků úzko, jenže když jdu do malého krámku, to úzko cítím pořád. Podle mých zkušeností se většinou ve velkých řetězcích sežene daleko kvalitnější zboží. Samozřejmě ale musíte vybírat a hledat ty dovezené z ciziny, jelikož ty „kvalitní“ české produkty, často prodávané malými soukromníky, stojí víte za co.
Já tady samozřejmě nechci svalovat vinu ani na zemědělce, ani na různé výrobce, ani na prodejce, ale někdo v tom ty prsty mít musí! Buď se jedná o jedno velké spiknutí, které má mít na svědomí úplné „zrušení“ (čti vyhlazení) českého zemědělství a produkce, nebo si prostě čeští pěstitelé nedávají dostatečně záležet na potravinách, které nabízejí svým krajanům. A možná je to také tím, že první jakost se posílá za hranice, do restaurací a do výroby a na nás zbývají už jen ty paběrky a druhořadé krmné fujtajbly.
Ať je to tak nebo tak, je to docela hnus a nikdo se nemůže divit, že raději sáhnu po španělských rajčatech, která jsou krásná, červená a šťavnatá, než že bych si koupila scvrklá, napůl nahnilá rajčata z domova. Říkám si, že ještě že máme chatu a u ní malý pozemek – tam aspoň vím, co přidávám do salátů.
Jak už jsem tedy psala, rozhodně nechci nikoho obviňovat, jen mě prostě štve, že nám všude cpou, abychom podporovali tuzemské zemědělce, ale když chceme, dostaneme jen hnusné, kazové brambory a mrkve.
Možná že vy máte jiné zkušenosti, je to možné a já opak netvrdím – tohle jsou pouze mé osobní poznatky.
