Je to smutné, opravdu smutné, když musím napsat, že se mi Vánoce hnusí. Jenže já neumím lhát – Vánoce se mi skutečně nelíbí. Ano, je pravda, že už mi mnoho lidí řeklo, že Vánoce mám takové, jaké si je udělám. Je to tak, ale co potom ta obrovská nafouknutá komerční bublina všude okolo? Ta se ignorovat nedá, nad tou se dá jen s nechutí kroutit hlavou, když tedy máte dost silný žaludek.
Dnes mě navštívil bratr se svojí ženou a já shledala, že ty masáže našich mozků a rozumu na nás pravidelně pácháných reklamními agenturami, našly úrodnou půdu i v mojí rodině. Když mi totiž má drahá švagrová začala vyprávět, že už mají na domě kompletní výzdobu, a že celá jejich ulice má svá světýlka nastavená na svícení od čtyř odpoledne, můj žaludek udělal kotrmelec. A potom když se začala rozplývat, že se jim v jejich vilkové čtvrti z rozhlasu linou koledy, kotrmelec udělal i mozek.
Jsme svobodná země, proto nikomu neberu, že se mu líbí takové kolektivní radovánky, a že si vytváří všelijaké opičárny po domě – to je věc vkusu, ale opět se shledávám s oním věčným úskalím – s lidskou blbostí, nebo lépe řečeno stádovostí. Má švagrová mi řekne: „Snad všichni naši sousedi rozsvěceli světýlka už ve čtyři, my je měli nastavený na šestou. No rychle jsem to přenastavili na čtvrtou, abychom nebyli pozadu.“ Tohle mi má hlava nebere a ještě víc mi nebere, že má švagrová není ojedinělý případ.
Už se tady vůbec nerozvádím o tom, že tento nevkus má původ v Americe, a tak se mi zdá nanejvýš zbytečné a nelogické, abychom ho přebírali. Máme své tradice, máme Advent a Ježíška a celé Vánoce jsou, nebo by měly být, svátky klidu a je úplně jedno, že v Americe mají místo toho komerční maraton v megalomanské nevzhlednosti a kýčovité dekoraci domů.
Co se týká dárků a jídla, je to snad ještě horší. Jelikož nám v televizi začali vysílat reklamy na hračky, elektroniku a spoustu vánočních potravin, do schránek nám po štosech létají reklamní letáky a sousedi se mezi sebou předhánějí, kdo už co sehnal ve slevě, my se jako na povel poslušně zvedneme z pohovek a útokem bereme všechny obchody – a to už od září. Ať jde člověk do kterého obchodu chce, či na úřad, nebo třeba do knihovy od prvního prosince se prostory plní vánoční dekorací. Já neříkám, že to není hezké, že není hezké jednou za rok si ten život nějak ozvláštnit, jen chci poukázat na tu snadnou manipulovatelnost naší psychikou. Má to soused, dělá to sestra, říkali to v televizi, no já musím přece taky (toto se nevztahuje jen na Vánoce, bohužel je to celoroční problém, jen před svátky se umocňuje). Tohle je všechno to, co mi z Vánoc dělá jedno z nejděsivějších období roku, a i když si doma mohu prožít krásné tradiční Vánoce, nemohu se vyhnout všemu tomu okolnímu běsu.
Dnešní člověk vnímá Vánoce jen jako jakousi prestiž, jak nejlépe se blýsknout před ostatními a docela snadno zapomíná, že Vánoce jsou svátky křesťanské. Když jsem se zeptala své švagrové, proč včera zapalovala první svíčku na věnci, řekla, že byla přece první adventní neděle, jenže když jsem položila další otázku: co je to Advent, mlčela.
To co jsou skutečné Vánoce, už se úplně vytrácí, vytrácí se onen duch Vánoc, pod čímž si představuju pohodu, krásnou vůni a klid na duši i v mysli. Nic z toho ovšem, když jdu ven, okolo sebe nevidím. Snad bych proto své tvrzení, že se mi Vánoce hnusí, měla trochu upravit: Hnusí se mi to, co se z Vánoc stalo.
