...a jděte do důchodu! Vaše pokusy se v posledních okamžicích zviditelnit jsou víc než trapné a ubohé. Když v tichosti odejdete, uděláte nejen službu nám, ale také sobě!
Ze začátku se mi pan Klaus docela zamlouval (řekněme ze začátku druhého období, neboť když nastupoval první, byla jsem ve čtvrté třídě), ovšem za poslední rok, dva se mi dokázal tak úžasně zprotivit, že to ani není možné. Počínaje jeho ruskými „kamarádíčky“, přes amnestii, až po nehorázné hanění Václava Hlavla a jeho odkazu.
Nedovedu si představit, jak strašně nízké ego musí mít pan prezident, že má zapotřebí si ho neustále zvedat tak obludnými výroky. Jistě, já si uvědomuju, že pan Havel určitě nebyl svatý muž, skutečně svatí nejsou ani světci, ovšem nedovedu pochopit tu Klausovu drzost. Vím, že byl vždy Havlovým politickým oponentem, ovšem to neznamená, že o něm může beztrestně vykládat lži. Zvláště teď, když má jeho rodina máslo na hlavě kvůli fašistickému tchánovi – pan Klaus junior nepadl daleko od stromu.
Je mi jasné, že mi sem někteří z vás zase budou psát, že Havel je jen modla, a že uctívám kult jeho osobnosti. Mohu s čistým svědomím říci, že opravdu uctívám jeho osobnost, neboť je co k uctívání. A když už se to tak vezme, za tento kult osobnosti mohou lidé, kteří k panu Havlovi vzhlížejí pro jeho charakter. Nejedná se tedy o uměle vyvolané zbožštění, které můžeme vidět například v Rusku u pana Putina. Ostatně kterého by pan Klaus určitě rád dosáhl, ale stále se mu to nějak nedaří.
Pan Klaus Václavu Havlovi nesáha ani po jeho legendární kalhoty na vysokou vodu, je si toho vědom a opakovanými šílenými výstupy se snaží pana Havla stáhnout na svojí úroveň. No myslím, že to se mu nepodaří, spíše naopak! Vyplouvá totiž na povrch jeho přízemnost a naopak se dme vzhůru vlna zastánců Václava Havla, která v těchto chvílích pana Klause jiste v lásce nemá.
Takže pane Klausi, už jste nás oblažil svojí přítomností, co takhle to zkusit zase jinde? Na jeden národ je toho až moc! Nashledanou, nebo raději sbohem...
A ještě malé zamyšlení pro ty z vás, kteří ve Václavu Havlovi vidíte jen loutku, či co já vím. Nestojí náhodu za zvážení fakt, že i kdyby polovina z toho, co o panu Havlovi padlo, byla pravda, že on dál i po smrti v lidech vyvolává pocit charakternosti, touhu po mravních hodnotách a morálnosti? Jsem pravdoláskař, nějaké oblbování mi taky nesedí (já sama mám však svědomí čísté, věřím jen v to nejlepší, co se pana Halva týká), přesto v tomto případě shledávám v praxi ono moudro, že účel světí prostředky.
