Ale byly doby, a není to tak dávno, kdy jsem si myslela, že někdo mých rozměrů nemá právo existovat. A jak bych si to taky nemyslela, když mě v tom skoro všichni z okolí přesvědčovali.
Je to tak, Špekoštrúdl byl všem jen pro smích. Ale o to tu teď nejde, srdíčko si budu vylívat někdy jindy. Já spíš chci poukázat na to, že být při těle, baculatý, nebo tlustý, ještě neznamená, že je na vás něco špatného a že nemůžete být hezcí a atraktivní.
Nakonec kdyby byli všichni hubení, byla by to nuda.
Takže já už si ze svojí postavy vrásky nedělám a vlastně ji moc ráda ukazuju (pro zvědavce přidávám odkaz na svůj instagram). Jen mě dost štve, a to je taky důvod, proč píšu tenhle článek, určitá sorta mužů. Totiž těch mužů, kteří mě schovaní za svými internetovými profily obdivují, ale domů na vztah si pořídí hubenou holku.
Nemyslím, že je něco špatného na hubených a štíhlých ženách, jsou chvíle, kdy jim stejně pořád závidím. A ani není nic špatného na tom, že se takové ženy mužům líbí. Však každý má jiný vkus a od toho jsou na světě různé typy lidí. Mně vadí ti pokrytci, co si za rohem rádi plácnou do velkého zadku a obdivují, jak se třese, ale na veřejnost půjdou jedině s dívkou, co má 90, 60, 90, anebo ještě míň.
Proč se stydí, veřejně přiznat, že se jim líbí velké zadky?
Protože oplácaná žena je společensky neakceptovatelná a nemůže být krásná? Nejspíš. A i když se dnešní módní průmysl věnuje taky ženám, které mají konfekční velikost 44 a víc, v myslích veřejnosti ještě pořád přetrvává ten cejch, že trochu více tuku rovná se neatraktivní chuděra.
Jistě, oslavovat dvěstěkilová těla už není úplně ideální. A to ne proto, že by to muselo být nutně hnusné, ale protože taková váha už je zkrátka životu nebezpečná. Jenže zatracovat ženy, co mají pětaosmdesát kilo je prostě kravina.
A je prostě kravina, stydět se za to, že se vám líbí boky jako skříň a prsa, kam až oko dohlédne. A slintat nad fotkami Špekoštrúdlů a doma si pak pěstovat hubenou slečnu. Nechte ji někomu, komu se bude doopravdy líbit, a kdo z ní bude na větvi. A sami si pořiďte metráček a kašlete na kamarády, co se budou smát, že máte tlustou holku. No a co? Máte, co se vám líbí. Až budete potmě zjišťovat, který ten záhyb, jsou vlastně prsa, zažijete spoustu srandy.
Ale ne, teď vážně. Každému, co jeho jest. Nenabádám tady někoho, aby měnil svůj vkus, a netvrdím, že jen oplácané je správné. Správné je všechno. Někdo má rád fitnessky, někdo štíhlé modelky a jiný zase kus zadku. A tak to je, protože to číslo na váze, nebo na cedulce šatů, není ukazatelem krásy a atraktivity, nýbrž to, jak se sami cítíte.
Jasně, říkáte si, že jsem zrovna objevila Ameriku. Ale já jen mluvím o svojí vlastní zkušenosti. Já se ve svém tuku cítím dobře. Ve svém hezkém, atraktivním tuku, po kterém pokukuje nejeden muž. Cítím se rozhodně mnohem líp, než když jsem měla anorexii.
Tak nejste od přírody hubení? Co na tom? I tak můžete vypadat dobře a být sexy. A vy pánové, co se pořád stydíte si přiznat, že se vám takové ženy líbí, zkuste se zamyslet, proč se vlastně stydíte?
