Fialová

Zase je mi trochu úzko ze všech těch negativních (tím nechci říci, že si myslím, že se máme čím dál tím líp) a propagandistických článků, a tak opět básním...

Je fialová,
je fialová jako voda,
jako voda na dně vany.
Rozčeřená myšlenka,
pocit stesku, brána k neznámu.
Je fialová?
Je fialová.
Kam se díváš? Nevidíš ji snad?
Je fialová!
Jako barva jejích vlasů.
slyšíš?
Bouřka. Tik tak, tik tak...
Jenže ona není jen
bouřka.
Pořád je fialová.
Zvuk, pocit, naděje,
na řasách houpající se akrobat.
Spadne
- rouvnou jí do dlaní.
Vládne slovy,
-  jsou fialová, fialová jako slunce,
jako vzdech,
když milenec odchází.
Ta vůně ranních nadějí mísící se s kapkami pomsty
bodá do kůže.
Bodá do kůže jehličky z vosku!
Nosívá masku,
je fialová...
Kdo popře, že je fialová?
Nikdo -
Je totiž fialová...