Duch Vánoc

 Protože je zítra Štědrý den, přicházím s další vánoční básničkou. Tentokrát asi tři roky starou :)

Jako nad spícím městem plující koledy,
kde všichni andělé jsou padlí a nezvěstují příchod,
jen radost a láska
- jen ostré ledy.
A když není žádné proč,
jen zármutek spřádá svůj zrod
Všude na ulicích jen rozbředlý sních,
zkažený vzduch
a oblaka kouře,
že snad v rolničkách ukryt je dětský smích
a v pohádkách krajina z bílého moře
Smysl krásných dní zapomenut dávno v čase
- pouhá oslava neřestí zaprodaných duší světa.
S němým úžasem nuceně obdivovat se kráse,
tak laciné a na oko
Mraky barevných papírů a stužek,
načančané nesmysly pro potěchu pokřivených zraků
a kde kdo nemá ani potuchy,
že Vánoce slaví jen z projíždějícího vlaku
Pohlazení od zimního větru
polehoučku zhojí všechny staré rány.
Další rok uplynul
- věru,
další rok odvanul pryč
Bílé,
krásné,
veselé
- adjektiva Vánoc
jen pustá slova,
co nemají moc
Co den míjí den,
člověk znovu budí se ve své posteli
a zas přemýšlí,
co je tenhle život za špatný sen,
za špatný film
a špatnou roli...
A duch Vánoce je v tahu