- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Co bude dál?
Můžu tady jenom sedět jako do teď a brečet nad svojí nicotou.
Můžu si připomínat svoje vzpomínky,
co si vymyslela moje pošahaná fantazie.
Můžu jenom doufat v něco co není, nebude.
Mužu čekat na naději, co už se nevrátí,
co je pohřbená... ve mě?
Co bude dál?
Nic...
Není naděje na neskutečno.
Není naděje na víru...
Co bude dál?
Jenom oharky cigaret a prázdný flašky.
Jenom špína z oken a rozmočený papírový krabice na ulicích.
Jenom všednost.
Jenom růže v celofánu a záchodový mísy...
a taky nová zranění.
Jenom věčnost, co je stejně neskucečná jako neskutečno
- stejně opravdová jako realita.
Jenom nadávky a večerní zprávy, modlitby a déšť.
Co bude dál?
Nekonečně dlouhý maraton - tak krátký...
Hudba a obrazy a knihy a smutek.
Pak příjde listopad... možná.
Nebude nic.
Co bude dál?
Můžu se otáčet v rytmu hovorů z ulice,
nabo sbírat plechovky od coca coly.
Můžu dělat všechno...
Ale proč vlastně?
Co bude dál?
...???
Další články autora |