Jelikož se mi velice zalíbilo sestavování různých TOP, rozhodla jsem se, že si tu budu vést nepravidelný seriál věcí, které se umisťují vysoko v mých žebříčcích. V dnešním třetím díle to jsou večerníčky.
Večerníčky, velký pojem. Každý z nás je zná a většina je milovala, anebo ještě miluje. Mě samotnou při sledování večerníčků vždycky přepadne velká nostalgie, proto nebylo vůbec snadné, sestavit těch deset nejlepších. Nakonec jsem usoudila, že sentiment musí stranou a rozhodla jsem podle toho, jak mě pobaví dnes, když jsem dospělá.
- O makové panence a motýlu Emanuelovi
Já tyhle dva sleduju stále s potěšením. Makové panence dodnes závidím tu krásnou červenou sukni, a možná i trochu motýla Emanuela. Čím mě ale nejvíce dnes tato pohádka oslovuje je provedení – krásné kresby. A když se k tomu přidá milý komentář pana Brodského, jsem stále unešena.
- Krtkova dobrodružství
Možná jsem trochu barbar, když umisťuji Krtečka až na deváté místo, ale přecejen dnes v dospělosti z něho tak odvázaná nejsem, jako když jsem byla malá. Stále je to pro mě velký hrdina a pana Milera obdivuji, ale právě to provedení je v současnosti pro mě tím největším plusem. Ovšem svého psyšového Krtečka bych za nic nedala.
- O loupežníku Rumcajsovi
V Rumcajsovi dodnes vidím muže na hraně zákona, který ale vždy bojuje za dobro. Takový řáholecký Batman bez masky. Nedělá si starosti s pravidly, je charakterní a navíc si rozumí s přírodou. Výborný večerníček, který podrývá autoritářství (což na dobu kdy vznikal, je obdivuhodné) doplněný výborným vyprávěním pana Högera.
- Příběhy včelích medvídků
Tak tady si trochu sentimentu neodpustím, přece jen je to první večerníček, který jsem vůbec sledovala, a pamatuju si, že napjatě. Ovšem příběhy včelích medvídků jsou pro mě stále dost zábavné, aby obsadily sedmou příčku. Podle mě jeden z nelepších loutkových večerníčků – a Pučmeloud byl asi úplně nejlepší postava.
- Rákosníček
Rákosníček, jeho rybníček, hvězdičky a komentář paní Bohdalové – víc se asi ani k téhle klasice dodávat nemusí. Bavil mě jako malou, baví mě dnes a jistě za pár let bude bavit dál. Velice vtipný večerníček s roztomilým zeleným mužíčkem. Jak jsem řekla prve, Rákosníček je klasika a jistě oprávněně.
- Pohádky z mechu a kapradí
Opět paní Bohdalová, ale tentokrát dva lesní mužíčci – Křemílek a Vochomůrka. Je pravda, že mi chvíli trvalo, než jsem se naučila, který je který! Pokaždé, když slyším tu krásnou znělku, přeběhne mi mráz po zádech a zase se cítím jako malá holka. Perfektní večerníček, nijak duchaplný nebo snad poučný, prostě zábava.
- Bob a Bobek – králíci z klobouku
Skvělí bílí králičí hoši, klobou kouzelníka Pokustona a vypravování pana Dvořáka. Tohle je večerníček, který musí bavit i dospělé diváky, někdy si říkám že víc, než ty úplně malé. Vždycky jsem se bavila a vždycky budu. Ovšem už to tak neplatí u těch „nových“ dílů, které se mi zdají dost přitažené za vlasy a za moc nestojí. Takže, vstávat a cvičit.
- Maxipes Fík a Divoké sny maxipsa Fíka
Tady se pan Dvořák opravdu vyznamenal, bez něj bych se nikdy tak nebavila. Maxipes Fík, alias Fek, je opravdu jeden z nejzábavnějších večerníčkových postav, jako malá jsem se něco nsmála a směju se pořád. Pamatuju si, že jsem si jako dítě neskutečně přála obřího mluvícího psa – marně, musela jsem Áje jen tiše závidět.
- Mach a Šebestová
Legendární dvojice, legendární pes paní Kardnožkové, legendární duo prevítů – legendární večerníček. A kdo by si přece nepřál takové kouzelné sluchátko? A pan Nárožný? Asi ani není víc co říkat, dohromady je to prostě kult. Ještě jsem se nesetkala s někým, kdo by tenhle večerníček neměl rád. Já ho mám ráda pořád a čím jsem starší, tím ho má asi radši.
- Pat a Mat
Chvíli jsem si myslela, že tyhle šikuly předběhnou žáci třetí B, ale nakonec to přecejen vyhráli. Pat a Mat dokážou totiž bavit beze slov. Jsou tak báječně nešikovní, a když něco opravují lepící páskou, dokážu se do nich snadno vcítit. Přestože mám kreslené večerníčky raději, pánové Pat a Mat mě uchvátili na plné čáře. A kdo by si někdy nezanotoval jejich typickou znělku? A je to.
Opravdu, a je to. Máme za sebou výčet těch nejlepších večerníčků. Musím přiznat, vůbec to nebylo jednoduché, neboť se jich za dobu vysílání ČT natočilo opravdu hodně.
Závěrem bych asi ještě chtěla dodat, že tohle jsou večerníčky, večerníčky s velkým V, velká klasika a poklad české kinematografie. A tak se mě občas zmocňuje panika, když na obrazovce vidím ty dnešní, moderní večerníčky.
