Povolit či nepovolit měkké drogy? To je, oč tu běží. Můžeme se hádat do nekonečna a argumentů budou mít obě strany dost a dost. Ale jak by se vám líbilo, kdybyste se časem stali sami konopím?
foto: Flickr, Popiart
O škodlivosti nebo prospěšnosti některých měkkých drog toho bylo napsáno již dost a dost. Oba tábory mají svou pravdu a já nikdy tyhle mediální šarvátky příliš nesledoval. Jediný, kdo se mi vryl do paměti, díky ochotě za marihuanu strčit ruku do ohně, byl Jiří X. Doležal, protože jeho vystupování udělalo v mých očích konopí spíše medvědí službu. Nepovažoval jsem nikdy za důležité se touhle subkulturou zabývat. Když si kouří, tak ať si kouří.
Nepřekvapuje mě, že jsme, tuším, na předním místě v konzumaci konopí v Evropě. To je rozhodně zajímavý primát. Ale všude se hovoří o tom, jak je konopí zdraví prospěšné, jak pomáhá, co všechno se s ním dá vyléčit. Tak jsem časem nabyl dojmu, že když je opravdu tolik zdraví prospěšné, tak ať jeho konzumaci stát klidně povolí. O jednu státem podporovanou drogu víc či míň, na tom již nesejde.
Ale jak to tak bývá, občas se setkáte s někým, kdo vám ukáže nový a zajímavý pohled na věc. Jedna známá měla přítele. Nadšeného konzumenta konopí. Velký jedlík, který by mohl sedět u jídla od rána do večera. Jenom se u něj velice často střídaly nálady. Chvíli nahoře, chvíli dole. Sice někdy prospal celé odpoledne, protože se unavil, ale s dětmi si dokázal hrát jako malý. Nikdy jsem u dospělého neviděl takové zaujetí. Jako by byl sám dítětem. Měl tak trochu děravou paměť. Občas odešel nakoupit, ale vrátil se s prázdnou, protože zapomněl, že jde nakoupit. Legrační vlastnost. Jednotlivé střípky chování pak složily můj dojem o jeho povaze. Jenže...
Před nedávnem jsem se setkal s člověkem, co kdysi také pravidelně kouřil "trávu". A jak jsme si tak povídali, říkal, že ho na tom strašně štvalo, jak se mu tehdy strašně měnily nálady. Chvíli lítal a pak se dokázal krutě rozčílit pro hloupost. Hrozně zapomínal. Kolikrát nevěděl, jestli sebou ven na procházku vzal dítě a zapomněl ho někde nebo jestli šel sám. Hodně spal, jak byl často unavený. Když "smotnul brčko" byl svět najednou mnohem lepší a dokázal se smát a radovat jako malé dítě. Třeba se i válet v trávě nebo plácat bábovičky. Ale hlavně strašně jedl. Celý den by do sebe mohl něco cpát.
Tak mi najednou svitlo. To je konopí. To nejsou vlastnosti člověka. Jeho osobnost se někam ztratila. Úplně zmizela zavalena horou marihuany. A tyhle vlastnosti může mít každý z nás, když si pravidelně zapálíme. Staneme se konopím. Jeden jak druhý. Budeme sice chodit každý v jiném těle a na něm nosit rozdílné oblečení, ale to, co je uvnitř, bude totožné. Vaše osobnost zmizí v oblaku nasládlého kouře. A všichni do jednoho budeme obhajovat její léčivost, protože je to argument k tomu, abychom si nepřipadali jako závisláci. Hulíme přece bylinu, ne?
Ať si dělá každý, co chce, ale stát se omamnou květinou, tedy získat vlastnosti, o které ani nestojím a jen tak vegetovat není nic pro mě. A věřím, že pro nikoho.
Mirek Vojáček
