V noci se mi zdál zvláštní sen. Přišel Bůh, sedl si na mou postel, pokýval hlavou a řekl: „Mnohokrát jsem vyhladil špatné lidi, aby byl dán prostor dobrým. Už jsem z toho ale unaven. Teď rozhodněte vy sami, kdo z vás má přežít."
„Lidé jsou ale ve své podstatě dobří,“ odvětil jsem milionkrát omletou frázi, kterou známe snad všichni z knížek i z internetu. Podíval se na mě schovívavě a jeho zrak byl tak křišťálově jasný, že jsem v něm viděl vše, co má na mysli. Aniž by řekl jediné slovo. Hrdlo se mi sevřelo, protože to nebylo nic příjemného:
„Celý život se pachtíte za něčím, co ani neexistuje. Touha po blahobytu je důležitější než altruismus. Hluboký soucit ve vás uhasl. Plýtváte všemi zdroji, které máte k dispozici a jste zhnuseni představou, že by ten nadbytek mohl nasytit celý svět. Rozdmýcháváte nevraživost vůči těm, kterým nerozumíte. Místo abyste se snažili najít za každou cenu společnou řeč.
Otrávili jste vzduch, zemi i vodu. Zdevastovali jste přírodu na celé planetě. Na Zemi, o kterou jste se měli starat jako o klenot. Vyhladili jste tisíce živočišných druhů. Zaplavili svět odpadky. Divíte se, že se příroda zbláznila a děsíte se všech extrémů, i když je to vaše práce. Ale protože si to nechcete přiznat, stále dokola hledáte viníka za tu devastaci jinde jen ne u sebe. Kdy vám dojde, že vy a příroda jste jedno? Jak se vy chováte k přírodě, tak se vám ona odvděčí.
Jako jediný živočišný druh zabijete bez slitování své vlastní děti jenom proto, že se vzepřely pokřivené víře nebo filozofii. Chováte se jako ovce, bez přemýšlení uděláte všechno, co se vám řekne. Znovu a znovu bojujete, zabíjíte a umíráte za někoho, koho ani neznáte. Přitom ve vaší moci je to nedělat. Za posledních sto let jste vyvraždili víc nevinných, než za celou předešlou historii lidstva.
Vytvořili jste svět plný lží. S nadšením posloucháte ty, kteří vám lžou a manipulují vás, protože se to pro vás stalo pohodlným. Ale když někdo říká pravdu, nelíbí se vám to tak moc, že se ho snažíte umlčet. Nechcete se dozvědět, jak veliký klam v sobě živíte.
Zničili jste své vztahy. Vyhledáváte osobní konflikty. Ponižujete lidi ve svém okolí, ale i ty, které byste měli mít rádi stejně jako sebe. Svou rodinu. A tak se rodiny rozpadají. Mizí jediné skutečné útočiště.
Dostali jste ode mě obrovské dary a nevážíte si jich. Všechno berete jako samozřejmost. Chováte se jako malé rozmazlené děti. Čím jste si to všechno, co máte, zasloužili? Co vracíte zpět?
A i když tato slova slyšíš, stále si myslíš, že to není o tobě. Že je to o někom jiném, kdo by měl běh událostí změnit. Jenže je to právě o tobě. Protože ty sám hraješ tu hru s ostatními a ty sám jsi zodpovědný za to, jak se bude vše vyvíjet. Na tobě je rozhodnutí, kam bude celý svět směřovat. Protože jenom tvoje nečinnost a odevzdanost umožňuje, aby se věci děly tak, jak se děly doteď.“
To mě trochu popudilo. Připadal jsem si neprávem obviněný a chtěl jsem na to nějak reagovat. Ale On své hluboké soucitné oči upřel na mě a dodal: „Sami posuďte jak to je. Najděte ty, kteří se nepodílejí na té spoušti. Ty, kteří budou mít na mysli vždy celek a ne jen sami sebe. Protože když je nenajdete, váš druh zanikne,“ při těch slovech mě zamrazilo. Nadechl jsem se, abych honem něco řekl. On jen gestem mou snahu předem odmítl a v tom samém okamžiku zmizel.
A tak tu zbyla otázka, jak máme rozhodnout? Kdo má možnost všechno změnit? Připadáme si nedůležití, ale jsme skutečně úplně nedůležití? Žijeme v letargii a nechali jsme se uspat reklamním blahobytem. Jenže nemusíme být dál nečinní a můžeme všechno změnit. Je to o smysluplné aktivitě, kterou budeme vyvíjet a smysluplném životě, který teď začneme žít. A to ne proto, že si to zasloužíme my, ale že si to zaslouží náš domov, naše planeta, naše Země.
Rozhodněte!
A na závěr tedy rozhodněte sami, zda má náš lidský druh zmizet nebo zda si – pro své třeba i skryté kvality – zasloužíme přežít. Teď to záleží jen na vás. Hlasování je na konci článku na mých stránkách: http://www.mirekvojacek.cz/ma-lidstvo-prezit.html
Mirek Vojáček
www.mirekvojacek.czwww.zenovystat.cz
