Přijel k nám a na několik dní se jen tak zastavil. Popovídal, pozdravil se s lidmi, zasmál se a… vyvolal celospolečenský otřes. Jeho Svatost 14. Dalajláma.
Hradní pán nechal zatlouct okna dubovými prkny, aby k němu z Hradčanského náměstí nedolehl ani paprsek jeho probuzeného světla. Patrně pak padl na svá stará bolavá kolena a odvrátil svou tvář v ponížené motlitbě k východu, aby ho uchránila tohoto nebývalého nebezpečí.
Hradní nohsledi sepsali poníženou supliku, aby uklidnili velvyslance třítisícileté říše. Naštěstí je nenapadlo pozvat současně jejich tanky a letadla. Což bývá v našich krajích zvykem. Ovšem levný obchodní šunt z východu nás beztak zaplavil již dávno.
Našli se i ministři, co měli vlastní hlavu, a usměvavému staříkovi klidně podali ruku a promluvili s ním. Fuj! Na ty si Hrad ještě posvítí. Minimálně na ně uvalí klatbu. A samozřejmě i na jejich rodiny a potomky. I na ty ještě nenarozené.
To, co se strhlo kolem jednoho veselého dědy, lze snad jen těžko chápat. Na jedné straně vyvolal zcela absurdní panickou hrůzu, že nám jeho několika denní přítomnost zničí naši vysokou ekonomickou prosperitu, kterou jsme - jak se zdá - získali hlavně díky obchodním vztahům s bezohledným asijským obrem. Na straně druhé přinesl radost a zadostiučinění z jeho přítomnosti, protože pro mnoho z nás je zosobněním slušnosti, tolerance a lásky.
Taky jsem nechápal, co se vlastně děje, než mi došlo, že celý ten humbuk byl jen průvodním jevem přítomnosti vysoce ralizovaného mistra. Říká se tomu satsang. Satsang se dá přeložit jako „Společenství pravdy“ nebo „Setkání (lidí) hledajících pravdu“. Na takovém setkání, v pouhé přítomnosti takovýchto bytostí – a nikdo nemůže o úrovni vědomí 14. Dalajlámy pochybovat – totiž samy od sebe vyplavou na povrch naše skutečné charaktery. Vše, co v běžném životě dokážeme dovedně skrývat za dokonalými maskami, se najednou ukáže tak jasně, až se toho sami lekneme. Ti, kteří jsou lidští, zůstanou i nadále lidmi. U těch ostatních se projeví jejich skutečné tendence. Proč se to děje? Proto, abychom si své chyby uvědomili a mohli je změnit.
A tak jsme byli přítomni celospolečenskému satsangu, jehož dozvuky se ještě sem tam objevují. Přitom celé sdělení Dalajlámovy přítomnosti bylo: Každému člověku je lidskost vrozená. Svět bude lepší, když se budeme snažit ostatní pochopit a budeme soucitní. Máme to jen ve svých vlastních rukách. Co je na tom špatného?
Přesto jeho myšlenky vyvolaly celospolečenský otřes. A nezůstalo jen u politiků. I sociální sítě poskytly každému možnost vyjádřit svou skutečnou podstatu, projevit svou pravou povahu.
Za to všechno, co se tu odehrálo a ještě odehraje, můžeme být Jeho Svatosti vděční. Pomohl nám jasněji uvidět, s kým v naší malé milé zemi žijeme. Jaký kdo skutečně je a zda je mu přednější hmotný prospěch, zloba a zlost, nenávist a pomluvy před principy lidskosti. A plyne z toho pro každého i jeho vlastní poučení. To proto, abychom se mohli za čas podívat sami na sebe do zrcadla a říct si:
Příště to snad zvládnu lépe.
Mirek Vojáček
www.mirekvojacek.cz
