Znezaneřáděnej kozel

Máte nad sebou šéfa, který si myslí že je neomylný a přitom to „vede“ od deseti k pěti? Tak vo tom to dneska bude.

Dnes to nebude článek o pocitech, nebo reálných parametrech elektromobilů. Dnes přicházím s prosbou.

S dnešním tématem si nevím rady. Potřeboval bych poradit. Nemohu nalézt ta správná slova. Nedokážu dát dohromady tu správnou bajku.

Minulý měsíc byl obdobím oslav a setkávání. Slavila se nominace na nováčka roku (bloger 2017), slavilo se i umístění. Navštívil jsem také nějaké konference a proběhlo setkání elektromobilistů na Bouzově. 

Všude se debatovalo i o elektromobilitě. Zvlášť blogeři mne u Zubajdy překvapili otázkou, proč - když je to tak výhodné, skvělé, ekologické ...,  proč už v tom všichni nejezdíme? Co tu elektromobilitu v ČR vlastně brzdí? 

Věcí, které zatím nedovolují plný rozvoj elektromobility, je víc. Sleduji to už pět let.

Poslední dobou však začínám mít pocit, že to někdo „brzdí“ schválně. Včera jsem se ale opravdu naštval! Byl jsem totiž na Slovensku. A byl jsem tam i před rokem. Před rokem jsem jel trasu Brno - Bratislava a na D2 byly dvě rychlonabíječky. Sekule a Borymall – obě na slovenském úseku dálnice.

A dnes?

ČR: Brno – státní hranice (60 km) – 0 rychlonabíječek.

SK: Státní hranice – Bratislava (59 km) 5 rychlonabíječek (křížení D2 u Kútů, Sekule, Malacky, Borymall a nákupní centrum Dubrawa).

Dokážete mi to vysvětlit? Na Slovensku, které začalo s elektromobilitou později než my v ČR, mají na hlavním tahu co 10 km jednu rychlonabíječku?!

Ještě si někdo myslí, že v ČR je skvělá podpora čistých technologií, pokroku a elektromobility?

“Kecy v kleci“ – říká Lojza. (Lojzu už znáte z minulého článku.) Lojza je elektrikář a pro trefné přirovnání nejde daleko. Nyní ale Lojza selhal.

Žádal jsem ho, o nějaký příběh, bajku, přirovnání, aby i ti, co se bijí do prsou, přednášejí na konferencích - jak jsou jejich firmy pokrokové, inovační a jak elektomobilitu podporují – aby byli schopni pochopit – že to vlastně brzdí – aby nežili v sebeklamu.

Když jejich prezentaci slyšíte již popáté a nic moc se na ní nezměnilo. Jsme největší, nejpokrokovější, nejekologičtější, my udáváme směr, … a na konec - to nejde, pracujeme na tom, nemohu jezdit elektromobilem protože …, máme nyní kyselé jablko …

Jen pro dokreslení – na poslední konferenci vedle mne seděli dva studenti. Dozvěděli se, že z deseti tuzemských přednášejících o elektromobilně – používá pro jezdění elektromobil pouze jeden. Kozel zahradníkem? Zubař se špatnými zuby. Kovářova kobyla?

Na konci konference se ten jeden student zeptal druhého, jestli těm přednášejícím pořadatel platí, nebo jestli si ten svůj výstup musí platit přednášející – a na kolik ho to tak může vyjít.

Poraďte.

Jak někomu, kdo si myslí že je nejskvělejší, nejúžasnější, nejpokrokovější ... říct, že jsou to vlastně oni, kdo to tady brzdí?

Máte tu zkušenost, znáte ten správný příběh? Písněte mi ho prosím do diskuze?

Dík.