Uvězněný mozek.

Spoustu věcí nedokážeme, protože nám v tom brání objektivní příčiny. Zaměstnavatel, rodina, podmínky, nedostatek financí, čas, špatná doba, špatné vzdělání, nebo naopak příliš dobré vzdělání…

A co když ten, co nás brzdí a klade překážky, je náš vlastní mozek, respektive jeho limity? Limity, které nám nabídla společnost, rodina, přátelé, televizní seriály, pohádky, náboženství…  Mříže v naší hlavě, které jsme si zafixovali sami.

Přece víme, co je dobré a co špatné už od mateřské školky – pohádky nám byly vodítkem. Princezny jsou hodné, spravedlivé a laskavé – a mají zlaté vlasy. Jejich sestry s rusými vlasy - to už není to ono, a brunetky a černovlásky už nejsou hodny nějakého prince a bezstarostného života. (… a od té doby žili šťastně a jestli neumřeli, žijí dodnes.)

Dokážeme se dostat mimo limity vlastního myšlení, kreré jsme si sami nastavili? Kdy je naše mysl schopna překonat sama sebe? Nepřebíráme skupinové pravdy jen proto, že je to snadné, jednoduché a pohodlné? Ještě že už skončily prezidentské volby a můžeme se věnovat něčemu užitečnému.

Představte si tu krásnou situaci, že čeští hokejisté opět vyhrají olympijskou medaili – jako v Naganu. To se zase bude oslavovat, to budou jízdy - a těch suvenýrů, triček a upomínkových předmětů.

Třeba bude možné koupit kopii vítězného puku s podpisem střelce, třeba i hokejku s podpisem autora vítězného gólu! To by bylo něco pro fanoušky – a co teprve pro malé kluky – mít tu nejlepší hokejku na světě a vítězný puk, i když to bude pouze kopie, bude to přece ta pravá hokejka – ten pravý puk.

Hokejka by třeba stála dva tisíce korun a puk dvěstě. No a ještě lepší by to bylo v sadě a se slevou. Hokejka dohromady s pukem by stála tisíc sto korun. Super!

Víte, jakým magnetem by to bylo pro malé kluky, mít tak hokejku a puk? No, i když i 1 100 Kč je pro malé kluky (a samozřejmě i pro mladou rodinu) velká pálka. 

No a tak se třeba domluví dva spolužáci, Jirka a Pavel, že si koupí dohromady tu sadu a rozdělí si ji. Jirka zaplatí hokejku a Pavel puk. Ale jak si ji mají rozdělit - tu cenu? Když tím, že Pavel zaplatí puk, umožní Jirkovi pořídit si hokejku výrazně levněji, Jirka ušetří daleko více než Pavel. Kluci vyberou prasátka a pospíchají do obchodu s tím, že se zeptají prodavače, jak stanovit cenu – ten sportovním věcem přece rozumí.

Prodavač navrhne, že férová cena je, když hokejka je o tisíc korun dražší než puk. Kluci že jo, a tak si plácnou. Jirka zaplatí na pokladně 1 000 Kč a Pavel stovku.

Prodavač vezme peníze a vystaví jim účtenku (na které je i EET).

Kluci - celí šťastní - rozbalí sadu a každý má svou vytouženou trofej.

Už chtějí odejít, když se jich prodavač zeptá, jestli se mezi sebou vzájemně vyrovnají, protože se domluvili na jiné ceně, než každý platil u pokladny.

Kluci se zeptají, jak to myslel, protože každý přece zaplatil svůj díl. Prodavač řekne, že ne a připomene jim jejich dohodu, na kterou si plácli. „Hokejka je o tisíc korun dražší než puk.“ Hokejka dohromady s pukem stojí tisíc sto korun. Kolik tedy stojí puk?

Co myslíte, dopočítají se žáci páté třídy správného výsledku, když i vy jste se pravděpodobně zmýlili a skočili na jeden z mentálních klamů?  Zvolili jste snadné, jednoduché a nabízející se řešení před správným, složitějším, nad kterým je potřeba se zamyslet.

V diskuzi u minulého článku (Jak padá Lístek) jsem opět měl ten pocit. Jeden čtenář psal, že by nekoupil automobil, kdyby byl omezen tím, že by mu benzín tankovali pouze po kapkách – plnou by nakapali za 6 hodin. Automobil by nebral ani zdarma, ani kdyby byl zdarma i ten benzín. No já se mu ani nedivím.

Ale to je jen omezení v jeho hlavě, že si nedokáže představit a zařídit, aby mu tu nádrž nakapali přes noc, když spí.

Kdyby si přečetl některý z předchozích článků, přišel by na to, co by se stalo v případě, že bych používal elektromobil, který by měl využitelnou baterii větší než 30 kWh.  Ve sledovaném měsíci (červen 2017, kdy jsem najel 4 632 km), by mi nabíjení na tuto vzdálenost zabralo méně mého času, než kdybych tankoval u benzinek!

Je zajímavé sledovat, jak nám mantinely a omezení, která jsme si sami vybudovali ve své mysli, brání dobře se rozhodovat.

O elektromobilech, o financích, o prezidentech… o životě.