jakkoliv se myšlenka EU nebo Spojených Evropských Národů, či Jednotné Evropy jeví „modernímu“ občanovi jako jsem já sympatická a z makroekonomického hlediska i výhodná, je na základě historických zkušeností našeho kontinentu odsouzena k zániku.
Evropské národy totiž nevede ekonomická racionalita nebo touha po velkém státním celku jako hlavní myšlenkový proud. Jednání evropských národů bylo vždy zaměřeno na boj o udržení národní suverenity. Podřizování se jednotnému vedení stálo v historii Evropy mnoho krve a utrpení. Evropské firmy nemají touhu expandovat stejnou jako v USA. Rakouský řemeslník se spokojí s působností v okolí svých pastvin a nemá touhu vyvážet stoly po tisících do USA, Japonska a Brazílie. Samozřejmě jsou vyjjímky.
Čím menší národ, tím větší a rafinovanější je snaha o isolaci a přežití. V našem případě se stačí podívat na rozpad Rakouska Uherska, nebo zcela nedávno Československa. Ani tak malá „unie“ jako Rakousko Uhersko neměla šanci na přežití. Nakonec, slavili jsme Masaryka že?, a celé generace se o něm učili jako o milovaném státníkovi, který dal Čechům svobodu.
Podobně Řekové budou slavit někoho, kdo je vyvede z Evropy, ať už to bude levicový komunista nebo pravicový nacista. Evropa je nutí žít zcela jinak, než je jim přirozené. Ekonomické grafy a finanční produkty nehrají v jejich myšlení roli. Málokdy se nějaký národ dobrovolně začlenil do celku, který logicky ovládá ten, kdo je početně větší, hospodářsky dominantní a územně rozlehlejší. Vždy to skončilo , alespon dočasně, stejně: rozpadem na malé státy, které oslavovaly ty své vůdce, které je dokázali vymanit s většího celku. Rozpadla se římská říše, rozpadlo se Velké Polsko, rozpadla še říše Karla IV, rozpadla se říše Lucemburků (Čechy, Slezsko, Lužice, Braniborsko, Horní Falc) rozpadla se Německá Říše, rozpadl se Sovětský svaz.
Důvody se mohou zdát vždy jiné, ale zkrátka, myšlenka zemského vlastenectví je v obyvatelích Evropy a jejím okolí stále hluboce geneticky zakořeněna. Ti, kdo na této myšlence netrvali, jsou v menšině, nebo již dávno odešli do USA, Kanady, Jižní Ameriky, aby společně s obyvateli dalších zemí jako je Čína, Indie, umožnili fungování toho, co v Evropě nebude v nejbližší době možné.
Kdo to nepochopí a bude tlačit a tlačit, bude buď demokraticky nezvolen, nebo bude tak silný, že se nedemokraticky uchýlí k násilí, demagogii, genocidě a ekonomickému útlaku těch, kdo s jednotou nesouhlasí. Násilím vytvoří nesourodý celek, ovšem jen dokud nepovstanou noví hrdinové, kteří to všechno zase rozloží....
