Všiml jsem si, že poslední dobou novináři, bloggeři apod. psavci rozeznali, kam až může jít „levicová“ argumentace a stalo se jakousi módou psát proti Paroubkovi, Rathovi, Drymlovi ( dále jen PRD). Trápí mně otázka, do jaké míry toto sebemrskačství bude něco platné a zda není třeba udělat něco víc, citlivěji a efektivněji
Nyní se my, pravicově orientovaní, ubezpečujem formou víceméně zesměšňujících blogů článků, komentářů a karikatur, jaká že to nevědomost vládne desítkami procent obyvatelstva, kteří, ať je úroveň levice jakákoliv, bude zase tu levici volit. Pomineme li jen sociální důvody, ptejme se proč? Protože v našich diskuzích nedáváme prostor pro důstojnou ústupovou cestu vedoucí ke změně názoru, těm kteří ve volbách PRDy podporovali. Každý člověk musí mít pocit, že na nový názor přišel sám od sebe a ne, že mu ho někdo prvoplánově podstrčil argumentaci typu ten a ten je blb podívejte se na něj! Blb se zatvrdí a spolčí se s ostatními blby, kde se budou navzájem přesvědčovat, jak jsou dobrý, tak jak my přesvědčujem buď sami sebe, nebo jen ty co už jsou dávno stejně přesvědčený.
No jednoduchý recept neznám, ale pokud v diskuzi chci přesvědčit někoho, aby se dopracoval k jinému názoru, cítím že se to musí dělat víc rafinovatě, tak aby pro soupeře bylo důstojné svůj názor změnit, prostě mu nechat „jeho ústopovou chodbu“ kterou důstojně odkráčí a vyjde na naší straně, aniž by měl pocit, že už na začátku cesty je považován za blba. Kdo by se na takovou cestu vydal, že?
Tak to mějte na mysli, až budete chtít někoho soukromě ovlivnit. Nejde o zesměšnění a dokázání „že je někdo blb“. Jde o to získat v dalších volbách hlasy na správnou strnu. Není to proces jednokrokový, je to o nenápadné, efektivní, promyšlené a dlouhodobé diskuzi formou citlivých argumentů a dlouhodobého formování názoru.
