Čeho mi nedopřeje život, vysním si !!! Je pátek. Sedíme u večeře na Rovině a povídáme si s malou Maggií, co týden dal...
Přes den jsme spolu moc nebyli, já dodělával střechu v Hartmanicích a Maggie dole ve městě prodávala knihy a něco z té naši domácí tvorby. Večeře byla výborná, jako ostatně vždy, když se tu zastavíme a ta vídeňská káva na závěr doladěná kouskem dortíku...no mňam :). Rozloučíme se ze sousedy a po svých jdeme ten kilometr a půl po cestě k lesu. Cestou domů se jako vždy zastavíme na louce a koukáme chvíli jen tak dolů do údolí. Když o víkendech bývá času víc, vyběhneme občas taky nahoru na Březník, abychom se, stejně jako před tisícem let poustevník Vintíř, kochali tím krásným výhledem.
Začíná podzim, záplava turistů pominula a po večerech u nás bývá nepopsatelný klid. Letos se nám konečně podařilo dokončit opravu domu a na té naší louce teď stojí hájovna zase v plné kráse. Modré zdi s bílými sloupy průčelí vévodí okolí stejně jako kdysi. Na střeše a na štítech pak novotou zářící dřevěný šindel podtrhuje tu nádheru. Večery většinou trávíme na terase a nebo v zimě, když je venku mráz, u krbu. Popíjíme čaj a díváme se na obzor, jak si odcházející slunce pohrává se stíny na protilehlých kopcích. Nejvíc ze všeho miluju to ticho (sem tam přerušené bekáním srnců), na pozadí tak nádherně doplněné šuměním stromů a vody. Letos je ještě všude kolem vysoká tráva a bude třeba ji před zimou posíct. To je cena za tu práci na stavbě, na nic jiného totiž nezbyl čas. Příští rok nás ještě čeká zahrádka a skleník.
... Malá Maggie se už moc těší, jak jí vyrostou bylinky a vykvetou kytky :0) ...
