Benátky... Pár fotek a vzpomínek na moře a pláže ? Ne, odvezli jsme si toho podstatně víc...poznání ! Díl třetí:
Holub a okřídlený lev.
Procházíme ulicemi Benátek a bojují v nás rozporuplné pocity. Krása a výstavnost starých paláců, ulice protknuté nepříliš čistými kanály, věčné davy všudypřítomných turistů a tisíce krámků s předraženými kýči. Sledujeme tu zvláštní směsici pohledů, vůní a detailů a máme takové zvláštní pocity. Město žijící ze své bývalé slávy, město za zenitem ? Co zbylo z odvážných obchodníků, jejichž lodě brázdily nekonečné dálky nejen Středozemního moře, co zbylo z odvážných vojáků, kteří obsazovali a pozvedali k větší slávě města na celém pobřeží Jadranu, co zbylo z architektů, sochařů, malířů a hudebníků, jejichž díla zanechala tento takřka nesmrtelný obraz ?
Je to vlastně stejné jako s našimi životy - i ty se pohybují ve vlnách - jsou chvíle, kdy jste na vrcholu a koukáte dolů na ty druhé, co v tu samou chvíli nemají to štěstí a jsou chvíle, kdy jste hluboko dole a celý svět se vám zdá nespravedlivý a strašně, strašně toužíte být zase nahoře. Povídáme si s malou Maggií o tom zvláštním toku našich osudů, o těch vlnách štěstí a hlubinách bolesti a přemýšlíme společně nad tím, jak naložit s tím dnem, které každého z nás jednoho dne potká. V našich úvahách si pokládáme otázky a pokoušíme nalézt odpovědi, tak jako tisíce filozofů před námi. Pro ty, co jsou zrovna dole, to možná bude znít jako výsměch, ale ty vrcholy štěstí i bezedné hlubiny bolesti nás učí dýchat a žít život sám. Učí nás vnímat své okolí ze všech možných úhlů, učí nás chápat ty, co se stejně jako kdysi my ocitli na dně, učí nás chápat a sdílet štěstí těch, co ustáli svůj boj a ocitli se znovu na výsluní. " Život je jako loď " pronese v jedné chvíli Maggie a já najednou chápu tu hlubokou moudrost toho přirovnání - není důležité, ve které fázi vlny se zrovna nacházíme - důležité je, že plujeme !!!
Procházíme ulicemi našich životů a bojují v nás rozporuplné pocity a ten holub, pokořitel okřídleného lva to už nemohl vyjádřit lépe.
