Když někdo na politické scéně hlásá věci, které se vymykají mainstreamu, zažitým klišé a tedy současnému politickému marasmu – pardon – standardu, je automaticky všemi, zejména politology – tedy až na pár výjimek (a pár jsou dva) – označen za populistu.
Populista je ale politik, který říká věci, o kterých ví, že je chtějí lidé slyšet. A hned také slibuje jejich splnění. Už ale neříká, jak toho splnění docílí. Pan Okamura ale nic neslibuje. Žádné pečené holuby do hu...úst. Žádné vodění občana za ručičku. Žádné vyšší dávky. Žádné věci zadarmo. Ani žádnou cestu na Měsíc. Naopak, „vyhrožuje“ tím, že se každý občan musí o sebe postarat sám. Sám svou prací. Svou vlastní odpovědností za sebe sama. A k tomu ale potřebuje mít účinné nástroje. Odvolatelnost politiků (a vysokých státních úředníků) a všeobecné referendum těmi účinnými nástroji jsou. Odvolatelnost politiků ale prakticky nebude fungovat tak, že se, jako na běžícím pásu, bude odvolávat jeden politik po druhém a permanentně se budou konat doplňující volby. Odvolatelnost na politika bude fungovat, jako hrozba výpovědi na zaměstnance: Neděláš to, co máš? Máš padáka! A referendum? Nebo chcete-li lidové veto?( – protože nejspíše tak je to myšleno) má sloužit k tomu, aby nemohl vstoupit v platnost zákon, který by šel proti zájmům, či dokonce svobodě občanů. (například třeba zákon o zákazu pěstování, zpracování a prodeji léčivých rostlin a produktů z nich. Nebo třeba zákon o povinném přimíchávání biosložek do PHM) Aby ho občané v lidovém referendu mohli zrušit. Samozřejmě, že jak odvolatelnost politiků, tak i obecné referendum musí doprovázet celý systém zákonů, který zabezpečí NEZNEUŽITELNOST těchto nástrojů. Počínaje přísně etickým chováním médií a konče neutrálním chováním státních orgánů a institucí. Pan Okamura se inspiroval útlou knížkou známého ekonoma Pavla Kohouta nazvanou ÚSVIT (Jeho inspirací tedy není, jak mnozí horlivě dedukují a jiní ještě horlivěji papouškují, řecká neofašistická politická strana Zlatý úsvit!) Tato knížka (a web NOVAUSTAVA.CZ s ní úzce spojený a nadále se rozvíjející) se zabývá rozborem různých politických systémů, současných i historických, historickými souvislostmi a vývojem politických systémů v Evropě i za mořem, historií a rozborem současné Ústavy ČR a nakonec návrhem NOVÉ Ústavy České republiky. Velmi zajímavé a poučné čtení. Zejména ta pasáž, kde autor podrobuje svůj návrh Ústavy všem kritickým okamžikům polistopadového politického vývoje. Doporučuji všem, zejména těm, co kopou kolem sebe z neznalosti. „A priori kritici“ všeho, co Okamura hlásá, často též argumentují tím, že co funguje ve Švýcarsku, nejde přenést k nám. Ano, mají pravdu! Nejde cokoli vytrhnout z kontextu, z vyladěného systému a naroubovat k nám. (do našeho NEsystému) Jako příklad postačí přímá volba prezidenta. Když nebyla upravena návazná pravidla kolem pravomocí a povinností prezidenta, těžko dnes křičet, že se prezident chová protiústavně a proti „zvyklostem“ a podobně. Vznikl paskvil a jako paskvil to teď funguje... A propos – tímhle způsobem je ZASVINĚNÝ celý náš právní systém a to naprosto dokonale! Jednomu zákonodárci se líbilo tohle z Belgie, druhému tamto ze Švédska, třetímu ono z Francie, (později se tomu prvnímu to belgické už nelíbilo a radši by to dánské, tak udělal novelu), hezky po švejkovsku to pak všechno slepili, ostatní zákonodárci, plně zaměstnaní „svými malými odklony domů“, pro takové paskvily hlasovací tlačítka bezmyšlenkovitě tiskli – a teď nám to tu všechno pěkně kypí a kvasí a nerudovsky nevíme, co s tím. Práce zákonodárná je práce systematická a systémová. Každá „hurá akce“ je předem odsouzena k nefunkčnosti. Pan Okamura ale nechce něco od někud přenášet k nám. Dle mého názoru má vyšší a dlouhodobý cíl: chce u nás vytvořit celý systém postavený na nové a hlavně FUNKČNÍ Ústavě, který KONEČNĚ BUDE FUNGOVAT!
