…když se to má podařit!

Přesně takhle zní slogan rakouské firmy, která se jednoho krásného dne rozhodla, že si na kraji města Brna postaví prodejnu. A jak řekla, tak udělala. Jen „maličko“ musela při tom obejít územní plán, možná i s pár úředníky kafíčko popít, místo povolení se namáhala s hledáním autorizovaného inspektora, to proto, aby případní účastníci stavebního řízení nebyli kvůli té firmě obtěžování nějakými byrokratickými razítky. Avšak lidé nepochopili, že se nový soused o ně tak hezky stará, začali psát petice a podávat žaloby. Aby se jim firma odvděčila, honem krámek dostavěla, ba i šroubky, nářadí i fošny do něj navezla a pracovní sílu najmula. Jen na kolaudaci v tom spěchu zapomněla. Lidé i tak reptat nepřestali a navíc stát i místní radnice nejevily odpovídající vděčnost. A tak firma pohrozila, že zažaluje daňového poplatníka v arbitráži o 2 miliardy a 242 milionů k tomu - a pohádka, co tak pěkně začala, se rázem zamotala.

Celý problém je samozřejmě složitější. Území, které nový hobbymarket v brněnských Ivanovicích právě zastavěl, je určeno k využití pro průmyslovou zónu. Jedná se o pole, ze tří stran sevřené silnicí a z té zbývající sousedící se čtvrtí, která mnohde nese otisk pověstného podnikatelského baroka. Nutno předeslat, že v Ivanovicích z pod pokličky probublává nevraživost starousedlíků právě k těmto novým domkařům. Jejich území odděluje od staré zástavby místy nevzhledná zeď, místy uzamykatelné mříže. Obzvláště ti, kteří bydlí od nechtěného marketu dostatečné daleko, vidí v bíločervené obří krabici, která bude do sebe nasávat dopravní zátěž z širokého okolí, jisté zadostiučinění. Tradičně sousedské, „když mě chcípla koza, tak dej bože, aby soused přišel o krávu“, však zde neobstojí.

České republice hrozí další miliardová arbitráž, kdy investor bude mluvit o zmařené investici, nekompetentních úřednících a veřejnost si bude šuškat o korupci na té či oné straně. Tedy příběh, který by se jižně od řeky Moravy, kde má firma sídlo, asi patrně nestal. Nedivme se však firmě, že v naší legislativní džungli postupovala právě tak, jak jí dovolovalo okolí. Není prvním, ba bohužel ani posledním investorem, doplácejícím na nestandardní průsaky politiky a byznysu do občanské společnosti.

Jak příběh může skončit? Pochybuji, že firma (nebo stát!) na své náklady zbourá prodejnu, odveze pryč asfalt a beton, pole zorá a zasadí řepku olejnou. Lidé, kterým slíbili práci, a kteří kvůli nepodařenému ping-pongu firma versus úřady nemají kde pracovat, se asi dočkají. Možná kdosi vyměří pokutu, která se dá splatit za několik hodin tržby. Místní si zvyknou, konkurenční prodejna zahájí cenovou válku, jen někteří si možná postaví dům na jiném kraji Brna.

Co však navždy zůstane, je podivná pachuť nad jednáním firmy, která se jednoho krásného dne prostě rozhodla, že si postaví prodejnu. A jak řekla, tak také bezohledně udělala.