Být seniorem by mělo být prima

Jakožto ročník padesát, jsem již rok v kategorii seniorské - byť stále v produktivním věku, i na sobě pociťuji, že chápání pojmu „být důchodcem“ se v průběhu desetiletí proměnilo. Mnoho z mých vrstevníků chodí do práce, těší se přiměřenému zdraví a aktivně sleduje dění ve společnosti. Dokud můžeme – a je nám to umožněno – tak využíváme znalosti, které jsme za svůj život posbírali. Jako lékař mohu potvrdit, že zkušenost skloubená s praxí jsou hodnoty, které se nedají ani koupit ani urychlit.

Seniorský věk s sebou nese řadu velkých plus a já měl vždycky za to, že až mi bude tolik, kolik mi je, bude to přece prima. Většina věcí v mém životě bude hotová, děti samostatné a mně bude zbývat spousta času k tomu, udělat konečně to, na co jsem v produktivní části života neměl čas. Neboť člověku je přece vždycky jen tolik, na kolik se on sám cítí. A jsme u toho -  mého srdcového tématu – totiž zdravotnictví.

Problematika zdravotnictví je pro seniorský věk poměrně důležité téma. Otázka úrovně a dostupnosti zdravotní péče začíná být pro jednotlivce vždy důležitá až v okamžiku, kdy ji začne osobně potřebovat. Dokud Vás nebude něco trápit, nebudete se o problémy zdravotnictví patrně nijak zvlášť zajímat a řadu informací přijmete jako holý fakt. Leč v okamžiku, kdy se Vás TO začne týkat osobně, se situace rázem změní. A bohužel, do seniora jsem dospěl zrovna v okamžiku, kdy se ony „nezbytné reformy zdravotnictví“, které jsou prý „jen odrazem naplňování programu koalice“, odrazí přímo a osobně na životě každého z nás. Bez ohledu na to, nachází-li se zrovna ve stavu nemocných, či zdravých.

Musím říct, že nikdy jsem nesympatizoval s pravicovým pohledem na svět. Viděl jsem už tolik lidského neštěstí a bolesti, že zkrátka nemohu věřit spravedlivosti ruky trhu a kapitalismu bez silné sociální a zdravotní sítě.  Pokud se pravicové vládě „podaří“ její penzijní reforma, kdy se zvýší DPH prakticky u všeho, tak zdražovat se bude také ve zdravotnictví. Zdraží lékařské výkony, přístroje v nemocnicích, lůžková péče, pobyt v nemocnici, zkrátka všechno. Protože zdravotnictví se nebude dostávat peněz, tak si určíme co je standard a co nadstandard.  A škarohlídům, kteří budou upozorňovat na to, že draze placený nadstandard je vlastně standard, zdražíme třeba léky.

A najednou se zdá, že být seniorem za vlády pravice až zas tak prima není. Postavit finanční a zdravotní reformy státu tak, že na ně nejvíce doplatí střední vrstva, důchodci a lidé se zdravotním omezením je politika, ukazující na slabomyslnost a nekompetentnost lidí, kteří ji prosazují.

Ale naštěstí vše má svůj začátek i konec. Také volební období poslanecké sněmovny má svůj začátek, i konec. A to včetně toho předčasného. Jsem přesvědčen, že být seniorem by za určitých okolností mohlo být prima!