98| Příběh studentky Zuzany - díl 4.

Michalovy obavy měly své opodstatnění – po smrti rodičů nachází Zuzanu na samém dně – fyzickém i psychickém. S pomocí spolužáka Jardy se snaží vrátit svou dávnou lásku zpět do života! Podaří se jim to, Mají vůbec šanci?

… pokračování…

„Dobrej vtip, co? Můžeme jít na tu hlavu?“

„Jo, dobrý … už letím.“ A ani nepřeháním, pod nohy se mi totiž připletlo její psisko a abych ho nepřišpendlil k podlaze, protáhl jsem krok, ztratil balanc a skončil nataženej mezi křeslem a stolkem.

Když Zuzaně o chvíli později mydlím hlavu, pronese: „Míšo, víš co je docela divný? Ještě před chvílí jsem chtěla umřít a … teď si tu sedím ve vaně nahatá, téměř cizí kluk mi myje hlavu a já mu povídám vtipy!“

Ale to je přece můj, před chvílí v duchu pronesený názor! Copak umí číst myšlenky? Až mě z toho zamrazilo. Mlčím a Zuza pokračuje…

„Neumím číst myšlenky, ale baví mě si představovat, co si druzí v dané situaci myslí… A soudím, podle tvého trhnutí, že jsem uhádla, že?“

„No jo, celkem jo,“ zamručím neochotně, „hotovo, spláchnout, utřít a fénovat se až po vypuštění vany! A pospěš si, za chvíli je tu Jarda s proviantem!“

Ten přijíždí s 20 minutovým zpožděním, má plné ruce, tašku drží i v zubech! Hned zakotví v kuchyni, kde už půl hodiny cosi kuchtí. Zatím se Zuzanou realizujeme letecký den: vše, co má z minulosti negativní náboj nebo nulový význam, házíme do deky a vynášíme do popelnic. Do umytých polic ukládáme zbylé věci. Jen skončíme s policemi v dětském pokoji, zazní z kuchyně gong – neklamné to znamení, že jídlo je na stole!  

Na Jardovi je celkem zřetelně vidět, jak netrpělivě očekává slova uznání a Zuza snad opravdu umí číst myšlenky … chválí jej ještě dříve, než jídlo vůbec ochutná: „No, Jaroušku, to je ale strašně dobré, moc se ti to kuřátko povedlo. No to víš Žeryku, že dostaneš kostičky … páníček nám skvěle uvařil…“

Ano, to jsou slova, co Jarda potřeboval slyšet. Není sporu, že se mu vykoupaná, byť poněkud pohublá Zuzana, velmi líbí – je téměř vidět jiskru, jež mezi nima právě přeskočila!

„No tak, bylo to jen narychlo, zítra ti uvařím čínu nebo chceš něco sladkého, řekni si. A Zuzi, pokud jíš po delší době, tak pomalu, ať ti není špatně. Neboj, na pejska se taky dostane!“

Pohledem na hodinky zjišťuji, že je osm pryč … hodin jako na kostele! Vstupuji mladejm do hovoru s tím, že je potřeba ukončit seanci, vyvenčit psa a vyrazit k domovům – zítra nás čeká test z ruštiny.

Zuzka posmutněla, Jarda se zakabonil a nemusím být psycholog, abych poznal, jak usilovně přemýšlí o jiném řešení situace. Po hodné chvíli opravdu pronese: „Víš Michale, uděláme to jinak. Já tady dnes se Zuzankou zůstanu, nevíme, jak bude reagovat na jídlo a jak jsi říkal v telefonu – jde tu přece o lidský život. Ten je pro mě určitě důležitější, než písemka z jazyka, který nesnáším a který určitě v životě potřebovat nebudu. Pokud bych měl následovat Petra, tak to bude směrem západním. Souhlasíš Zuzi?“

Polibek na tvář se i mně zdá být přesvědčivým vyjádřením souhlasu. Jsem rád, že dochází k naplnění bodu číslo 1 a Zuzka bude pod dozorem obětavého Járy. Nakonec mě jdou oba, vlastně všichni tři vyprovodit. Rozcházíme se s tím, že se zastavím zítra po škole … a domluvíme se na dalším postupu.

****

Akce dostat Zuzanu zpět do života i do školy byla především díky Jardově péči úspěšná. Těžko se dalo přehlédnout, že ti dva v sobě našli zalíbení a jak se zpívá v každé druhé písničce – s láskou jde všechno hnedka líp. Důležité bylo rozhodnutí ředitele školy: vrátit Zuzanu (na základě lékařského posudku) zpátky do ročníku s tím, že pokud dožene učivo, může se pokusit o složení maturity!

SVATÝ TÝDEN

Předposlední květnovej pátek sedíme v hospodě za školou, dojídáme historicky poslední studentský oběd a domlouváme detaily sobotního odjezdu na chalupu Jardových rodičů, kteří nám poskytli azyl v dobré víře, že zde strávíme ‚svatý‘ týden přípravou na maturitní zkoušky.  Strategie je jednoduchá: vydatným spánkem, kvalitním jídlem a dodržováním pitného režimu vytvořit optimální podmínky pro vytvoření pozitivní psychické pohody tak potřebné pro individuální samostudium.

Start je v naší sídlištní samoobsluze, kde se zásobujeme potravinami především masitého a tekutého charakteru. Domluvenou strategii striktně dodržujeme, takže po důkladném spánku, snídani, odpočinku, přípravě oběda a odpolednímu klidu věnujeme samostudiu denně téměř 2 až 2,5 hodiny. Do středečního večera to dělá poctivých 7 hodin! V sobotu pro ubytování a aklimatizaci čas na učení nezbyl a ... v neděli? To je snad už zřejmé z názvu dne – se snad nepracuje, ne? Středou však naše úsilí se vzdělávat víceméně skončilo. Důvod…?

Navečír se rozbimbá u vrátek kravskej zvonec a hlasitý dívek smích nám dává jasně najevo, že pro dnešek samostudium skončilo. Že by dívčí tým ze včerejšího volejbalu? Třetí den, označován jako kritický, jsme si hned ráno u snídaně odhlasovali celodenní klid na lůžku. Bohužel, někteří z nás (všichni kromě mě) dohodu markantně porušili a nejenže vyrazili na koupaliště – což by se ještě dalo tolerovat, ale kromě slunění a koupání se nechali místními zlákat i na míčové hry!

Ale ne! Tato návštěva, na kterou jen nevěřícně zírám, nemá se sportem nic společného! Výpravu vede – no ano, to je přece Jardova Zuzana a … páni, já padám do vývrtky: za ní jde Zbyňkova Pavla z loňského chmelu, další dívku neznám. O to větší šok zažívám při identifikaci dívky čtvrté, tedy poslední! Není totiž nejmenší pochyby, že ta drobná blondýnka – je sestřička Petra … tedy moje bývalá láska … Mini! Nemá smyslu přemýšlet, zda sním či bdím, času je zatraceně málo. Musím si okamžitě vyměnit tričko, najít hřeben a s jeho pomocí se zcivilizovat! 

****

„No to jsou k nám hosti!“ hlaholím již na schodech a dole pak jdu z náruče do náruče! Přitom celkem realisticky hodnotím situaci: tak tady jsme se už doučili! Po vzájemném představení se usazujeme kolem stolu ve velké světnici, kde se Zuzana se ujímá slova…

„Tak jak se máte chlapci? Povězte, povedlo se nám překvápko? Já myslím, že zhruba 100 procentně!“

„400 procentně! Příště ti zas povím, kam jsme se jeli zašít.“

„Povíš Jaroušku a rád!“ směje se v dobré náladě jeho Zuzka.

„Dobrá mládeži, to si proberte doma … teď mi raději vysvětlete, jak jste se vy dvě daly dohromady! No, Mini?“

... pokračování příště