97| Příběh studentky Zuzany - díl 3.
… pokračování…
Nepořádek překračuji a sedám si na kraj postele k trosce člověka, který byl ještě před 3 měsíci nádhernou holkou, kvůli které jsem chtěl pálit mosty… Nechci, ale musím tu „povinnou“ otázku vyslovit… „Táta?“
„… Jo! … A pak i máma!“ Zuza hlasitě oddechuje, nic neříkám, čekám, „… po pohřbu skočila pod vlak! To už jsem nezvládla…“
„Mělas jsi zavolat, slíbilas to!“
„Mohl jsi i ty!“
„Nemám tvůj telefon.“
„Mohl si přijít … na kuře 100x jinak.“
„Byl jsem tady. Nechal jsem ti vzkaz ve schránce, ať se ozveš! Počítám, že tam ještě je!“
„Kolikrát jsi tu byl?“ Teď ťala do živého. Neodpovídám.
„Viděla jsem tě. Byl jsi tu jednou!“
Je to výčitka? Pokračuji klidným tónem: „Ano, jednou. Jenže, změnilo by se něco, kdybych tu chodil třeba každý týden? Otevřela bys mi snad dříve? Zuzi?“
„Nevím. Možná jo…“
„Dobře, nechme minulost spát. Co chceš dělat dál?“
„Nic.“
„Co škola?“
„Nevím … asi mě už vylili.“
„Dobrá, to zjistíme. Ale postupně: máš papír a tužku?“
„Ve stole. K čemu to potřebuješ?“
„Napíšeme si postup normalizace. Kdy byl venku pes, kdy jedl?“
„Chodím s ním v noci a pak ještě před rozedněním.“
„A kdy jsi jedla a kdy ses… myla ty?“
„Já? Nejedla … a myla? V noci, myslím…“
****
Už se raději nepídím po tom, co jedla a kterou noc má na mysli. Je evidentní, že tohle sám nezmáknu. Škoda, že tu není Petr (o prázdninách emigroval), na Libora není spoleh, Zbyněk bydlí na druhém konci města … zkusím zavolat Jardovi! Doufám, že telefon funguje. Nemyslím, že by Zuzka platila inkaso, ale snad je byt a služby placen ze sporožirového účtu… Mám štěstí, spojení je funkční a také Jarouš mi zvedl sluchátko … takže na něj mohu vyhrknout…
„Ahoj Jardo, potřebuju pomoc, ale je to běh na dlouhou trať. Jde tu jenom o lidskej život. Půjdeš do toho se mnou?“
„Že váháš … vždyť víš, že já na sprinty moc nejsem. Tak nenapínej a vysyp, čeho žádáš – co můžu pro tebe udělat?“
Ve stručnosti jej zasvěcuji do situace a diktuju mu nákup včetně žrádla pro psy, adresu a zdůrazňuji potřebu rychlého příjezdu.
„Je mi to jasný, půjčím si od táty žigula, dej mi tak hodinu!“
„Zuzi spíš?“ uvařil jsem jí čaj, k jídlu však nenašel nic, „napij se, dokud je to horký, za chvíli přijede kámoš s jídlem, musíš se dát ‚do richtiku‘. Vykoupat se, umýt si hlavu, převléci – já zatím zkusím trochu poklidit, aby nám Jára nezdrhnul mezi dveřmi. Až přijde, vyvenčím psa a spolu uklidíme. Souhlas?“
„Co máš furt s tím uklízením a mytím? A vařit? Vidíš, že není z čeho, není lepší někam skočit?“
„Kam skočit? Jako třeba z mostu? Tak na to zapomeň, to tě raději umyju třeba násilím!“ do Prčic, jsem to ale pitomec … to jsem opravdu nezvolil moc dobrý příměr. Naštěstí Zuzka nereaguje, ale i tak se snažím svoji netaktnost zamluvit…
„Hele, slíbilas mi tajemství šéfkuchařky, povídat si, líbat se a milovat…“
„To není pravda, milování jsem neslibovala!“
„No, ale já to tak pochopil – a místo toho tady najdu zombie! Takže dopij ten čaj a upaluj už do vany. Nejdřív si ji však umyj! Jestli chceš vydrbat hlavu, tak mě pak zavolej!“ odmlčel jsem se a po chvíli dodal, „tak co, Zuzi? Zkusíme to?“
„Tak jo!“ pokus o úsměv jí zrovna 2x nevyšel, ale aspoň vstala a pomalu se šourá do koupelny!
Než za sebou stačí zavřít dveře, stojím v nich já: „Až do odvolání zůstanou všechny dveře v bytě otevřeny!“ a vytahuji klíč ze zámku, „všechny!“ dodám důrazně.
Teď už se jí úsměv podařil. „Neboj, když jsi tady, tak už to bude dobrý! Dám se do kupy.“
„Kéž by!“ myslím si já. Čím začít, stáhnu povlečení a peřin dávám větrat na okno. Beru tužku a v bodech píši úkoly:
1.nenechávat samotnou, otevřené dveře, bez klíčů
2.venčit psa společně, nákupy společně
3.přes noc hlídat (Jarda / já / + Jirka?)
4.generální úklid (okna, podlahy, nábytek…)
5.vyprat + vyžehlit
6.psychologické vyšetření + omluvit ve škole
7.požádat o opakování ročníku
8.nabízet aktivity, normalizovat život, navázání vztahu
9.vánoce???
Páni, je to jen 9 bodů, ale práce, jak na kostele! Jdu se na Zuzanu podívat. Leží ve vaně až po uši, oči zavřený, ale nemyslím, že spí.
„Zuzi, ať se nenachladneš, chceš umýt tu hlavu?“
„Jo! A chceš říct vtip?“
To je dobrý znamení, před chvílí chtěla nebejt a teď už vypráví vtipy! Myslím si a nahlas odpovím: „Jasně, řekni!“
„Povídá snacha koupajícímu se tchánovi: Dědo, vylezte už z té vany! Nachladnete se a umřete! Děda vylezl z vany, nachladl se a umřel.“
„Dobrý ne? Můžeme jít už na tu hlavu?“
... pokračování příště
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Další články autora |
Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu
Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...
Obyčejně nikoho nepodporuji, ale teď musím, řekl Schwarzenegger k volbám
Herec a bývalý guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenegger oznámil, že v prezidentských volbách v USA...
Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády
Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...
V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod
V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...
Astronomická pokuta. Rusko žádá po Googlu už 2,1 kvintiliardy dolarů
Rusko požaduje po americké společnosti Google uhrazení rekordní pokuty v souvislosti s blokací...
Rozhodující hodiny voleb. Trump měl rázný nástup, sčítají se swing states
Přímý přenos Americké prezidentské volby vrcholí, hlasy se aktuálně sčítají ve většině z padesáti států. Donald...
Svět staví obří baterie ve velkém, Česko zaostává i za Východem, říká expert
Premium Česko je poslední zemí v Evropské unii, jejíž zákony nepočítají s ukládáním energie. Kvůli tomu...
Kdysi byla slavná, nyní upadá. Vídeňskou Mariahilfer opouštějí obchodníci
Mariahilfer Strasse, jedna z nejvýznamnějších nákupních ulic ve Vídni a také v celém Rakousku se...
Nebuďme hloupí, Green Deal využijme. Ministr Vlček o autoprůmyslu i Dukovanech
Rozstřel Lukáš Vlček (STAN) se před měsícem stal ministrem průmyslu a obchodu. V příštím roce chce hlavně...
Rodinné domy Mezi vilkami
K vilkám, Praha 10
od: 16 390 000 CZK
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 390x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?