91| Příběh sestřičky Petry Z. - díl 7.

Jo, funguje to! Co? Vztah na dálku ... 2x do měsíce jezdí kluci do Tetova a cestu do města plánují i dívky. Že by Happy end už v 7. díle? Tak to určitě těžko, takhle jednoduše to nefunguje ani v životě - natož v románu...

DRAKIÁDA

14 dní nato slaví Drak čtyřicátiny! Po zkušenosti z Petřiných narozenin přijíždíme raději autobusem, což se nazítří ukáže jako prozíravý tah. Dračice narozky se totiž každým okamžikem víc a víc jeví jen jako pouhý odvar trachtace Drakovy. Malá statistika: pozváno 80 hostů, dorazilo však hrubě přes 100, padla 2 selata, 3 sudy berounské dvanáctky, 5 kartónů sektu, 10 litrů vodky a stejné množství slivovice. A v garáži jsem viděl minimálně 5 přepravek vinných litrovek… Akce pojata v Drakově oblíbeném country stylu, na zahradě hoří třímetrová vatra, k tanci i poslechu hraje, jak jinak, než Drakova country kapela. Zahájení v sobotu ráno … ukončení v neděli, po slunce západu! A v noci? Velkolepý ohňostroj!

Vzhledem k výše uvedenému je nad slunce jasnější, že tentokrát podlehnu svodům jídla, nápojů, tance a skvělé zábavy i já! Což v překladu znamená, že nezapadlo slunce ještě ani jednou a já už byl na šrot! Ale nejsem v tom sám … v zahradě potkávám o strom opřeného tchána Maxe. Zítřejší ráno mu rozhodně nezávidím! Ostatně, ani sobě. Docela bych už dnes přivítal pauzu, jenže se mi nedaří najít svoji milou! Ta má naštěstí lepší vyhledávací schopnosti, takže mě časem přece jen nachází – což komentuji slovy…

„Jééé Péééťulínku, čáááuu! To jsem rád, že jsem tě konečně našel! Nevíš, v kolik to tu dneska zavíraj? Já mám takovej (škyt) divnej pocit, že už toho mám docela tóó … docela dost!“ snažím se zřetelně artikulovat, aby mi má milá (která už taky něco jistě vypila) dobře rozuměla.

„Jo, tak tys mě hledal Míšo? A přitom hledání ses tak unavil, že sis tady na chvilku zdřímnul, viď? Abys jako nabral nových sil do dalšího hledání…“ praví Mini soucitně, jenže dál už to nevydrží a rozesměje se, „ty moje ochmelko nachmelená, chmelová lásko! To vidím, že už máš dost … to víš, že půjdeme brzy do pelíšku, ale ještě chvilku vydrž, bude půlnoc, a když neusneš, uvidíš něco moc krásného!“

Bože, kde se v ní bere ještě energie, to fakt netuším! „Hele Minííí, nejkrásnější seš tady ty, to vidím zcela jasně! Dokonce dvakrát! Takže už můžem jít…“

„Jak chceš myšáku, ale kdybys vydržel 20 minut, uviděl bys ohňostroj!“

„Ohňostroj? A tak to jo, ohňostroj já můžu … na ten si počkám. Jenom nechápu, proč je tak pozdě? Miníšku, netušíš, proč je ten ohňostroj tak pozdě, vlastně až zítra?“

„Nejen, že tuším, tohle vím úplně přesně. A jsem si jista, že ty na ten důvod přijdeš docela lehce taky!“ směje se Petra a dodává, „Miníšku, jo? To je teda jméno – já se picnu! Ještě před 6 týdny jsem neměla tušení, že budu mít indiánské jméno a stará, dobrá Petra bude zapomenuta!“

Já a přijít? A lehce? Ohňostroj po půlnoci? Přemítám v duchu. Docela to bolí … tak to mě Mini přecenila. I když? Nebo snad ne? No asi ano!

„Minííí? Drak se narodil po půlnoci? Tedy zítra?“

„Áno … to je správná otázka a současně i správná odpověď! A výhrou je ti pusa.“ V tom okamžiku vyletěly první rachejtle! Ohňostroj je super! Čtvrt hodiny po půlnoci mizím s Mini do jejího mini pokojíčku – kde dnes zcela dobrovolně kašleme na jakékoliv experimenty. Pár pusinek, pak se mi Peťka stočí do klubíčka … a navždy už zůstane záhadou, kdo usnul dřív!

VE MĚSTĚ

Začátkem listopadu pozvala má mamka Mini na víkend k nám! Zákon schválnosti funguje spolehlivě, kde jindy procházím plynule – jsem se dnes zasekl, takže dobíhám na nádraží 5 minut po…! Což není taková hrůza, vlak mívá většinou zpoždění dvojnásobné. Dnes však ne, dneska přijíždí ‚dvoupatrák‘ z Berouna na chlup přesně! Z posledních sil dobíhám na perón, kde osamoceně stojí Petra, malá má milá. Naštěstí smutek mizí z její tváře v okamžiku, kdy se naše pohledy střetnou a jen pár vteřin nato již držím svůj velký, malý poklad v náručí! Její kabelu ukládáme do úschovny a tramvají vyjíždíme do kopců nad řekou.

„Míšo! Já mám ale ukrutný hlad,“ prohlásí Mini po dvou hodinách, „a svačinu na nádraží!“

První pomoc nám poskytuje stánek s párkem a kofolou. Pak už si Mini vedu nejkratší cestou domů. Doma je pouze mamka. Domnívá se, že unaveni couráním po městě už dnes rozhodně nikam nepůjdeme … že se po večeři posadíme v obýváku a při skleničce vína probereme témata propíraná v opačném gardu před měsícem v Tetově. Moje představa ubytování je: hodit tašku do pracovny přeměněné v hostinský pokoj a rychle se přesunout naproti. Nakonec vítězí kompromis: vhození tašky do pracovny, bleskové zhltnutí segedinu, zodpovězení několika otázek a se závinem v ruce přesun do pivnice s tím, že zítra večer si uděláme debatní kroužek. Takže mohu za půl hodiny nenápadně oknem zkontrolovat docházku u našeho ‚roháku‘.

„Miníšku, trošku se pobavíme, připravíme si na chlapce malou kulišárnu, chceš?“ a jelikož si její mlčení vyložím jako souhlas, hned jí vysvětluji její roli…

„Mini, vejdeš dovnitř a přisedneš si k jejich stolu – což nebude nijak nápadné, protože volný tu není a pouze u našeho sedí tobě blízcí vrstevníci. No a pak si počkáš na jejich reakci. Osobně si myslím, že se první osmělí Libor a po 10 vteřinách tě začne oblbovat. Pak se přidá Marťas a do minuty to bude u stolu jak na kohoutích zápasech. Pak přijdu já, přisednu a k překvapení všech mě začneš svádět, čemuž samozřejmě podlehnu – dobrý?“

„Míšo, ale nenech mě tam moc dlouho samotnou, ano?“ dožaduje se Mini ujištění.

„Miláčku, budu spěchat – neboj, já už tě nenechám nikdy, nikde samotnou!“ a svá slova stvrzuji dlouhým polibkem.

Jedinou změnou proti mému scénáři je rychlejší Martinův start! Mini scénka sklidila úspěch a její protagonistka … Mini ve 3. cenové zářila jako čerstvá růže mezi bodláčím! Držíc se mě za ruku (jako by si chtěla potvrdit má slova, že ji neopustím) byla pohotová, vtipná a spokojená. Já se samozřejmě dmul pýchou jako tetřev hlušec a že nečekanou dívčí společností byli potěšeni i kamarádi, bylo více než jasné. A díky vstřícnosti (kdo uhádne důvod?) personálu tvrdě přetahujeme zavíračku. Seznámení s otcem se odkládá ... proběhne dopoledne bez mé účasti - komentovanou prohlídkou mého dětského alba! Otec je v dobrém rozmaru, Mini se mu evidentně líbí. Dvojici ‚šmíráků‘ přizvukuje z kuchyně i máti. Skvělé, už chybí jen brácha, který naštěstí spí ještě dýl, než já..

****

Pozdním budíčkem jsem nucen redukovat denní program - Hrad ‚prolítneme‘ letem světem a kino stíháme až po týdenníku. Po filmu  ještě zvažujeme, zda zajít na jedno naproti?

„Jak chceš Mini, já pivko klidně dám, ale jak tam budou kluci … a oni tam dnes na nás, teda na tebe určitě čekají – tak tam zkejsneme stejně jako včera.“

„Nezkejsneme Míšo, to je blbý slovo! Hele, teď je osm, domluvme se, že v 9 hodin zaplatíme a půjdeme,“ navrhuje Mini.

„Můžeme to zkusit, ale zaplacením není nic vyhráno. Oni nám klidně koupí další piva jen proto, abys neodešla,“ prorokuji.

„Nech to na mně. V 9 odcházíme, platí?“

Měl jsem pravdu. V 9 před námi stojí hned 4 půllitry … ale v Mini se zřejmě probudily zděděné učitelské geny. Prohlásila sice mile, ale velmi důrazně: „Vážení! Jste tady všichni velmi milí, ale my jsme Michalovým rodičům slíbili přijít v devět. Chtějí si s námi popovídat, včera jsme to pochopitelně nestihli! A už teď máme opět zpoždění!“ Zatímco Mini mluví, obchází stůl a postupně se s kluky loučí.

****

Z nám vyměřeného, víkendového času ubíhá poslední minuta. Stojíme na nástupišti, tulíme se k sobě, oba slzičky na krajíčku. Slibuji, že za 14 dní s Petrem přijedeme na výlov tetovského rybníka. Jenže 2 týdny se právě teď jeví jako nekonečné nekonečno. Poslední pusa, poslední zamávání a jsem sám.

... pokračování příště

Autor: Milan Vít | úterý 3.1.2017 6:00 | karma článku: 14,59 | přečteno: 382x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,01 | Přečteno: 356x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 197x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 628x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 280x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 323x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Brusel zveřejnil 10 kroků pro přijímání migrantů, z nichž se Česko nevyzuje

12. června 2024  18:34

Evropská komise zveřejnila harmonogram, který má zajistit, aby v jednotlivých členských státech EU...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel ve 13:23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

„Tak dlouho tam ta zrůda byla...“ Zjištění o střelbě na fakultě rozlítila pozůstalé

18. června 2024

Premium Univerzita Karlova i pozůstalí podali stížnosti proti policejním závěrům prosincové střelby na...

Fanoušci na cestě za snem. Češi zaplnili Lipsko a věří v porážku Ronalda

18. června 2024  19:07

Lipsko (Od našich zpravodajů) Fanouškovská vášeň nezná hranic. Češi v Lipsku fandí naplno i přes déšť a věří v historický úspěch...

ANALÝZA: Amerika chce víc atomovek. Přichází zbrojní závody bez cíle a logiky

18. června 2024

Premium Rýsuje se nový jaderný trojúhelník, USA a Rusko s Čínou. Američané zřejmě začnou rozšiřovat své...

Ani autobus tam nestaví. Jak doktor Vševěd hledal a vypátral střed Evropy

18. června 2024

Premium Jak dalekou cestu je nutné urazit do středu Evropy? A kde to vlastně je? Jiří Martínek alias doktor...

Novým šéfem NATO bude nizozemský premiér Mark Rutte, uvedla televize

18. června 2024  18:35

Novým generálním tajemníkem Severoatlantické aliance (NATO) se stane končící nizozemský premiér...

Jan Kempa: Správný muž se nestydí své ženě projevovat lásku
Jan Kempa: Správný muž se nestydí své ženě projevovat lásku

Profesionální trenér sportovců-profesionálů i hobbíků, vytrvalec a závodník, Jan Kempa, je mužem činu. Svůj život obrátil v patnácti doslova...

  • Počet článků 219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 390x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?