Co říci? Michal s Petrem v tetovské hospodě zjistili, že si s otci svých dívek vcelku rozumí - jedinou, zato striktní podmínkou je neotěhotnění dcer. Ani Drak, ani Max se na roli dědečků zatím rozhodně necítí!
MAX
Když Drak odešel, ptám se: „Mini, a jací jsou vaši? Co o mně všechno ví? Co na můj příjezd říkali? A jak se mám…“
„Brzdi Miško, brzdi! Naši jsou – Drakem měřeno – úplně normální. Mamka, ač učitelka, je kámoška … otec je velký postavou i srdcem. Chce pro mě a ségru to nejlepší a proto bude vůči tobě zprvu ostražitý. Ale když jdete do hospody, což se děje v jeho životě asi potřetí, tak se určitě skamarádíte! Vždyť i ty pro mě chceš taky jen to nej! Tak se nic neboj, bude to dobrý!“
Vcházíme do rozlehlé předsíně, kde předávám mamce květiny a omlouvám se za pozdní příjezd, způsobený závadou na voze, obědem u Draků a stavěním stanu a…
„Kde že jste to dnes obědvali?“ vmísil se do hovoru otázkou přicházející pan Zeman alias Max. Odpovědi se však už nedočkal – protože do debaty rázně vstoupila paní učitelka, maminka Martina…
„Michale, to jsem raději jako neslyšela, to nemůžete myslet vážně! Chcete spát ve stanu? Teď? Říjen na krku, noci už jsou chladné! To je naprostý nesmysl“ lamentuje paní Zemanová, žena drobné postavy (přezdívku Mini si může od Peťky klidně půjčit), ale pevných zásad, „tak řekni k tomu něco, Petře!“ vybízí manžela k větší aktivitě.
„Marti, to záleží na nich, kde chtějí spát. Michal tu není sám, musí se domluvit s kamarádem, že.“
„Petře!“ zvýší hlas i důraz matka, „mně je opravdu jedno, kde bude spát Michalův kamarád. Martina ho beztak do žádného stanu nepustí, ale Michal bude spát v domě! Víš, jak by mě ženský v pondělí pomluvily, že nechám návštěvu spát u sousedů ve stanu!“
„No, já teda nevím, jak tě maminko pomluví ženský v pondělí, ale Michal jistě už za chvíli v hospodě – žes ho nechala stát 1 hodiny naboso v předsíni! Co Michale, nepůjdeme nahoru?“
„Ježíši, to máš Péťo, pravdu! Že nic neřekneš? Michale, omlouvám se vám, berte bačkory a pojďte prosím, dále,“ omlouvá se matka a jemně mě postrkuje ke schodům do patra, kde vstupuji do mimořádně rozlehlého obývacího pokoje.
„Dáte si Michale, kávu, čaj, minerálku nebo džus?“ zní nabídka, volím džus. V pokoji mou pozornost upoutává obří akvárium s rybami velikosti pstruhů. Podlaha před nádrží je zvýšena – čímž vzniklo pódium, kde si v kožešinách hoví nejmladší člen rodiny, 11 letá Mini sestra (mnou hned překřtěna na Mimi).
Pod záminkou umytí si rukou (sbírám tak plusové body) se nechám Miní odvést do koupelny velikosti mého pokoje, obývaného napůl s bráchou. Ptám se, jak mám reagovat na nabídku spaní v domě. Mini se usmívá, vše už je domluveno: spát budu v hostinském pokoji, kam za mnou s tichým souhlasem matky může přijít, ovšem za podmínky dodržení zásady ‚nulového experimentování‘.
„Mini, mamka se tě ptala na to … no … na to, co nás Drak na zahradě?“
„Jistě, mluvili jsme o tom už po návratu z chmelu.“ ... „A co?“
„No, na větvi z toho nebyla … a to jsem vynechala detaily poslední noci,“ usmívá se Mini, „ale už musíme jít. Za tu dobu bys už měl umytou i hlavu!“ postrkuje mne Peťulka ke dveřím, kde mě však rázně zastaví, "no počkej, kam jdeš? A co pusa?“
Po půl hodině výslechu (zaobaleného do zdvořilé konverzace) vedeného mamkou Martinou jsme s Maxem propuštěni do hospody, kde se Petrové (mající na tácku každej již 3 čárky) pokouší o kulečník. Naštěstí netrvají na tom, abych hrál též. Naopak, Drak hned hru utíná s tím, že času je málo a témat mnoho! Nakonec je pokec s tatíky docela v cajku: jeden panáček na tykání, druhý na děvčata, třetí na jejich maminky … pak ještě důrazné varování před případnou ‚radostnou‘ událostí a nakonec otevřené pozvání přijet k nim kdykoliv domů – no, prostě jako domů.
****
Pololegální noc s Mini ve voňavých peřinách byla krásná a krátká! Probouzím se před osmou. Mini v pokojíku není, ale zvuk sprchy ji prozrazuje. Nebudu po domě lítat nahý, bleskově si tedy oblékám čisté triko, slipy … a přebíhám chodbou do koupelny s úmyslem Mini překvapit…
„Baf!“... „Sakra Mini, co blbneš? Sklop tu zatracenou sprchu! Vždyť já se taky sprchuju nahatej!“
„Jé … Miško, ahoj! Promiň, polekals mě a zdá se, žes na to trošku doplatil! Tak se svlíkni a pojď ke mně! Já ti pak půjčím tátovo triko.“
„Sranduješ? V Maxově triku budu vypadat, jak v dlouhých večerních!“
„Najdeme nějaké sražené! A už se nečerti, nemáš mě lekat, mohl si být suchý! A vůbec … přeji ti dobré ráno, miláčku!“ a dostávám sladké políbení.
„Promiň Mini, to já jen tak, ze srandy. Taky ti přeji hezký den!“ a k přání přidávám polibek i já.
„Jóó ze srandy? Tak ta se ti povedla! V tátově triku pobavíš všechny!“ směje se Mini, „ale no tak … neboj se miláčku, teď si zase dělám legraci já! Samozřejmě, že nikomu nedovolím, aby se ti smál!"
****
Po snídani mi mamka svěřuje své největší poklady: Mini, Mimi a klíče od rodinné lady. Jsme pověřeni dovézt z Berouna kytici a dort. Proč nejede Max? Necítí ve svém velkém těle dobře. Není zvyklý pít a po včerejšku je rád za každou hodinku na lůžku navíc!
Pár minut po poledni se téměř v prvomájové formaci přesouváme k Soukupům. První jde ne moc jistým krokem Max s dortem, pak já s Mini majíce v rukách dárky a kytici, za námi Martiny s taškami neznámého obsahu a kolonu uzavírá kavalírka Debie. Už nám schází jen praporky a mávátka, ale není volných rukou!
Oběd nemá chybu! Obě mamky Martiny jsou výborné kuchařky a mně právě došlo, že tento víkend je (řečeno slovy naší spolužačky Alice) vlastně opravdu jenom ‚vo tom žrádle‘, Alice, už docela nervózní z faktu, že se každým dnem víc a víc odchyluje od statistického průměru (sexuální zkušenosti mladistvých) často tvrdívá: „Chlapi, vy myslíte jenom na to jedno - na žrádlo!“ doufajíc, že se najde v kolektivu jedinec, který ji tento ‚blud‘ z hlavy vyžene! Nemalé naděje prý vkládala do chmelové brigády, kde by zřejmě k statistickému posunu konečně došlo ... jenže to by na statek nesměl dorazit autobus plný sestřiček! To byla jen velmi těžko zdolatelná konkurence.
Po obědě přicházejí hosté - odhadem mezi pětadvaceti až třiceti lidí. Nastává čas rozbalování dárků, čtení přání a telegramů. Po 2 hodinách se po ‚anglicku‘ vytrácím. Musím ještě zajít s Mini pro bágl a stihnout autobus v šest. Protože já, na rozdíl od Petra, který to už po obědě vzdal, zítra holt do školy musím!
... pokračování příště
