89| Příběh sestřičky Petry Z. - díl 5.

A jsme v tom. Zamilováni do berounských, na chmelu poznaných sestřiček, původně  shodného jména: Petra! Dnes už je ta Petrova zvaná pro svou výbušnou povahu Dračice - a mé drobné Petře už (po chmelu) neřekne nikdo jinak, než Mini.

DRAK

„Táta a jeho traktor!“ zkrátí Dračice uvítací formuli na minimum.

„Tož mládežníci, kde se couráte? Toť na draka … za chvíli je oběd! To nám moc času na testování nezbylo!“ hřmí Petřin otec. S Petrem nám stačí jediný pohled. I beze slov je jasné, že Dračice táta nemůže mít jinou přezdívku, než … Drak! Hlučný, energický, výbušný, kamarádský. Středobodem našeho zájmu je samozřejmě traktorový samohyb vzhledem i jízdními vlastnostmi připomínající spíše autokrosovou buginu. A kdyby nedorazil Dračice mladší bratr s úkolem: dostat nás k jídelnímu stolu, tak na poli Petr s ‚tchánem‘ blbnou na mechanickém dinosaurovi zřejmě až do večera?!

Oběd u Draků? Jednoduše – skvělý! Po skvělém mase připraveném na zahradním grilu přichází na řadu dezert … kafíčko s jablečným závinem! Ten já moc rád … jenže mi evokuje vzpomínku na jiný moučník … na švestkový koláč! Cítím nepříjemné mrazení v hlavě předcházející pláči. No, snad se tu nerozbulím nad pitomým štrůdlem! Naštěstí dostávám nápad!

„Půjdeme Petře, postavit stan? Potřebuji se po tom báječném papání trochu rozhýbat!“ házím Petrovi laso. Bohužel, ten si moji aktivitu vysvětluje úplně blbě - jako mou potřebu být s Mini sám!

„No, já si dám ještě jednu cigaretku a přijdu. Zatím mě zcela jistě plnohodnotně zastoupí Mini, že kočko?“ prohodí rádoby vtipnou glosu a opravdu si zapaluje cigaretu. Tož odcházím s Petrou, která je stavěním stanu nadšena … nakonec se jejím bezstarostným optimismem nechávám nakazit i já.

****

„Míšo, jak se ti líbí táta? Petry.“

„Myslíš starýho Draka?“ seznamuji Mini s jeho novou přezdívkou, „no, mně jak mně, důležitý je, že si padli do oka s Petrem – evidentně jsou stejné krevní skupiny. I když je fakt, že Petr vyjde s každým!  Víš Peťko, co by mě zajímalo?“ chci se zeptat na myšlenku, která mě napadla už u oběda.

„Jestli tě mám ráda?“ směje se a očekává kladnou odpověď.

Usměju se také: „To doufám, že ano … proč bych tu jinak byl? Ale zajímalo by mně, jak se jmenuje tvůj táta, brácha, starej a mladej Drak!“ trvám si na svým, i když je na Mini vidět, že z odklonu od svého tématu není právě nadšená.

„Proč tě tohle zajímá? Oba tátové jsou Petrové, já bráchu nemám, jen mladší ségru Martinu a malý dráče se jmenuje Martin.“  

„A maminky se jmenují Martiny, ne?“ zní další má otázka.

„No ano, jak to víš?“ ptá se Mini udiveně.

„Víš, ono to není zase tak těžké uhádnout … a rodiny tu mají většinou po dvou dětech, co?“ zatloukám zbývající kolíky.

„No, mají. Ale to je snad normální, ne? Co tím sleduješ?“

No, protože další děcka by byla, vzhledem k bezbřehé fantazii místního lidu, zřejmě bezejmenná!“ vybuchuju v smích a lezu do stanu vztyčit střechu.

„Jak to … aha! No jo!“ už to došlo i Petře. Náhle ji cítím za sebou…

„Počkej kotě, vždyť to není zajištěný, spadne nám to na hlavu!“

„Tak ať! Hlavně, že jsem tu s tebou, miláčku můj!“

K odpovědi jsem se už nedostal, hlavní šňůra povolila … a spadlo nám to na hlavu!

Hrom, ať do vás bací! Takhle to nepostavíte ani do večera,“ halasí starej Drak. Na terase se nudil, tak přišel osobně zkontrolovat, jak jsme se vztyčením stanu daleko. Nepříjemná situace, raději mlčím – vymotávám sebe i Mini z celty.

„Už to máme pane Soukup. No, už skoro,“ opravuje se Mini a docela protivným, nasládlým hláskem se ptá: „A kde máte Petru s Petrem?“

Ale, šla mu ukázat svůj pokoj,“ zamumlá náhle rozpačitě tatík.

„Aha, tak ukázat?!“ popíchne Petra, trošku naštvaná Drakovým přerušením naší stanové konverzace.

„No jo. Tak to fofrem dodělejte a palte k vašim. Sejdeme se za hodinu v hospodě – my, chlapi. A ty mladej, co nám kazíš jména, ber starýho Petra sebou, že to má rozkazem! Já zajdu zkontrolovat naše mladé,“ pronese smířlivě Drak a odchází…

Vypínám stěny, když vidím Draka, jak se zastavuje, otáčí a vrací. Jeho suverenita je náhle pryč, je zaraženej a … slova z něho lezou jak z chlupaté deky:

„Poslyšte mláďata … nevím, jak to říct, ať nejsem moc trapnej, ale vy myslíte, že tam … v pokojíku dělaj to, co si myslím, že dělaj … i když si přeju, aby to ještě zatím … nedělali?“

A ta má malá potvůrka hned vyhrkne: „Jako myslíte, jestli teď souloží, pane Soukup?“

„No jo, to … no,“ mumlá starej, „by bylo dost trapný, kdybych tam jako to, vrazil, že … a oni to, co?“ otáčí se ke mně, vidouc, že v Peťce dnes spojence nenajde.

„Já se nedomnívám, že by souložili, ale určitě se objímají, hladí a líbají, takže by bylo dobré dát jim čas … na schodech dupat a nahlas volat…“

„… a hlavně klepat a nevstupovat bez vyzvání!“ doplňuje sarkasticky Mini.

„Hm, tak to nezapomeň poradit taky vašim, ty chytrá,“ už se zas dostává Drak do formy. I když? Že by ještě jedna nepříjemná otázka?

„A děcka, ještě mám jednu, takovou nepříjemnou otázečku. Na tom chmelu, tam mezi váma, teda nima … jako k něčemu takovýmu … doopravdy, jako to? Došlo?“

Tak teď už vyschlo v krku i mně: „Víte, pane Soukup, …“

„Víš co mladej,“ přeruší můj rozpačitý úvod, „říkej mi Petře, beztak si za chvíli potykáme v hospodě anebo Draku – ta vaše přezdívka se mi moc líbí,“ usměje se, ale vzápětí opět zvážní a čeká, co za moudro ze mě vyleze.

„Tak asi takhle Draku, jednak vám odpověď na tuhle otázku mohou dát jen oni … a za druhé - podle statistik získávají mladí první zkušenosti v oblasti sexu mezi 15. a 16. rokem. A Petře je kolik?“

„Ježíši, teď nahonem zrovna nevím. 16 nebo už 17? Pomoz, Peťko!“

„Draku! Tak to je fakt ostuda! Dnes je Petře ještě 16 … ale zítra už 17! Petr je vlastně její narozeninový dárek! A na chmelu jsme se chovali všichni vzorně, to se nemusíte bát! Pouze si myslím, že si Dračice bude chtít svůj dárek dnes v noci rozbalit!“ zalhala v první větě Mini, aby pak tou druhou připravila Dračici půdu na večer.

„Aha! Aha! Ale pak nerozumím tomu, proč tu stavíte ten stan? Když budou spát jinde … jako v pokojíku, že?“

„Proč? No abych tu mohla spát s Michalem já, ne?“ směje se Mini.

„Tak proč nepostavíte stan na vaší zahradě?“ nerozumí stále Drak.

„Aby naše nenapadlo kontrolovat, kdo v tom stanu spí.“

„A kdo tam bude spát?“

„Přece kluci, ne?“

„Kluci? A kde budeš ty? S nima?“

„Ne, já budu přece s Dračicí v jejím pokoji!“ A Drak je s rozumem v koncích! Už je mi ho líto, Mini si ho vychutnává, jak manželka po 20 letech!

„Ale říkala si, že tam budou rozbalovat dárky Petrové, teda Petra s ...“ už to Drak motá. Cítím, že musím zasáhnout: „Takže Draku, vezmeme to od znovu. Existují 2 verze: podle té oficiální spím s Petrem ve stanu já. A Mini s Dračicí v pokoji. Podle té reálné, aspoň doufám, spí v pokoji s Dračicí Petr a já s Mini ve stanu. Ale nesmíme to nikomu říct, to je tajemství! Zvláště ne Drakům a Zemanům, aby nás nevypráskali ze stanu, zahrady i ze vsi!“ žertuji s tím, že průhlednej fór snad Drak pochopí.

Nepochopil, ale slíbil, že nikomu nic neřekne a na schodech prý bude dupat, jak o život … a pokojíku se o víkendu raději vyhne! A vůbec, ať už necháme stan stanem, když stejně není jasné, kdo v něm bude spát a pádíme k Zemanům, on že už jde na pivo!!

... pokračování příště