Plán? Dovolená s dívkou svých snů u moře. Realita! 'Kosa' a nuda v provlhlé ubytovně státního statku na Žatecku pěstujícího chmel. Jenže příjezd berounských sestřiček dává tušit, že by se mnohé zlé mohlo i v dobré obrátit...
KULTURA V KULTURÁKU
Zrcadlově stejná ubytovna dívek nevypadá o mnoho lépe ani v záři večerního slunce. Snad i proto sestřičky docela ochotně souhlasí s naším návrhem večerního programu: po večeři uvítací kafe v bufáči, pak přesun do KSM na co jiného, než na ‚Starce‘ a poté ‚eskápéčko‘, tedy skupinový kulturní program, což představuje především sborový zpěv za doprovodu erárních kytar a případných dalších, kravál vyluzujících, předmětů. Oficiální program končí v deset hodin večerkou … a na něj hodláme navázat ‚íkápéčkem‘ (programem ryze individuálním, který nejenže není schválený, ba naopak ubytovacím řádem přísně zakázaný)!
Půlhodinu mezi večeří (obdobné kvality jako oběd) a začátkem promítání trávíme v bufáči respektive díky sluníčku a malému prostoru většinově venku. Naše účast (v síle dvou autobusů) pro prodavačku sice znamená tržbu roku, ale také nevídaný kvapík. U kafe teď řešíme pikantní problém 5. pádu (jenžto 5. pádem voláme). Jenže jak volat, když tři ze čtyř ‚námi vyvolených‘ dívek mají v dokladech uvedeno jméno: Petra! To nutně vytváří komunikační chaos! V klidu je tak pouze čtvrtá dívka – Zbyňkova Pavla! Máme málo času, takže prozatímně vítězí varianta indiánského dokřtění na základě osobních vlastností. Má Péťa, dívka drobné postavy získává určující jméno ‚Malá‘. Navrhované ‚Mini‘ sice vetuje – ale život je silnější. Mini se rychle prosadí tak jednoznačně, že téměř vygumuje její původní jméno. Petrova ‚Akční‘ Petra si své jméno vyslouží okamžitou úhradou služeb a přímočarým jednáním. Ano, byla to ta dívka v davu ... ochotna obětovat vlastní tělo! Další návrhy jako ‚hubatá‘ nebo ‚lačná‘ sice zamítla, ale i ona velice brzy zjistí, že život je silnější přání jedince! Jardova ‚Copatá‘ Petra nechtěla být ani ‚Kobra‘ (i ta má brýle) ani ‚Pipi‘ (pihovatá = Punčochatá) – tak nakonec zůstává u jména svého, rodného.
****
Bohužel, stařičká kopie filmového trháku, promítaná za poslední 3 dny poosmé, dostála svému názvu. Po 6. přetržení, 1 hodiny před koncem to promítač definitivně vzdává a za nesouhlasného pískotu publika, flákne deklem o zem a zbaběle zdrhne! Nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha promluvit k davu (nadarmo nejsem holt ten kulturní referent, že), nicméně stalo se…
„Milí kolegové, společně tu již 3. den moknoucí a na ubytovně, nehodné moderního věku, mrznoucí! Dovolte mi i vaším jménem přivítat, dnes dorazivší brněnské sestřičky, které zdejší…“
„…héééj, vzpamatuj se! My sme z Berouna!“
„Jasně, že berounské sestřičky – príma, ve zkoušce bdělosti jste uspěly!“ snažím se své faux-pas zahrát vtipnou poznámkou do autu, „… přivítat sestřičky, tedy sestřičky z Berouna, které tento nehostinný prostor prosvětlily nejen reálným slunečným svitem, ale především svou fyzickou přítomností. Díky nim se toto, ještě dopoledne hnusné, místo proměnilo v takřka ráj! Jako poděkování za jejich existenci, navrhuji: chybějící, nezhlédnutou a dnes už zcela jistě nezhlédnutelnou část filmu, s pomocí hudebně a dramaticky nadaných kolegů, jim tak nějak amatérsky, improvizovaně přehrát! Jste pro ... či proti?“
Vox populi (hlas lidu) je nečekaně vstřícný, čehož využívám k prohlášení se režisérem i vypravěčem v jednom. Poté vybírám a také tak trochu přemlouvám 8 nijak moc ochotných ochotníků a beru všechny, kdož dokáží vyloudit melodii z čehokoliv, včetně hřebenu. Než hudebníci naladí, instruuji své ‚herce‘. Po 1 hodině pokračujeme od scény, kdy dvojice hlavních hrdinů odolává ataku spolužáků na své půdní hnízdečko lásky…
Ano, ano, ano! ‚Sukces‘ to byl nečekaný a velký! Nečekaně velký! Hudebníci přidali na závěr ještě ‚Bosanovu‘, čímž rozpohybovali většinu přítomných ... i těch v životě ještě netančících. A všichni si žádali další a další písničky, převážně plouživého charakteru! Tím se nám filmová ukázka změnila v taneční večer! Touto změnou ‚eskápéčka‘ došlo k hodinovému posunu večerky...
... potažmo ‚íkápéčka‘ sestávajícího se dnes pouze z jediného bodu, nazvaného mnou (bo mám prý spisovatelské nadání a letitou zkušenost pionýrského kronikáře) krátce a výstižně: ‚Experiment‘ (aneb praktické ověření zvýšení tepelné účinnosti vyráběného tepla vzniklého vzájemným třením pohlavně odlišných biologických materiálů a jeho následné udržení po maximální dobu s podmínkou eliminace nežádoucích nevratných a taktéž nezvratných změn na zkušebním, křehčím materiálu, respektive dodržení platnosti zákona o zachování hmoty, kdy je nežádoucí změna postupného nárustu hmoty - potažmo hmotnosti).
10 minut po půlnoci čekáme (v plném počtu čtyř nažhavených experimentátorů) pod otevřeným oknem na spuštění židle, jež nám umožní vstup do laboratoře! Když se tak stane, zjišťuji, že dívčí cimra je oproti té naší o cosi menší - jsou tu narvány pouze 4 palandy. Horní lůžka jsou volná, dvě spodní už jaksi kýmsi ‚experimentálně‘ obsazena!
... pokračování příště
