Nouze naučila Dalibora housti (ale prý je to blbost, teda jako pověra), však co lze brát jako ověřenou informaci je, že mě hlad donutil opustit můj hrad, můj byt, můj domov, mé zázemí.
Jasně, že se jedná pouze o jedinou adresu a gradací jenom vzletně naznačuji, že dnes vytáhnu paty (a nejen je) z garsonky. Situace není ale tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Pro pořízení běžného nákupu mně cosi chybí. A to něco je dostatečná hotovost. Kolik, že činí dostatečná hotovost? Horní limit není stanoven ... a dolní vlastně také ne, ale stovka (v peněžence osamocena) není částkou, se kterou bych si připadal jako ropnej magnát. Nicméně budu se muset hecnout a pro mlíko, salám a rohlíky přece jenom jít – když důvod je poměrně prostý. Jmenuje se ‚narozeniny‘. Není to zase až tak překvapivá událost, nemám je prvně a vsadím bůra, že je míváte také.
Jako dítě jsem měl narozky rád. Nebyli jsme přehnaně bohatí, ale máti upekla dort či koláč, táta přidal čokoládu a babi pade nebo stovku (podle věku). Ono bylo jedno kolik, protože mi mamka částku nad 25 Kčs (bankovka s portrétem Jana Žižky) vzala s tím, že ji schová do kasičky. Že jako nic moc? Po půl století a změně režimu se toho zase tolik nezměnilo: ex-žena č.1 upeče štrůdl, ex-žena č.2 přihodí bonbošku, děti sprej (jakože ‚dežodorant‘) a peníze? Nikdo.
Což není tak úplně pravda, je tu subjekt, který mě dokáže finančně potěšit. Billa! Nedá mi sice prachy na dlaň, ale poskytne 10% slevu na celý narozeninový nákup (včetně akčních slev). Proto musím vykonat v tomto týdnu malý nákup, abych dostal voucher na nákup velký. A snad každý chápe, že čím víc nakoupím, tím více ušetřím. Takže také chápete, že si musím připravit obzvlášť obsáhlý, nákupní seznam. A tedy nemám čas psát blogy, které beztak skoro nikdo nečte. Kdo to nechápe, je nájemník bydlící nade mnou – před chvílí tu byl, že ho vytopil soused zhora. Fakt netuším, proč se o tuto báječnou informaci musel jít ve 22 hodin podělit se sousedem zdola (tedy se mnou)? Je přece evidentní, že voda do kopce neteče.
Co říci závěrem? Vlastně nic, vše již bylo řečeno…
Ne, všechno ne, ještě mám pár témátek v hlavě:
- Jak se čistí akvárium … (blbě)
- Jak proběhla návštěva u psychiatra
- Jak moc trpím při reklamě
