Tento text vznikl letos jako důsledek sázky: "Když už furt cosi píšeš, tak dej i něco o nás! Ale pěkného. Stihneš to do šichty? Těžko. Vsaďme se ... o pivo, co?" Stihl jsem to, ale jestli je to pěkné??
5:30 / Na Úřad přichází na denní směnu, prakticky současně, Ota s Michalem – pracovníci ostrahy. směnu. Za čtvrt hodiny se již velínem line opojná vůně kávy. Otík, evidentně v dobrém rozmaru, seznamuje kolegu s víkendovými prožitky. Upíjí vřelé tekutiny a sleduje na soustavě monitorů probouzející se cvrkot v ně i uvnitř budovy – už se začínají trousit první úředníci. Káva pomalu stydne…a mění se v ledovou.
6:50 / Přichází Franta, třetí a nejmladší člen směny. Lze na něm snadno poznat, že včerejší noc nebyla nudná a že by tedy preferoval ještě pozdější začátek směny, desátá by byla slušným kompromisem! „Co je Fando? Bdíš či ještě spíš?“ dostává se mu halasného uvítání Michalova.
„Hmm…mmmrum…“ získává odpověď, se kterou by si neporadil ani „překladač“ od Googlu!
„To ještě vítáš Nový rok nebo jsi už pařil se soudruhy tak nějak po novému?“ naráží Michal na Fandy stranickou angažovanost, „a prosil bych odpověď v lidském jazyce!“
„Cožééé? On už je nový rok?“ zdá se být Franta upřímně překvapený.
„Ty vole, chceš mi tvrdit, že jsi duchem o rok pozadu?“ je zas překvapen Michal.
„Náš Frantík? Ten je pozadu asi tak o 6 let!“ prohodí z velínu Ota!“ Tato slova, míněna jistě jen žertem, však Fanouše konečně probouzí k životu.
„No Oto? Jestli takhle o mně smýšlíš, tak to já mohu jít klidně domů!“
„Co se vztekáš?“ uklidňuje ho Michal, „6 let je v pohodě, to je ti vlastně 24! Oťas mohl říci i výrazně vyšší číslo – a to bys byl už fakticky dement.“
„No dobrá, takže zklidníme emoce ... a já prosím o ztlumení světel, musím se převléknout!“
„Proč tlumit světla, rovnou zhasnu … ochrana tak bude oboustranná!“ navrhuje Otík. To už i Franta pochopil, že dnes tu je hlavním tématem a rozhodne se, takticky, mlčet. A vydrží … skoro 3 minuty! Co je však, po příchodu na vrátnici, důvodem jeho zoufalého výkřiku?
Kdo sfouknul Betlémské světlo? Musí přece svítit až do tří králů!“ klesá zničeně do křesla. Ač smýšlením revolucionář, základy křesťanské nauky mu do hlavy vpravila o generaci starší sousedka Marie, zvaná Pobožná Mařka. Proč? Inu, po vzoru Máří Magdaleny rozdávala svou křesťanskou lásku měrou vrchovatou. Všem, rozdílů nečinila. A citlivý Michal tuší, že je zle … že se tady rodí drama, které na Fandově duši může zanechat nenapravitelnou škodu. Horečně přemýšlí, jak situaci zachránit. Ota, který svíci před chvíli zhasl s dovětkem: „Ať už jdou ti černokabátníci s tím světlem konečně do prdele!“ jakoby tu najednou vůbec nebyl. Sám netuší, proč začal ve střídavém rytmu zvedat a spouštět závory na parkovišti.
„Ale to víš, že jsme ho nezhasli, Františku … to byl jen takový malý, soudružský fórek!“ prohlásí Michal a vytáhne zpoza zad zbytek „opět svítící“ svíce.
„UFF! To jste mě ale vylekali! Ale já věděl, že byste mi to světlo nezhasli, jste přece kámoši,“ usmál se Fanda a s klidem v duši zamířil k zdejšímu, oblíbenému, hracímu automatu, doufaje, že opět začne šichtu výhrou. A kávomat mu opravdu (po vhození desetikoruny) kafe opět vydal!
8:30 – 12:00 / Situace na Úřadě se stabilizovala, většina úřednictva už kafuje – chci říci: pracuje ve svých kancelářích, Franta se usalašil na vrátnici, Ota izoloval na velínu a kde je Michal? Aha, na záchodě dospává probdělou noc, prohýřenou "hazardem na netu!“
12:00 – 15:00 / Franta je v 7. nebi! O den dříve, přesto přišli! Kdo? 3 králové! Stejně jako mušketýři jsou 4! Jeden z nich je špinavý jak houmelesák, druhý snad pálí ve svém přenosném vařiči pet víčka – smrdí víc, než místní chemička. Zahráli, zazpívali, dary sice nepřinesli, ale dovolili Frantovi sfouknout to zpropadené Betlémské světlo! Byl v extázi, až jsme se obávali, že jim snad zarecituje básničku. Naštěstí byl kolegyní odejit za účelem vykouření rychlé cigarety (venku mrzne)!
Úderem půl třetí se počne vlna (ne nepodobné té tsunami) úředníků valit ven. Ve tři se do již slábnoucího proudu vmísí i Franta … který nikomu neprozradí, že na dně jeho tlumoku spočívá inkriminovaná svíce, kterou předtím stačil důkladně otřít o roucho černého krále.
15:00 – 18:00 / Začíná být na Úřadě nuda. Ven se trousí už jen ti pomalejší úředníci, kteří nestíhají svou práci anebo ti, co nemají tu pravou motivaci jít domů. Teď po schodech sestupuje, po řediteli nejdůležitější osoba – mluvčí všech, co se bojí promluvit k lidu, nemají čas, potažmo informace. Paní Pavla (dále jen PP) se ovšem bojí jenom zubaře a informace si získat umí.
"Co vy tady paní Pavlo? Proč nejdete už domů?“ ptá se nudící Michal. PP je na otázky zvyklá a k prostému lidu vstřícná, takže docela ochotně odpoví…
„Ale píši projev na zítra … mám to dělat doma zadara nebo tady za prachy?“ zní odpověď.“
„No, to je asi pravda,“ zamýšlí se Michal nad právě získanou informací.
„Milý pane, pravda není zboží, po kterém by byla zrovna poptávka…“ vzdychne si PP.
„To jako, že ty informace od vás nejsou pravdivé?“ zhrozí se strážný.
„Synku, kolik lidí – tolik pravd! To si pamatuj! Nejen čas je relativní!“ PP se opatrně rozhlédne, zapálí si cigaretu, slastně potáhne a usměje se a dodá, „když na to přijde, všechno zapřu! A hele, už tu mám odvoz.“
„Děkuji paní, mimochodem, tady se nesmí kouřit!“ vyhrkne automaticky Michal.
„No vidíš, taky pravda! Ještě, že tu nikdo nekouří … a jmenuji se Pavla!“
„Já vím,“ odvětí ve svém věku překvapivě se rdící strážník, „já jsem Michal.“
„Fajn! A co to tam spisuješ?“ už jen ze slušnosti se ptá PP, sbírajíc si své propriety.
„Povídku!“ šeptne on.
„No nekecej? O čem?“ tahle odpověď Pavlu evidentně zaujala, že zapomněla i na odvoz.
„O životě … o pravdě … a … taky … trochu …“
„No, o čem ještě? Chlupatá deka je proti tobě hotový řečník,“ už zase spěchá Pavla.
„No, taky trochu o Vás, teda o Tobě, Pavli!“ Michal je rudej jako rak.
„No ne, Míšo, ty jsi zlatíčko! Já už musím, takže to pěkně napiš a já si to zítra přečtu, ano?“ vlípla mu pusu na neholenou tvář a … už jí nebylo.
