Není šum jako šum. Například "Šum Svistu" je zpěvák. Žlutý a nekonečný! Šum sám o sobě je shluk titěrných hluků. Jenže komunikační šum nebývá slyšitelný. Je spíše černou dírou pohlcující a deformující naše slova a jejich význam..
Proč se v práci kruci, tak těžko domlouváme? Vždyť nemluvíme čínsky! Já, původem z Čech, už 30 let ve Slezsku žijící, válím obstojně česky. Kolegové, většinou Moraváci … až na některé zvláštnosti, z nichž jasně vyčnívá slovo „cip / cyp“ – kde sice nikdo neví, jaké „i“ je vlastně správné, ale nikdo nad tím také nijak zvlášť nebádá. V každém případě: není dobré být nazván cypem (dnes je čtvrtek, dávám proto „y“) neb pochvala to určitě není. Dle Googlu je to jakejsi bazmeg na šachtě používaný, ale tento význam nemá většinou řečník na mysli. Jo, a neplést si se slovem „cap“ – to též není výhra, bo je to vykastrovaný kozel, úplně přesně, vykastrovaný a smrdící kozel. Slyšet na svou osobu po známku: „Smrdiš, jak stary cap!“ – hluboce se zamyslím nad svými hygienickými návyky! Proti tomu "cop" a "cep" jsou z hlediska slušnosti, v pořádku. Zvažoval jsem i poslední samohlásku - tedy "cup". Nejdřív mě napadlo, že je to nic, tedy ptákovina ... ale pak jsme si vzpomněl na dívku, co pásla ovečky v černém lese. Ony přece dělaly: cupity, cup! A pak pro angličtináře mám i světovou verzi "cup = kap". Proti tenisovému "DC" nic nemám, ale rozesmál mne "WC", jež nosí teď hokejisti v Kanadě na krku.
To jsem krapet odbočil, takže zpět ke 4. větě: … v práci jsme většinou Moraváci mluvící dost dobře česky a jeden Slezan, který však o tom, že je pendler, nemá ani tušení … a tak mluví úplně stejným dialektem jako ti z Moravy. Takže jsme na tom určitě o hodně líp, než právě Číňani! Tam prý co kanton, to jiné nářečí … ve třetím už jiná řeč! Cizinci ve vlastní zemi. My ještě ne … zatím. Ale přesto si nějak blbě rozumíme. Příklad? Střídání směn! Oficiálně v 6 hodin, zvykově v půl šesté. Jenže:
Pohled střídaného: „Kurňa, čtvrt na šest (ve skutečnosti 5:12) a ten cyp zas nikde! Nestíhám sprchu a v tramvaji budu smrdět jak ten cap!“
Pohled střídajícího: „Kurňa, co zas pindá, příchod před půl je snad dobrý (ve skutečnosti 5:34), ne?“
Takže nám tu lítá 22 minut! No, nejen Einstein má svou teorii relativity. Příklad číslo 2: předání směny! Oficiálně zápisem v služební knize + verbálním předáním informací, především o změnách, úkolech a stavu objektů. V reálu je víc verzí, dám dvě nejčastější:
1. Míjíme se ve vchodu: „Všechno OK! Letím na tramvaj! Čau večer!“ Odpověď: „Nazdar, večer přijď dřív!“ Až později zjišťuje nová směna, co se má, co je jinak, co nefunguje a proklíná kolegy směny předchozí.
2. Autobus už kolegovi ujel, takže se rozvaluje v křesle a vykládá: kdo nastoupil, kdo dostal výpověď, kdo ho dnes naštval, které to dneska fakt moc slušelo… „A sakra, už mi to jede, valím! Čau!“
„Počkej a co je pro nás nového, důležitého?“ Jenže to už vystřídaný kolega neslyší … takže ten stávající jej opět půl směny proklíná.
Ale domluva moc nefunguje ani ve věcech mimoslužebních. Příklad č. 3 – narozeninový:
- „Chlopi, slavím 30! Bude několik oslav, ta s vámi příští čtvrtek U Richarda, v 16, platí?!“
- „No, počkej, já mám do šesti!“
- „Neva, přijdeš později.“
- „Hele, a já mám druhý den denní … a já ho střídám na noční…“
- „Dobrá, změna termínu, bude to v sobotu v 15!“
- O dva dny později: „Chlopi, posunem ty oslavy po výplatě, včera jsem roztočil všechny chechtáky!“
- „Skvělé, a já si kvůli tomu vybral dovolenou.“ … „A já pohádal s mojí…“
- O 5 týdnů později: „Člověče, ta tvoja oslava už byla nebo ni?“
- „Domluvíme to s ostatníma, po neděli to zmákneme!“
- O vánocích: „Ten čas je opravdu relativní, kdo by tušil, že vánoce budou letos dřív, než tvé říjnové narozky!“
A co z příkladů plyne? Ptákoviny, kraviny, pomluvy a pitomosti se šíří nadzvukovou rychlostí, na seriózní informaci jeden natrefí jen náhodou, někdy ji mine úplně. Takže shrnuto – v řeči problém není: ta je poměrně srozumitelná, jádro pudla či žábu na prameni hledejme spíše v přenosu informací. A to jsme na tom v našem mini „kantonu“ nakonec skvěle. Ač ze Slezska … troufám si tvrdit, že se docela dobře domluvím na Šumavě i v Plzni a při troše soustředění i na Brněnsku! Jenom se Znojemskem mám problém: s přítelkyní odtud pocházející jsem si zpočátku rozuměl i beze slov. Později slova nestačila … a nakonec bylo i slov škoda. Když tak nad tím uvažuji – on to nebyl až tak problém místopisný, jako spíše pohlavní.
Jak to myslím? Do vztahů se vrháme po hlavě, moc nemluvíme, milujeme se (proč ne?), jenže na ochraně (dokonce i my, z ochranky) šetříme … děti proto plodíme, což svatbami řešíme, řeči sice vedeme, ale pouze v hospodě, kde se všichni sejdeme, kam před problémy zdrhneme … a hele, teď mě napadá, že v pubu si vlastně docela dobře rozumíme! Ne se vždycky chápeme, ale nakonec ... nakonec se shodneme. Takže … přestože je v pohostinském zařízení šum jistě nemalý - tak ten komunikační to zcela jistě nebude. Otázkou je, jak by tu prošuměla komunikace s Číňany, ale žádného neznám. Zatím jsou komunikační problémy s jinými minoritami. A ty do čínštiny určitě nepůjdou.
