41| Jak to dobře nedopadlo!

Taneční kurzy skončily – rozejděme se? Ne! Ještě jedna akce tu je: večerní plavba lodí, s hudbou a tancem. Jasně, že v ležérním letním oblečení tu nebude mazurka, polka ani valčík těmi trháky, co se právě naučili!!

Výběr hudby a tanečních variací však nechává Michala zatím klidným. Má v tuto chvíli úplně jinou, zato však zásadní starost. V kurzech partnerky střídal, takže ... kterou má pozvat na plavbu? Ne, on ví moc dobře, s kým by chtěl plout – a nejen toho večera po řece. Drobné dívky s mohutnou hřívou nazrzlých vlasů se zvláštním jménem … Elena – má od závěrečného plesu plnou hlavu! Co však nemá? Její telefonní číslo ani adresu! Jak to? Elena byla stálou partnerkou našeho kolegy a souseda z domu Miloše. Ten musel spáchat jistě něco ošklivého, když v termínu 'závěrečné' musel ulehnout s bacilem do postele. Ve snaze uchránit svou vyvolenou, požádal Michala o záskok. Nebyl to jeho nejlepší nápad! Jenže i Michal je pako! Než stihl od Elenky získat kontaktní data – opustila ho i taneční sál. Důvodem bylo předávkování se ‚dodávačem odvahy‘ – ukrytým pod stolem v igelitce. Místopisně byl nápoj v pořádku – jmenoval se ‚pražská‘, pouze jedno písmeno navíc, jedno malinké ‚k‘ způsobilo katastrofu!

14 dní se Michal trápí a přemýšlí, jak zvrátit osud, když … potkává před domem Miloše.

„Nazdar, mám ti to předat, prý si Eleně něco nevrátil. Co to bylo? Prachy?“ zajímá se.

„Netuším. Promiň, spěchám!“ nedává najevo překvápko a mizí ve výtahu. Tam se snaží otevřít důkladně izolepou zapečetěné psaníčko. Pak už jen dychtivě čte: pozdrav, požadavek vrácení sponek – vůbec netuší, oč jde? Důležitá informace je až na konci: sejdou se! Už zítra!

Jenže zítra je už dnes! Takže opravdu spěchá, za 3 hodiny má být umytý a navoněný ve městě?! Sice uhoněný a zpocený … ale stíhá, je tu první. Ale o chlup ... už ji vidí přicházet. Jak je malinká, Elenka, snad budoucí milenka? Bez podpatků a s běžným účesem!

„Ahoj Elenko, moc rád tě vidím,“ určitě nelže, jenom stále netuší, zda ztracené sponky jsou pouze záminkou, „doufám, že nebudeš zklamaná…“

„Nechceš mi tím říct, že mé sponečky nemáš, že ne?“ zeptá se však ona docela vážně.

„No … nemám a popravdě … ani si nepamatuju, že bych je kdy vůbec měl…“ koktá, rudne, ale víc už říci nestačí. Ona se rozesměje, obejme ho a spustí, jeho uším libě znějící, vodopád slov…

„Pokud jsi Mišáku, ztratil mé nejmilejší sponečky, tak máš velikááánskou smůlu! Budu tě muset potrestat, a to velmi tvrdě! Jenže jak? … Áááa, už to mám! Budeš se mnou za trest 100 let chodit a každý rok mi koupíš nové sponky! Ale ne dvě, to by bylo moc mááálo! Koupíš mi čtvero sponek! Celkem osm, víš?“ smějí se Eleně i oči a pokračuje, „a co jsem … co jsem to ještě chtěla? Nikdy se už se zalíbením nepodíváš na jinou holku! To bych ti musela vyškrábat oči! A jí taky!“ prohlásí tvrdě a … spokojená s dojmem, který na něj svým monologem udělala, už jen docela mile dodá, „tak na mě nekoukej jako telátko a … dej mi už konečně pusu!“

Tak teleti dnes Elenka hodně křivdí. Pohled mladého hovězího vyzařuje zcela jistě násobně více inteligence. Zato jeho nenapadá nic duchaplného, v hlavě má vymeteno jak na 1. máje! Co zkusit počasí, své únikové téma. Jasně, parník! Jenže pozdě…

„Míšo, počítáš příští týden s parníkem?“ jde Ela přímo k věci.

„No, počítám … to je silné slovo, přál bych si, moc bych chtěl s tebou jít, ale to Miloš jistě taky.“

„Proč ten? Nemáme spolu nic, kurzy už skončily. Ale jeden problém, docela velký tu je. Pojďme si sednout do parku, jo?“

Po půlhodině neverbální komunikace se Elena vymaní z objetí a velmi rázně prohlásí: „Jak jen ti to mám říci? Asi takhle: na závěrečné ses Michale, ‚pěkně‘ zřídil! A já opravdu nesnáším opilé chlapi! Takže je jasné, že pokud se nedokážeš vzdát alkoholu, budu se muset vzdát já tebe! Myslíš si, že je opravdu tak těžké se na parníku neopít? Neříkám, nedat si pivo nebo skleničku vína, ale fakt tě nechci vidět chlastat vodku rovnou z flašky!"

Pane Bože, měl by reagovat, vysvětlit to – on přece skoro nepije! „Promiň Eluš, na plese to byla blbá náhoda. Já alkohol vlastně nepiju! S klukama dám občas jedno, dvě piva – líp se potom povídá. Ale tebe … tebe se já určitě nevzdám!“ a víc už neřekne, nemůže … zamkla mu ústa polibkem. Cítí, že našel tu pravou, osudovou dívku, že našel svou osudovou lásku!

Chodí spolu už 8 dní! Dnes se koná plavba. Michal nikomu z ‚taneční party‘ neprozradil, s kým přijde! Má rád překvapení … a tuší, že dnes bude jeho příchod hodně překvapující. Čekáme na něj už na lodi, když slyšíme Miloše: „Tak a je to v prdeli!“ víc nedal, jen ukázal na pravé schodiště, kde vidíme Michala s nádhernou dívkou v černých minišatech a s bohatou hřívou, v zapadajícím slunci se lesknoucích, rusých vlasů – no úžasný pohled! Jaktože jsem si jí v kurzech nikdy nevšiml?  

„Ať nepřepadnete přes zábradlí,“ směje se Michal a oba mávají. I my, s jedinou výjimkou máváme. Je jasné, že situaci mezi sousedy je potřeba vyjasnit co nejdříve! „Mám to s Milošem vyřídit?“ ptá se Elena.

„Ne, to je chlapská záležitost. Teda, pokud jsi mu nic neslíbila.“ Její úsměv, zavrtění hlavou a nepřehlédnutelná, dlouhá pusa jsou pádnými argumenty – určenými nejen jemu! Nakonec se dohodli a dohodu Michal stvrzuje zaplacením tří piv. Sám zůstává u kofoly, ostatně vyhnout se dnes alkoholu nebude problém, obsluha baru důsledně kontroluje občanky.

Po 2 hodinách plavby kapitán obrací loď a přiráží ku břehu. Přestávku využívá náš romantický pár k romantické procházce po romanticky měsícem ozářené louce. On si drží svůj poklad v objetí, noční ticho ruší jen neromantické bublání lodního motoru a hnusné kvákání asi miliónu žab. Cítí se skvěle! Asi jako filmový hrdina ve chvíli, kdy už běží titulky, kdy po překonání všech úskalí zaslouženě spočívá v objetí své milé s vědomím, že jest dobojováno. Jenže to je jeho velikánský omyl, dobojováno totiž zdaleka není!

My se samozřejmě neobtěžujeme couráním v mokré trávě. Zvlášť když nás Miloš seznámil se svým starším a úplatným bratrancem Oldou. Ten nám za mírnou provizi alkohol kupuje, proti čemuž barman nemá námitek. Kšeft je kšeft! Po návratu romantiků z romantické vycházky mizí Ela v útrobách lodi a my se konečně vrháme na Michala s milionem otázek a nutkavou potřebou si s ním na jeho nový vztah připít! Jednou ... dvakrát ... třikrát! Jé, to je to dobré! Čtyřikrát...

Elena stále nejde – dívek je tu mnoho a toaleta pouze jediná. A ‚opička‘ na lodi? Sakra, ta je rychlá! Na vodě se všechno houpe už samo o sobě – loď, strop i paluby. Michalovi se točí hlava, dnes vlastně nic nejedl a najednou vidí všelijak, jenom ne ostře. Opírá se zády o sloup, když ji spatří! Chce jí vykročit naproti, jenže tělo náhle odmítá poslušnost a Michal padá v tu nejblbější chvíli!  Vědomi si podílu viny na jeho stavu, mu sice pomáháme na nohy, leč to už jeho milá, mizející na horních palubách, nevidí. A on rychle zjišťuje, že v tomto stavu, se po příkrých schůdcích připomínající žebřík, na horní palubu jen tak nevyšplhá!

„Kruci! Kruci, kruci!!! Tak kde máte tu vodku? Teď mi už klidně nalejte, když jsem si všechno posral!“ řve vztekle. Nohy mu sice nepatří, ale hlava je zatím funkční. Bolet bude až k ránu, ale už teď se mu v ní honí jediná myšlenka: že svůj životní vztah si právě podělal!