Neumím moc vyprávět vtipy. Nepamatuji si je a neumím je ‚vypointovat‘. Takže se během vtipu vyprávění posluchači možná několikrát zasmějí, ale na konci zní trapné ticho! Třeba umím vtip aspoň napsat? Nevím. Tak to zkusíme....
Do nového obchodního domu vchází žena ... a co nevidí: místo regálů plných zboží všude jen … ležérně postávající, vystavení muži. Není jí vůbec jasné, oč tu běží ... a neváhá se proto optat prvního prodavače, kterého potká…
„Dobrý den pane, proč tu místo zboží máte jen samé muže?“
„To je náš poslední trhák paní, nabízíme tu totiž muže, kteří umí dokonale uklízet!“
„Fakt?! No to je úžasné! To ten můj nevynese ani odpadky. Takového muže mít doma – to by bylo skvělé,“ chvíli přemýšlí a pak se ptá, „a poslyšte pane, vidím, že máte i 2. patro. Copak nabízíte tam?“
„Dobrý dotaz,“ pochválí paní prodavač, „ve 2. patře máme také muže ... co uklízí a navíc i uvaří!“
„No néé! Tak to je ovšem skvělé! Můj muž spálí i vodu na čaj … jak by bylo fajn, kdyby občas uvařil. Poslyšte pane, mám vážný zájem,“ vypadá rozhodnutě žena, „nicméně, jen pro zajímavost mi ještě prozraďte: co nabízíte v patře třetím?“
„Ve třetím? Tam jsou muži, co dokonale uklízí, výborně vaří a … ještě se postarají o děti!“
„To už si ale opravdu ze mne děláte srandu, ne? Takový muž snad ani neexistuje! To musím vidět!"
"Jak si přejete, paní."
"Nuž tedy pojďme ... spěchejme do třetího štoku!“
„Paní, musím vás ale upozornit, že nabídka je jednosměrná, vrátit do druhého se nelze.“
„A proč bych se prosím vás vracela? Pane, přece nejsem blbá! Vyšší bere! Jdeme!“
„Takže ... berete si muže tady, ze třetího?“ ověřuje si na místě prodavač ženino přání.
„No jasně. Je jich tady už míň … ale … řekněte mi: kolik tu máte vlastně pater?“
„5 etáží, paní,“ odpovídá uctivě prodavač.
„Aha … a ve čtvrtém umí muži co? Máte tam přece muže, ne?!“
„Zajisté, ale jejich vlastnosti vám mohu říci až na místě,“ dí prodavač, „půjdete do rizika?“
„No jasně!!! Vždyť nabídka je stále lepší ... pojďte! Nezdržujme se už tady dál,“ netrpělivě popohání žena prodavače na cestu vzhůru.
Ve 4. patře je mužů stěží polovina … a na vystavené popisce paní čte: vaří, uklízí, stará se děti a ... bezvadně miluje!!!
„Tak to je každé ženy sen! To nemá chybu pane! Vyplatilo se vyjít až sem! Tady už zůstanu a beru si toho blonďáka u okna!“ pochvaluje si paní svou vytrvalost. V tom se zarazí a ještě jednou se optá: „5 pater jste říkal, že?
„Ano, paní.“
Tak ne! Počkejte, já si to jedno patro ještě vyšlápnu – tam bude nabídka jistě nejlepší. A já chci a za své peníze si zasloužím jen to nejlepší! No řekněte: nemám pravdu, pane?“
„Máte svoji pravdu,“ odpoví prodavač zasmušile, „takže si jste jistá paní? Jdeme ještě výš?“ ujišťuje se muž.
„Samozřejmě, že si jsem jistá: chci muže z pátého!“
Prodavač se ženou tedy vystoupí ještě o jedno patro výše … a jaké bylo ženy překvapení: kromě nich tam nebyl vůbec nikdo!
Jasně, uznávám, že je to hodně otevřený konec a pointa skrytá v houštině slov.
"A co bylo dál? Dál to není?" často slýchávám ... a tedy už jaksi automaticky dodávám větu už určitě poslední.
„No fór je v tom, že ženy neví, co chtějí. A dokud to nedostanou, pokoje nedají!" :-) Po této replice se na tvářích mužů mihne nepatrný úsměv, zatímco přítomné ženy začnou ihned protestovat a na mnoha příkladech ze života dokazovat inteligenční, psychickou a morální převahu žen. Jenže … díky jisté Anděle M. to mají dnes dost těžké. A čeho se ženám tak často nedostává? Ano - smyslu pro humor! Ale to není to nejdůležitější kritérium, pro které je tak milujeme! Že ano, pánové?“
