V poezii jsem drzý vetřelec! Veršovat neumím - však činím tak rád. Profi básníci: můj text přeskočte, nedrásejte své nervy. Vy ostatní: buďte milosrdní. Téma odposlechnuto z ranních zpráv (znásilnění), zbytek autorova fantazie...
--------------------------------------------------------------------
Verše nejen o ženách a mužích,
také o citech či pocitech
--------------------------------------------------------------------
Dva muži a jedna žena, projít jdou se do parčíku,
vlahý večer ven je láká - pokračovat po večírku!
Ruku v ruce jdou k altánu, měsíc v úplňku už září,
malý muž je vážně vtipný, druhý záhadně se tváří.
---
V zábavě, tam problém není, žena výtečně se baví,
jenže v mužích touha sílí, pomilovat s ní se chtějí!
Ač nebyli domluveni, přesto v jednom okamžiku,
vrhli se jak vlci na ni ... jak divoši, bez respektu.
---
'Pane Bože, co se děje' v hlavě ženy rázem pusto,
z flirtu tuna beznaděje, místo srandy je tu husto!
Jakmile jsou ukojeni ... zmizí ve tmě spokojeni,
muži i galance s nimi, už je jedno po představení.
---
Nahá na zemi teď leží a sukně - kdesi v křovině,
tvrdý trest za špásování, jež začalo tak nevinně.
Pláče žena, pak se zvedá: polonahá, zostuzená,
pomoc žádnou nežádá, jen se stydí, že je žena!
---
Nedaleko žena druhá: doma čeká na manžela,
léta s ním jí chybí něha, dlouho bez ní vydržela.
Trpělivost nosí růže – zřejmě jinam, padla rána,
odejde od svého muže, rozhodnuto, bude sama!
---
Jako služka dlouho dřela, manželovi vždy oddaná,
pomáhala, podržela - byl zvyklý na komfort doma.
'Cože, proč si cenit práci, kterou jeho žena koná?
Nemá času na legraci. Spěchá venku čeká: ONA!'
---
Dost důvodů ženy mají: proč o mužích ani slova,
dále trápit se nechtějí, za chvíli zkusí žít znova.
Zatím ještě v parku pláče, žena muži zneuctěná,
zatím ještě doma pláče, žena mužem otrávená.
---
V tom z domu proti parku, vyšla s kufry žena druhá,
na lavičce už nepláče ... ani žena znásilněná.
Nečekaně, jak se míjí, slyšet dotaz: „Je tu volno?“
Letargie kvapem mizí: „Jistě! Sedněte si, ano!“
---
První druhé, druhá první - svůj příběh vypráví,
závěr nočního setkání - je pouze tenhle jediný:
stačí chvíle a ví obě, že se našly, patří k sobě,
malá chvíle a obě ví, že s muži být už nechtějí!
---
Brzy ženy jasno mají .... tvrdí denně jednohlasně:
„Muži, ti nám nechybějí, na světě je bez nich krásně!
Neschází nám jejich hrubost, svá těla jemně laskáme,
když není sex jen povinnost, tak spolu si užíváme.“
---
Na skok se u mužů zastavme, jak se jim v samotě líbí?
'U malého chlápka v domě: pusto, smutno a té špíny,
kdo by ten binec uklízel?... Žena jistě ne, ba ani pes,
nevlídně tu bylo včera! ... A co zítra? … Jako dnes!'
---
Boží mlýny stále melou! Prý pohádka pro dospělé?
Nerad bych žertoval o tom, téma to není veselé...
Když vidíme pokořené ... včera tolik hrdé, muže,
dotaz se na jazyk dere: „Nezkusili dost už, Bože?“
---
„Dopřej Pane (prosím za ně) mužům pokoru a sílu,
dobývat srdce žen denně: dnes, zítra, pozítří znovu!
Ať mají dost odhodlání ... ženy stále přesvědčovat,
širokou zásobu slovní ... ať mohou je rozmazlovat!“
---
"Milé ženy, kdysi naše! Jak jste rozumné a krásné,
vyrobeny z lepší kaše, vám všechno hned je jasné!
Život s námi není lehký ... to už dneska dobře víme,
jenže jen muž má ženu rád, tak to je, to nezměníte!“
---
„Žít sami? Žít bez vás ... to nechceme, to neumíme,
nemůžeme, nejde nám to! Další pravda, co už víme.
Zapomeňte na zlé skutky a odpusťte nám, viníkům,
lepší jste, než my kdy byli, prosíme vás, pojďte domů!“
---
"Co na to říct, milé ženy? Snad nechcete zase změnu?
Přece líp se máte nyní: týdny v pohodě, jste v klidu,
konečně jste zase šťastné! Tak proč to znovu měnit?
Ostatně, to všichni víme: Mužům nemůžete věřit!"
---
„Ano jistě, nám se žije ... řekněme, že bezvadně?
Jenže muž, to nesporné je: vždy patřil a patří k ženě!
Ke každé! K té zneuctěné, k veselé i otrávené...
Tak na co ještě čekáme? Čau Jani ... muži, padáme!“
---
