24| TOP kvalita ... přislíbená!

Skvostný měsíc! Strašný měsíc! Vyčerpávající měsíc! Nekonečný měsíc! Bolestný měsíc! Půlmilionový měsíc! Přelomový měsíc! Únavný měsíc! Měsíc = 30 dní, pocitově spíše 2x tolik! Proč tolik charakteristik? Protože dnes je to měsíc!

Před měsícem ... jsem ... totiž ... dostal ... klíče! Klíče od svého bytu. Teda od bytu; buďme přesní, jsou to klíče od garsonky, 30 metrů i s balkonem. I tak je vše naráz jinak: jen se za realitním agentem zavřely dveře ... začíná období přestavby. Na první pohled čistá místnost, ano, čistě vymalovaná místnost s barovým pultem, nad ním světelná rampa a zatepleným balkonem! To jsou pozitiva. Na pohled druhý? Prošoupané, místy chybějící lino, ztrouchnivělé umakartové jádro, nechutně odporné skříně v předsíni.

Prvotní představa? Dost naivní: něco přemaluju, něco vyčistím. Cosi natřu ... a je to hotové, sláva! Už bydlím! Do týdne hotovo! Koupím jen postel. Postel a ledničku. A možná v akci - vyjde i na pračku! Do 30 tisíc - to přece sfouknu. Jen 30 tisíc - a je to v suchu! 

Jenže v suchu to není ani náhodou! Pokud tu chci bydlet - na výběr nemám - tak musí zmizet umakart. Máme už 20 let volný trh: "plevel" snad odpadl, zůstala kvalita. Zadávám poptávku, v mžiku mám v písíčku nabídky 2! Přestavba slíbena TOP firmou "Petrom". Cena? Ne zrovna lidová, ale ta rychlost! Do týdne hotová, bude ta TOP firma! A v jaké kvalitě? Málem se urazí, manažer Mazura. Kvalita? Jasně ta nejvyšší! Jsme přece TOP firma. Na stěně v kanclu - nevisí prezident, jen ISO diplomy - záruka kvality! Nejvyšší kvality, anglicky TOP! Tvrdí mi manažer, manažer z Petromu. Času moc není, píše zadání: za co si připlatím! Za světla, zrcadla, jaké chci obklady? Do metru dvacet? To musí stačit? Ne?

Tak pozor, zpomalme. Copak jsem hobit? Ne! 120 cenťáků opravdu nestačí! A co dál? Zrcadlo za trojku? Děkuji, nelpím. To si i se světlem levněji koupím. Cena konečná cena - zdá se být strašná! 86 tisíc! Za rychlost příplatek - zřejmě je navíc.

Za týden vidím: zase jsem naletěl. Termín je dodržen? Mohu se koupat, však budu muset sám mnohé dodělat. A co cena? Dodržena? Bohužel ne! Nový trik tu zas funguje: faktury dostávám 2! Petrom cenu drží, co tu chce ten elektrikář? Stovek svých, přesně padesát? Ale proč - vždyť už jsem platil. Jenže on není Petrom - jen pro ně dělá, z faktury Petromu prostě nic nemá! Diskuze hodina, výsledek je nula. Na stole pět tisíc, zmizí, než řekneš "švec". Zatím si nezoufám , protože doufám, že mi je Mazura, z TOP firmy vrátí? Ale už začínám, jak blbec se cítit.

Aspoň, že "Petromu kvalita" sedí. Nikoliv - sedím já u stolu, postup si píši! Místnost nevymalována, omítky nezačištěny, hrany nelícují, nestejné jsou spáry. Odtok ve sprše není funkční moc, voda neodtéká,cítím jen bezmoc! Slíbena kvalita, dodán jen šlendrián, zítra tam zavolám, a stížnost hned podám.

"Klidně ji napište, stížnost nám pošlete ... my už ji pak za vás, do koše hodíme. Ostatně Petrom, je přece TOP firma, vše máme kvalitní: služby, práci i materiál, zahraniční!  Ale teď popravdě: co byste pane, chtěl? Za tyhle prachy? Velmi mě těšilo, opravdu těšilo! S pozdravem manažer!" Pro světa neznalé, dodám i překlad: "Pane Čech, copak tu, na firmě, chcete? Vždyť jste už zaplatil, tak domů jděte. Už jste nám zaplatil, pro nás jste mrtvola... už nejste pro nás cíl, sháním kšeft, kde se dá! Vy si nás těžko kdy objednáte, chápete, co chci říct? Jo? Tak vypadněte!

Naletěl jsem - už to vím! V Baumaxu po práci se večer stavím a koupím: barvu i sádru, váleček, štětce, kýble dva, dvě špachtle, mřížku i smirek.Silikon, pistol, igelit, penetraci - takže u kasy dám málem 3 tácy! Doma se převléknu, najím a napiji ... jdu na to: škrábu, tmelím, brousím a maluji...

I "obtížný hmyz" má spát svých 8 hodin. A co já? Tak polovinu? Šetřit však nebudu, páteř mám jen jednu! Objednávám krásnou, z výroby skládací. Za 15 000 Kč - toť bez matrací. Ale to spaní! Myslíte spaní s paní? Prodavač je vtipný a všechno slíbí: o výrobě vám povíme, do 2 týdnů dovezeme, až do bytu odneseme ... vaše spokojenost = naše priorita. Máte štěstí - jsme TOP firma!

Realita? Opět jiná. Informace měsíc žádné, pátý týden mobil zvoní, dodávka už pod oknami (já vím, že pod okny), šofér bere moje prachy, spěchá - 7 beden na chodníku nechá. Beru návod, čas složení: 2 osoby do dvou hodin! Realita? 3 osoby se 6 hodin nad postelí vzteká!

PVC? je v bytě strašné! V Baumaxu za 2 stovky v akci, 20 metrů spolu s prací? To se vejdu i s odvozem do 6 tisíc? V pohodě. Jenže ... zase natrefil jsem ... na TOP firmu s vlastním linem. K tomu lišty, práce, dojezd - za půl dne je práce konec! 14 tisíc dneska platím a tím už s TOP firmami končím. 

Skříně v předsíni jsou hnusné, s tím si neporadí čistící prostředky běžné. Beru tedy speciální: pilu, kleště, kladivo. Za hodinu je hnus pryč, v předsíni čisto! Takže jedu do nábytku pro mladé. Skříně mají jen částečně, police snad do týdne! Za skelety 7 000, mini linka do kuchyně? Za maxi-cenu bez dřezu a baterie, celkem za desítku to máme! Přejdu parkoviště a jsem v jiném světě. Mají všechno, tak kupuji: pračku, vařič, mikrovlnku? Ledničku a vysavač. S konvicí a toustovačem ... je to za 22 tisíc káčé! Jenže problém, za dovoz chtěj tisícovku! Zdarma dovoz u výrobků - nad osmičku! Nemám žádný, diskutovat není možný. Jsou největší na trhu, chtějí po mně 100% zálohu! Tak dost! Nechcete-li moje prachy, nekoupím si tady nic! Vydělá v městě mém firma - co zboží doveze mi zdarma.

Dnes kupuji drobnosti: knihovnu, stůl, polici. K tomu ještě malý tepich - za 5 000 korun českých. Žehličku a hodiny, nádobí a záclony ... takže druhá pětitisícovka je už také v pr...! Zas ušetřím na nábytku ... je jak nový - z bazaru: 2 stoly, křesla, šest skříněk - zaplatím jen sedm stovek! Prachy zbyly - vezmu tedy tapetu a stropnice. A sobě radost udělám, LED pásek do bytu si dám! Cena mi vypadla z hlavy, myslím, že 4 tisícovky to spraví. 

A co dál? Poličky, skříň do koupelny. K tomu dveře (jasně, dvoje) a 4x žaluzie. To je přesně za 8 tisíc, cena dobrá je, dnes nemám s sebou víc. Takže zítra do Ikea, koupím sufitku, věšák, dekorace do zelena. A potřeby do kuchyně, čistící prostředky, léky ... a barovou židli, zelenou chci taky! Poslední tři tisícovky mě nadobro opouští, židli reklamuji, sedák hned sjíždí. Koupena je u výrobce, v TOP firmě, kdes v Krnově ... jenže čekám třetí týden - zatím se nic neděje!?!

Ich brauche ein kleines Auto!

Hallo! Und welches Auto Sie brauchen?

Auf dem Weg zu Arbeit. Täglich.

Kaufen Sie dieses C3. Es hat einen guten Preis!

1 800 Euro, es ist nicht teuer, kaufen! 

Jasně, cena dobrá, ale ještě benzín, přihlášení, pojištění a slída, škrabka, dálniční známka – tak to je další "pětitisícovka"! Kolik už jsem zaplatil celkem? Nevím přesně. Kde je byt a poplatky? To jsou však jen peníze! Drahý měsíc ... ale jak vyčíslit moji práci a můj čas?

Makám na bytě jak otrok, sám: vše škrábu, lepím, tmelím, brousím - natírám. A pak zase tmelím, čistím, leštím, utírám. Vytírám, drhnu a … též vrtám! A pak zas šroubuju, tahám, zvedám, tlačím - jednoduše stěhuju! Jo a taky – tapetuju! ... Práce jde mi pomalu – jsem sám. Sám, ne mlád a nemocen! A chodím také do práce! Jenže mám termín! Měsíc! Pouhý měsíc! Do té doby – musím stíhat: postavit a sestavit, natřít, všechno vybílit. Potom umýt, uklidit, zaplatit a převést. A pro přesnost též: převézt! Měsíc už končí, času málo. A práce? Té zase hodně je. Nespím, nejím, moc nepiji  - ledviny se vztekaj, třísla vzpouzí, páteř? Protestuje.

"Bereš vůbec tablety?"

"Ale jo. Pokud je najdu, pokud si vzpomenu – a pak také - pokud se k nim náhodou dostanu."

Usínám v práci, v busu i ve stoje, směna mi končí, nesnáším prostoje. Přemýšlím, co budu dělat, co musím stihnout? Natřít a nalepit, uklidit, vytřít! Už je po půlnoci! Že měl bych jít spát? Ne, ne, ne! Vybílit koupelnu! Chci ještě dvakrát - pomalu svítá... Je už půl čtvrté, když si jdu lehnout. V půl páté vstávám, na denní autem dnes, do města spěchám. Šichta je v pohodě, chce se mi děsně spát! Není čas na spaní - termín se blíží! Po směně uháním, oči se klíží. Jenže musím spěchat, předsíň dnes dodělat, pak čeká mě sprcha!

Blížím se k domovu, tma je jak v pytli! Prší, vše leskne se, nic moc nevidím... Spát, spát, spát! Ještě pár set metrů, už vidím svůj dům … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … … jenže copak je to? Taková rána! Náhle nic nevidím – dům ani ulici, nevidím město! Nic mě však nebolí, a spát se mi nechce. A ani tma není, což vyšlo slunce? Ne, to není slunce, silné však světlo: volá mne, láká mne … je mi tak lehko! Kam jsem to tak spěchal? Co jsem chtěl udělat? Nevím a je mi to jedno. Vím jen, že nemusím! Zapomněl jsem všechno! Tak si představuju ... na dovolené ráno!

„Ba ne chlapče, tohle dovolená není. Tohle je smrt, končí ti shánění, honění...“

„Pché! Slovo vám nevěřím. Kdo vy jste? A kde jste? Já cítím se skvěle! Jako už dlouho ne! Tak uvolněně...“

„Však jsi jen myšlenka! Myšlenka pouhá, myšlenka bez těla, myšlenka bez světa! Já jsem tvůj průvodce, já jsem to světlo, v kterém se  vyhříváš, kde ti je lehko! Za chvíli vyprchám, ty zůstaneš tu sám! V temnotě, v samotě..."

"Nechci být v temnotě, sám kdesi bez těla, práci mám v garsonce, vzpomněl jsem si zcela."

"Nemáš už vůbec nic, nic taky nemusíš! A tvoje garsonka? Už jiným patří, každý den v kuchyni se droga vaří! Ty si však užívej lehkosti bytí - promiň, to beru zpět, myslím: nebytí! Stejně jak tělo tvé, které už není, i ty se rozplyneš ... myšlenko! I ty navždy zmizíš.“

"Ty víš, kdo je v mé garsonce? Nech mě se podívat. Jen jednou - pak  půjdu. Rozplynu se, zmizím – jak dříve tělo v dým..."

"Jak chceš, ale já jsem tě varoval, myšlenko ztrápená..." 

Ach, proč jsem se dívala, proč byla jsem zvědavá? Je to fakt příšerné: garsonka zničená, mladí tam fetují,  na zemi si kálí. Není jim pomoci? Vím, že všechno je marné. Proč za mnou spěchají? Co je sem tak žene?