19| Planý slib

     Kaji se, sypu si popel na hlavu, co sypu – válím se v popelu, jak holub, rochním si v něm a lituji neuváženě a veřejně proneseného slibu: nastudovat si současnou politickou, předvolební situaci a napsat k tomu povídku.

      Nestihl jsem si totiž nastudovat žádný volební materiál, byť jsem to minule slíbil. Nemám tedy žádné oprávnění o volbách kvalifikovaně mluvit, natožpak psát. Jenže… jsme v Česku, kde se dá všechno nějak obejít. Například dodnes mám v hlavě odpověď jistého vícenásobného ministra, který na otázku, zda po zdravotnictví, kde jeho působení nebylo nikterak výrazné (v normální mluvě to znamená, že zmrvil, na co sáhl), se cítí dostatečně kvalifikován vést zcela odlišný typ ministerstva – a to dopravu. Odpověď zněla něco ve smyslu: „Domnívám se, že mám pro výkon funkce ministra dopravy dostatečnou kvalifikaci neb mám k železnici již od  dětství vřelý vztah ... jako malý hoch jsem si rád a velmi hrával s vláčky. Přišlo mi to tenkrát dost líto: i já jsem si hrál s vláčky, chodil se s otcem na 'mašinky' dívat na nádraží Střed i Těšnov – ale nabídka na ministerské křeslo, potažmo plat ... nikdy nepřišla!

     Takže jsem se rozhodl, že nebudu psát o předvolební náladě ve společnosti, ta je (jak ostatně všichni dobře víme) již léta blbá, ale vyjádřím se ... a to naprosto fundovaně ke vztahu: volby versus já! Jsem totiž ostřílený volební harcovník. S  jedinou výjimkou volím již od svých osmnácti let!

     Nejdřív povinně – účast se hodnotila a pozitivní hodnocení potřeboval dříve či později každý z nás.            Potom z ideálu – opravdu jsem věřil, že se po sametce vše podstatné, změní ku prospěchu lidí.                Nakonec už s odporem. Že se, krom počasí, něco změní – s tím vážně nelze počítat.

     A mně je opravdu nepříjemné, když vejdu do volební třídy, kde mě jednohlasně pozdraví 15 hrdel patřící personám zřejmě nadmíru zodpovědným, popřípadě finančně ne až tak úplně "za vodou". Volby jsou pro ně příjemné přilepšení k důchodu či k stipendiu. Ale jinak nuda! Proto mě, z nudy, a taky ze zvědavosti sleduje 30 „vočí“, které jsou spouštěčem mé nervozity, nejistoty a nemotornosti – uf! … už jsem za plentou! Ještě se pak trefit do urny (jak příhodné jméno pro prostor, kde končí naše naděje) a rychle ven! Dřív jsem měl na 4 roky pokoj a klid na práci!

     Ale dnes ne! Dnes jsou volby mnohem častěji: ne vždy volená instituce vydrží v kupě po celé volební období a hlavně máme více volených orgánů! Volíme: prezidenta, senátory, krajské zastupitele, do orgánů unie, zůstaly volby parlamentní i obecní! Předvolební kampaň začíná už minimálně rok před volbami, takže mi jaksi už ty volby splývají. A to tak, že jsem na ty poslední dokonce úplně zapomněl! Televizi nemám, rádio jen v autě, noviny na netu čtu jen příležitostně – prostě stalo se!

     Teď v říjnu už zase volit půjdu. Proč? 100% to nevím, ale je mi trapně za všechny, na poměry nadávající, přitom neschopné pro změnu poměrů nic udělat. Nadávat je snazší. Jenže a teď se dostávám k „jádru pudla“, tedy ke kardinálnímu problému každých voleb: „KOHO VOLIT?“ Že je to jednoduché? Každý ať volí dle svého přesvědčení. Jenže já jsem přesvědčen, že současné politické spektrum mi žádný výběr nedává. Jsem pravicový volič, jedna velká strana s holubem ve znaku ve mně měla skalního voliče. Dalo jí to mnoho práce, ale nakonec se jí to podařilo: dokázala, že jsem ji už nedokázal více volit. Při konzumaci pečených holubů její představitelé mlaskali víc, než hlasitě. Naštěstí tu vznikla názorová 4koalice stran řadících se na pravou stranu politického spektra. Jasná volba – míšung disidentu, inteligence a lidí bohabojných by mohla být dobrou, pravou alternativou. Jsem si myslel - však zmýlil se a to tak, že velice! Koaliční koalice měla velké plány a jeden cíl: dostat se do parlamentu. Cíl splnila, na plány se pozapomnělo. Jestliže je 4koalice koalicí čtyř stran, tak je jí potřeba 4x více předsednických, podpředsednických a jinak lukrativních funkcí. Auto? Jasně! Prosíme 4krát! Vysoký plat? Ne, žádáme ten nejvyšší a ... jakýpak s tím štráchy – chceme všechno a to 4krát! Že to nejde? Co s tím? Usekneme koalici hlavy. První, druhou, třetí… To je divné, jak usekneme všechny, není tu koalice žádná!

     Prostor pro levici: 40 let ve vleku „velkého bratra“, našeho vzoru (ano, psy venčí v kosmu, ale srát chodí do lesa, zasloužilí na latrínu!) je zapomenuto! Ostatně kola dějin nelze vrátit zpět. Nelze? Mají šikovné předsedy: jeden se 'špidlá' v eurovládě, velký (německy "gross", ne?) je worldpracháč, malá sobota má aspoň rovné (už) zoubky! Vyhráli volby, chvíli vládli, pár jich sedí – jenže těžko se vládne menšinově. S komunisty by rádi, jenže si to zakázali. Hrom do toho Bohumína. S pravicí? Ale ... proč nakonec ne? Vždyť jsme z jedné (komunistické) matky. Jenže ona mrcha, nechce! Potupné. Vítězové do opozice. Vládla opět pravice. Poučila se? Ha-ha-ha! Nepoučila! Naopak, jsou to pitomci! Vítězství levice je jisté! Ani kampaně není třeba! Co je však už třeba, to je zrušení závěrů bohumínského sjezdu. Ostatně proč soudruhy ještě diskriminovat? Čtvrtstoletí po revoluci? Staří už jsou mimo – a mladí? Ti vědí houby, co byl komunismus. Ostatně kdo z nás někdy nebyl komunistou?

      A co já? Koho volit? Pravice: ZKLAMALA! Levice: KLAMALA. Společenství bachařů, slídilů a manekýnek? Společné mají jen jedno: o politice vědí pendrek! Překvapilo to u předsedy! Valím oči. Vlastní. A víte, co je nej, nej, nejhorší!!! Ty samí „xichty“ už na mě zase povýšeně zhlíží z bil, big či megaboardů – prostě z plakátů všech velikostí a už opět nám drze tvrdí: „Dáme zemi do pořádku!“ nebo „Vytvoříme fungující stát " a podobně triviální, stupidní a lživá hesla. Ano, to nám tvrdí zas ty stejní poslanci a europoslankyně. Co mi z toho vyplývá?

     Mám 2 volby! Je dobré mít možnost volby: NEVOLIT a v hospodě nadávat. Anebo VOLIT, ale ne strany! Je tu nová alternativa. Nové „věci lidové“, nová strana - nestrana jakéhosi českého - nečeského podnikatele, léta balancujícího na hraně zákona. Co teď? Znovu uvěřit ve spasitele? Nebo rezignovat?

Nevím… je mi z toho smutno, ale fakt nevím. Je to snad tím, že nečtu noviny? Tedy Blesk? Pak bych měl zřejmě jasno. Kdo je nejsledovanější celebritou již léta? S kým národ žije, stůně i dejchá? No, jasně: Fan club I. B. třeba změnit ve stranu – raděj větší, než menší a máme premiérku! Bude jim to s panem prezidentem na „služebce“ v Bruselu či v OSN slušet. I zájmy mají stejné: on s plackou „echt“ české antivirózní medicíny od sovětských přátel z Varů a ona? Ona si nevybírá – hlavní je dodržovat pitný režim.