182| Pendolíno vs. náhradní vlak

Na trase Ostrava – Praha a zpět už jezdím pouze pendolínem (PND). Pokud jede. Někdy nejede … to pak národní dopravce vypraví náhradní vlak (NV). OK, může se stát: jedna souprava rozsekaná Polákem ve Studénce, druhá třeba v servisu

Pokud má NV parametry originálu – tj. stejný počet sedadel (7 vagónů), lokomotivu do rychlosti 200 km (maximálka je stejně 160) a jídelní vagón, neřeknu ani „ň“. Můj příběh je už vousatý (05/2019), chci věřit, že dnes už by se nestal … jenomže mně se stal.

Vracím se ze srazu, ujel mi autobus, spěchám, místy si i popoběhnu, 4 minuty do odjezdu. Už jsem na perónu, odjezd za 2 minuty a pendolajno nikde. Stojí tu běžný kupátkový vlak, na infotabuli černočerná tma. Lidé pobíhají jako mravenci sem a tam. Zmocňuje se mne pocit bezmoci, pot tryská ze všech pórů – na květen je pěknej pařák. 1 minuta do odjezdu. Sláva, zahlédnu v davu modrou uniformu – není třeba se ptát, postava nás vybízí k nástupu – prý NV do Ostravy. Odpočítám 3. vagón za mašinou a sunu se plnou uličkou do 5. kupé. Co tu dělají ti zpocení lidé, není SC PND náhodou plně místenkový vlak? Mé sedadlo je obsazené, ale na nože nedošlo, potetovaný mladík se sám klidil z cesty, teda z místa. V tom mě napadlo: ,Proč už vlastně nejedeme?‘

V kupé je na chcípnutí. Pod okny jde průvodčí: „Vydržte, měníme lokomotivu, za 10 minut pojedeme.“

Ukázalo se, že je to jen její zbožné přání. Lidé padající únavou a horkem opouštějí vagon, není nad požitek z tajně vykouřené cigarety... 16:05. Naskočila světelná tabule, máme tak potvrzené zpoždění 30 minut. DRC! Připojili nám náhradní (náhradní za první náhradní) mašinu. Držíme palce sobě i fírovi. Zřejmě málo. Druhá lokotka zvaná 'Peršing' se zřejmě polekala té dálky a rozhodla se také stávkovat. 16:33 – na 3. pokus jsme se hnuli. Pěkně rozvážně, ale jedeme. Máme nový problém - s klimoškou. Tedy oknem, jež nedrží v dolní poloze. Pán u stolku se stává (rozhodutím držet je celou cestu) hrdinou dne. Přichází průvodčí a bez řečí každému z nás vystavuje 60 korunové slevenky na jízdu a 30 korunové na konzumaci. Vzdávám se jich ve prospěch smutné slečny, co spěchala za svým chlapcem.

Jdu do jídelního kupé. Ne, to není překlep. Ve 2. vagonu je na konci provizorní jídelňák. Čtyři velké polystyrenové krabice narvané pivem a pepsinou – bohužel ne chladícím médiem. Fajn, konzumací nápojů pokojové teploty nehrozí nachlazení. Vracím se na místo a jsem vlastně spokojenej. Sedím, jedu, mám pivo, klima zatím drží … a já dostal nápad. V kufru mám ze včerejška láhev sektu, alkoholu prostou bohemku. Vytáhnu ji z kufru a deklamuji:

„Vážení cestující, omlouváme se za zpoždení vzniklé poruchou na náhradní lokomotivě. Jako omluvu přijměte tuto láhev značkového sektu a žádám pána, aby přerušil svoji obětavou činnost držiče okna a směle otevřel láhev chutného moku... No a to je vlastně všechno. Teplé pivo, ještě teplejší sekt a hřejivé slovo - nám dopřály pocitu vítězú nad vzdorovitou hmotou - i zpoždění jsme stáhli pod celou. Na závěr malý bonus...

... co jsem ještě zažil ve vlaku:

• 2 hodinové stání na pražském hl. nádraží, při úprku do NV pak zapomenutí klobouku
• ND na trati Havířov – Ostrava; cílený útok na naše nervy, bo jedeme na dcery promoci
• ND na trati Břeclav – Hodonín, 10 km / 65 min, trať nesjízdná v důsledku řádění tornáda
• přihřátého průvodčího osahávajícího mne ve spánku, v nočním spoji: Štůrovo – Levice
• zvracení dcery na chodbičce novotou vonícího (původně) Leo-expresu + následný úklid
• výluku na trati Kolín – Praha, přes Lysou n. L. (min 2x), PND zde pro místní atrakcí
• 40 minut stání LE ve stanicí Praha - Vysočany (směr Pha, hl. n.) s (ne)možností výstupu
• příjezd do cílové stanice (Praha, Ostrava) na čas (a to min 3x!)