180| V čím zájmu, vážení?

Nezajímám se o politiku a ani o fotbal. Není mnoho lidí mající méně oprávnění komentovat nekonečnou ságu Fina G. Kamary. Proto ji komentovat nebudu. Ale chci se vyjádřit k tomu, jaký vliv má tahle pitomá šeptanda na mou matku (78)

Moje matka se málokdy názorově sešla se svým mužem, mým otcem. Jako dítě si pamatuji, že ji do běla vytáčely otcovy dost nelichotivé názory na tureckou menšinu v Německu. Měla k ní smířlivější postoj, zřejmě i proto, že její sestra do NSR emigrovala. Shrnuto: nezáleží na barvě kůže, ale na povaze člověka. Slušný, pracovitý, poctivý jedinec by měl dostat šanci, tak jako ji dostalo v emigračních vlnách (48, 68) mnoho Čechů v Evropě i Americe.

Přesuňme se v čase o půl století dál… Mamka se už s dědou nehádá (předloni zemřel), ale už 20 let předtím se jejich komunikace omezovala jen na nezbytně nutné minimum. Bída, v jednom bytě 2 individuality, co se neshodnou v ničem. Já, žijíc na opačném konci země, jsem matčinu změnu názorů a oblíbenost politiků a sportovců vnímal jen okrajově. Časem i V. Havel zmizel z knihovny (kam se jeho nástupce nikdy nedostal) ... a současné čs. duo nejvyšších nemůže ani cejtit. Nejvíc mne ale překvapil odklon od noblesního tenisu k sledování fotbalové ligy. Ne té naší (máti opravdu není blázen), ale německé Bundesligy. Jejím favoritem je Borussia Mönchengladbach, myslím.

A poslední posun v čase … je 2.10. (přeskočili jsme i neslavné jarní, slávistické utkání v Glasgow, proslavené brutální hrou domácích, završenou likvidčaním faulem Roofa na brankáře Koláře, kopáním do ležících hráčů a výchovnou ranou černou pěstí v útrobách stadionu). Předevčírem se na Letné hrálo 2. kolo jakési nové, evropské, klubové soutěže. Kdo byl aktérem? Pokud řeknu 3 jména: G. Kamara,  S. Gerrard a (z tepla britského domova) A. Anwar, tedy trenér provinčního týmu Rangers Glasgow, hráč téhož týmu a jeho právník – pak i fotbalový analfabet mého typu už tuší, odkud  že to vítr fučí. Postačí 3 fakta:

1. Sparta má za nesportovní chování fanoušků v minulém kole, uzavřený stadion
2. Sparta má povolení vpustit na zápas 10 000 českých dětí ve věku od 6 do 14 let v doprovodu 1 dospělého na 20 dětí
3. Právník Anwar spustil novou protičeskou aféru varující soukmenovce před příjezdem do Prahy neb jim tu jde o život

A nejlepší na závěr: po skončení zápasu (1 : 0 pro domácí) nám už dobře známý právník vyvolal další xenofóbní vlnu tvrzením, že děti bučením na chudáka blonďáka Kamaru projevily své rasistické smýšlení, které je třeba ihned vymýtit a viníky co nejpřísněji potrestat. Zdá se ale, že tímto tahem pan právník šlápl vedle. Na děti si sahat,  tzn. urážet, hanět a trestat, totiž nenecháme. A tak se mu povedl pravý opak – sjednotil národ tak, jak se to od revoluce nikomu nepovedlo. Sparťan je slávistovi bratrem a naopak ... až se obávám vzniku velké superkoalice! Hamáček se chytil poslední šance, vytáhl červenou mikču a zaúkoloval Kulhánka, který nelenil a hned nechal roztáhnout v Černínském paláci kobereček, kam si pozval britkého velvyslance. Jo, jo, špatný časy jsou pro bývalé impérium: není hajzlpapír, není benzín, regály v super marketech prázdnější, než u nás za totáče ... a ted ještě to bučení českých smradů.

A jaká je pointa? Dnes ráno má matka prohlásila: „Jo, jsem rasistka, klidně si to do toho svého bloku napiš. A těm chuligánům se špinavou pr….. , že vzkazuji: Kdo seje vítr, sklidí bouři! Moji vnučku (13) žádnej Skot (nebo skot?) rozhodně pranýřovat nebude!“

Po ukončení hovoru s babi, se mě dcera ptá: „ Tati, o co tady vůbec jde?“ Neví. Ono to s tím rasismem v Česku nebude tak horký. No a to je všechno.