Pokračování: Rozdíl v čase tam a tady +8 hodin. Odjezd v pondělí 9 hodin ZSEČ / příjezd v úterý 13 hodin JPN času. Po odečtu časů trvá cesta 21 hodin. Pravdu měli v íčku, není to zrovna za rohem, do Brna je to blíž a to podstatně.
V airbusu přítmí, většina pasažérů spí, doufám, že piloti ne. Kolik je hodin, vůbec netuším, posun v čase mě dokonale mate. Přistát máme kolem 11. hodiny jpn času, tedy asi za 3 hodiny. Nejvyšší čas na snídani, řekl bych. Než se tak stane, nabídnu stravu duševní, tedy informace o zemi, kde slunce vychází nejprv.
Japonsko / Nihonkoku (v překladu Země vycházejícího slunce) je císařství v Tichém oceánu tvořené 4 hlavními a skoro 7 000 malými ostrovy. Hlavní město (nemá statut města) je Tokio / Tokyo s těžko udavatelným počtem lidiček (od 9 do 36 milionů!). Souměstí Kobe, Osaka, Kjoto má skoro 6 000 000 hlav.
Letiště Osaka Itami z roku 39 provozuje jenom vnitrostátní přepravu. Já a 200 neEvropanů kolem mě přistaneme (aspoň doufám) na mezinárodním letišti Osaka Kansai z roku 94. To je postaveno na umělém ostrově 4 x 2,5 km, asi 5 km od pobřeží (foto). Spojeno s pevninou je 2 podlažním mostem, dole železnice, nad ní dálnice. Vjezd je omezen a zpoplatněn, rychlost na dánici 80 až 100 km, ve městě a na obchvatech i jen 50 km. Ještě, že tato novinka nedorazila do Polska. Letištní budova je 2 km dlouhá, po její délce kyvadlově jezdí magnetický vlak, obsluhovaný dálkově (foto). Provoz letiště zaměstnává na 10 000 lidí; v době před corona krizí letiště Kansai odbavovalo až 160 000 letů ročně.
A je tu snídaně, chuti nevalné... Přistáváme. Slunce svítí jako v úkolu. Vláček bez řidiče nás odváží k východu. Držím se mezi posledními, bo fotím, což se domnívám, se ani tady nesmí. Mám tedy dojem, že tu jsem sám. Nevadí, jsem už zvyklej z Polska. Zmatený Japonec kříží cestu mému kufrvozíku, což mu evidentně není přjemné. Hele a von to ani není Japonec, naopak, řekl bych, že ten klučina je mi docela podobnej. "Tati, koukej se kam jedeš. Mám to celý zedřený!" Fajný přivítání... Nevídáno, než se oženíš, tak se ti to zahojí!" ignoruju fakt, že už 2 roky ženatej je.
Další dopravní prostředek je autobus. Jo, byl čistej, nikde žádný poškrábaný okna, žádný sgrafiti, ale tvarově, jakože designově, vypadal jak by přijel ze sedmdesátek. Pikoška? Celou cestu (100 km ) jsme se vznášeli nad zemí. Ano, dálnice je vedena na pilířích = rychlost mezi 80 a100. Na zem jsme sjeli až na zastávce. Našel jsem 1. společný bod! I my v Ostravě máme dálnici, i ta naše je vedena na pilířích, i u nás je rychlost snížena na 80 až 100 km. U nich je důvodem nedostatek místa, u nás důvod nevím, jenom důsledek: jako jediní máme polygon vedený nad zemí :-(
Jsem na cestě 25 hodin (pokud neberu v úvahu časový posun) a jsem docela unavený. Ještě nás čeká půlhodina v taxíku. Než přijede, dostává se mi další japonské lekce. Ale ještě dřív zkusím najít část, tedy fragment dálnice v oblacích - ano tu je, i se sjezdem. Foceno za jízdy z vlaku.
Kjoto = je bývalé císařské město, má 1,5 mil. lidí. Kde není město, jsou hory. Velká města jsou obklopena satelity propojené kromě silnic a dálnic i železničním svrškem (tedy myslím kolejemi). Kdo nemusí autem, jede vlakem: je to nejrychlejší, nejpohodlnější, nejlevnější ... 5 tříd odstupňovaných podle komfortu, počtu zastávek a logicky ceny. Cestovní rychlost je od 40 do 120 km za rychlíkové spoje, výjimkou je Shinkanzen (až 320 km). Jo-yo = 80 000 satelit Kjota, tvořený většinou vilovou, patrovou (nehezkou) zástavbou v 50 odstínech okru. Od 2 pater výš se jedná o úřední budovu - školu, nemocnici, úřad. První dojem? Všechno je tu malé: domy, auta, ulice. A hele, taxi je tu! Klasická velká, černá limuzína Toyota neurčitého stáří. Řidič je v obleku, bílých rukavičkách, roušce, auto má vypulírované jak garážmistr, vyzdobené bůžky, záclonkami, korálky. Bohužel rychlost ve městě je 30 km, rychleji se jet prostě nedá, bo všude na zemi jsou leží policajti (= retardéry).
No a to je o cestování dál, než do Brna, všechno. Ještě projdu fotky z odletu, jestli tam bude nějaká hezká. Tak čus!
