Dnes je tomu přibližně 9 let, 2 měsíce a dva a půl dne, co jsem učinil zásadní rozhodnutí. Rozhodl jsem se, že zbohatnu a budu si užívat života plnými doušky. Nevím přesně, co je to doušek, ale zní mi to pěkně v uších.
Správné rozhodnutí = půlka úspěchu. Se prý říká. Pokud ne, tak jsem je právě vymyslel (kdo ví, třeba se to chytne). Půlky totiž docela frčí: vezměte oblíbené zdravotnické heslo: 'čistota - půl zdraví'. Jak moc láká dopsat: 'a špína celé'. Nebo v pohádkách, kde udatný rek, pokud přežije, dostává půlku království! A jak pijeme šnaps? Jasně, že po půlkách. Na půlku domu si bereme hypotéku, na půl dělíme při rozvodu majetek... Taky jsem si vzpomněl na vtip, kdy učitelka praví žákům: "Týden vám vysvětluji, že 2 půlky celku jsou stejně velké a stále to větší polovina nechápe!" Jo, půlka je dobrá, jenže jsou v životě situace, kdy prostě jedna nestačí, kdy je potřeba sevřít obě, zatlačit - a jít úspěchu naproti. Jinak je z doušku dědoušek, co občas upustí vzdoušek a v uších pak zní už jen finnitus. Úspěšná půlka pláchne, bezúspěšná (jasně, že je to ta větší) se smolně přilepí na paty a slůvko 'úspěch' pak samovolně a bezútěšně zmizí ze slovníku.
Úvod dlouhý, popojedem. Plán byl dobrý a k úspěchu předurčený: za 1. napíšu knihu, za 2. vyberu z řady škemrajících nakladatele, za 3. shrábnu zlaťáky a odfrčím do ráje, třeba na ,Maledivy'. Eh, co budu troškařit, velký úspěch si žádá velkého muže, lidu davy pak velké činy - změna směru, cílem budou 'Velké divy'.
Před rokem: je to tady, start jako 'eS' ... začátek 'Zet', den 'Dé', hodina 'Há', usedám oběma půlkama 'Pé' do křesla 'K'. Otvírám počítač 'PéCé' a nekompromisně se vrhám vstříc úspěchu 'Ú'. Jde to skvěle, za 3 dny mám téměř 15 stránek (zasloužím si půlku, ne?). Tímto tempem, počítám, jsem za 6 týdnů hotovej, a za 2 měsíce slavnej. Křest bude velkolepý ... svět mi bude ležet u nohou, s Vieweghem si potykám, Rowlingová jistě pošle gratulku. Život je sladký!
Po roce: ... plán se tak úplně nenaplnil. Nejsem v tropech, jen zpocenej (tropy letos dorazily k nám), nejsem slavnej, ani bohatej. Knížka je vydaná, však není to bestseller! Sčítám zisky, odčítám náklady, nula od nuly pošla, jsem zralej na půlku! ... A helemese, mám půlky 2. Že prý zadek? Souhlas, nemám prachy ani slávu, nemám půlku království. Zato mám zadek a k němu komplet zbytek ... nové lásky, sladké Jany z cukrárny. Myslel jsem, že navždy. Jenže věčnost je relativní pojem (zabijte už toho Einsteina) - včera spaní s paní, dnes spím sám a to mě nebaví. Ani psát mě nebaví. Pít z půlek mě taky nebaví, je to namáhavé - z flašky to jde líp. Že prý sladký život? Pché, to stěží, kyselej jak okurky.
Ale pozor! K láhvi dneska rada zdarma: "Zkus blogy. Rychle napsané, rychle přečtené a rychle zhodnocené." Mno, vyzkoušet mohu leccos - i bloky. Jenže to jde ztuha: čtennost nízká, karma nestojí za řeč. Píši krátké, dlouhé, úderné či milé, laskavé i břitké, jak meč ostré, a taky vlídné, pokorné. Stále to není ono. Co dál? Opět nic? Ne, mám štěstí, všimla si mě Šárka, moc dobrá blogerka. Poradila, povzbudila, zakázala, opravila. A je to tu: karma stoupá ... což mě těší. Život je takový ... sladkokyselý!
Po půl roce ... však upřímně: jsou kolem mne kopy lepších psavců, už i témata docházejí. Je hezké skončit na vrcholu. Jenže, kde je ten můj? V nedohlednu nebo u něj stojím?
"Truchlit není na místě," nato Šárka. Nehoň karmu ... a piš jen, když budeš mít o čem. Piš sobě i svým čtenářům pro radost - bude ti líp a v textu se to projeví. Posílám ti fotku, jméno květiny není podstatné, důležité je, že kvete jediný den v roce! Není to málo? No, není to moc, ale i den (rozdávat krásu) ... za to stojí (zeptej se jepice), co ti odpoví."
A to je všechno! Původně humorně pojatá povídka o bohatství a úspěchu, přes milostné a autorské drama ... končíme tak říkajíc filozoficky o smyslu psaní. Tak jaký je, sakra, ten život? Reklama tvrdí, že hořký, s láskou se zdá sladký a když karma padá, tak nakyslý? Zeptej se jepice, co ti odpoví. Myslím, že jednoznačně: "Úžasný!"
