17| Ani bezpečnost, ani iluze!

Není to tak dávno, co jsem tu psal, jak jsem naletěl podomnímu obchodníčkovi s neodolatelnou nabídkou bezpečnostních zámků, dveří a kování. Oč měl méně seriózních argumentů, o to víc mu jela huba. A jak to bylo vlastně dál...

Poté, co jsem se vrátil domů a uviděl vedle nového zámku, tedy vedle nové bezpečnostní vložky, také „nový“ otvor ve dveřích (dle vyjádření bezpečnostního experta je chyba v jejich konstrukci a je proto třeba instalovat nové. Čím dřív, tím líp, na stole po něm zůstala nová nabídka s neodolatelnou cenou 8 500 kaček - tentokrát jsem odolal) jsem se rovněž dozvěděl, že vyřízení reklamace je očekáváno ode mne, jenžto jsem vpustil „díry tvořícího“ vetřelce dovnitř. Vzdal jsem už předem prohraný boj a místo večeře zasedl k pc a jal se napsat reklamační dopis...

     1. krok: první dopis píši vždy slušně, vstřícně  a nepoužívám sprostých slov. Pouze jsem Černíka upozornil na celou řadu chyb a nedostatků jichž se u nás při své exhibici  dopustil včetně vrcholného závěru – přeměny původních plných dveří na dveře „ementálské“. Jak se na slušného zákazníka sluší, nabídl jsem mu vstřícně i několik variant řešení a poštu odeslal s pocitem dobře vykonané práce.

     2. krok: nečekal jsem sice odpověď hned druhý den, přesto ráno neodolám a dychtivě se vrhám na došlou poštu. Zbytečně. Jenže když odpověď nepřichází 2. ani 3. týden a já ... večer, co večer naslouchám ironickým ženy poznámkám: jakže jsem s tou reklamací vlastně daleko – rozhoduji se pro rázný čin. Následující den po noční nejedu domů, ale do sousedního města, když jsem si „vygoogloval“ adresu zámečnické firmy. Nakonec jsem si sice vizitku a papíry vztahující se k „operaci: bezpečnost nade vše“ zapomněl doma, ale předpokládal jsem, že se na vrátnici na ty správné dveře doptám. Mám totiž naprostou důvěru k nekonečným znalostem vrátných a recepčních – ostatně sám jsem vrátným.

Mimochodem oblíbený bonmot mého kolegy: „Nevidíš? Neslyšíš? Ničemu nerozumíš? A do všeho kecáš? Jo, tak to jsi tu správně, vítej na vrátnici!“ je nutné chápat jako náš vzácný smysl pro humor.

Překvapení číslo 1 – na udané adrese žádná firma není. Je tu jen úplně normální panelák. 12 pater – čtu si jména na zvoncích, ale žádné mi není povědomé. Vypadá to, že má dnešní mise skončí fiaskem.

     3. krok: otáčím se a nevěřím svým očím – po parkovišti se plouží starší človíček, prohýbající se pod tíhou dvou tašek s potravinami. Pohled na něj není směšný, spíš tristní – obrýlený, potící se chlapík v šortkách od Vietnamce. Už ho slyším: „Dobrá cena, pane, moc ti slušet, nechce pan dva trenky? Akce! Sleva 200 %!“ Košile řádně zakasaná a samozřejmě sandále s neodmyslitelnými bílými ponožkami (prý se tento módní doplněk znovu vrací  - říkala v rádiu Miss Diana). A už mě vidí. Nevypadá, že by měl ze mne radost, dívá se vpravo, vlevo – ne, ne! Mně neutečeš, kamaráde. Už to pochopil! Už nasazuje profesionální úsměv a už mě vítá: „Ahoj Petře! (Ne, opět se netrefil, nejsem Petr. ) Co ty tady? Nezvonil jsi u nás, že? Žena je po noční, to bych měl průser.“

 Ten budeš mít i tak, pomyslím si. Ale nahlas se vracím k vykání a úředně vážným tónem mu oznamuji: "Pane Černíku, nepřišel jsem k vám na kafe, ostatně po noční není jenom vaše paní, ale proto, že mi neodpovídáte na písemnou reklamaci. Můžete mi říci, jakým způsobem hodláte řešit poškození mých bytových dveří a nesprávně kalkulovanou, tedy předraženou cenu vaší služby, neslužby?“

Ale už je pozdě. Černík už se vzpamatoval. Převeksloval se na obchodní notu a šveholí: „Ano Petře, vloudila se tam chybička, jenže ty dveře jsou už staré, zámek přesně nepasoval. Je trochu šejdrem, ale paní s tím souhlasila a jak budou nové dveře, překryje to kování a všechno bude OK!“

„Dveře nechci, zatím. A 2 tácy za vložku zaplatí kdo? Lítá tam 9 stovek, odečteme je od ceny kování?“

„No ne, to nemůžu,“ kroutí se červík, vlastně Černík, „to bych na to doplatil, ale jak budou nové dveře…“

„Dveře nechci! A nechci ani díru v těch současných!"

„Tak víš co?“

„Vykáme si Černíku“!

„Jo, vlastně ano, samozřejmě, promiňte. Tak víš co Petře?“ To je marný. Poslouchám, jaký geniální nápad z něj vypadne.

"Já k vám ve středu přijedu a všechno si i s paní vysvětlíme a dojednáme, ano?“

Nevím sice, co chce dojednávat, pokud počítá, že Karolínu ukecá spíš, tak to se setsakra mýlí! Netuší, že za hodného „policajta“ jsem u nás já! Ale víc už nejsem dneska schopen dosáhnout, stejně tu nemám ty papíry. Loučím se a jedu domů – posteli vstříc.

     4. krok: Místo Černíka mi přišla už druhý den smska: „Mám pro vás objednat bezpečnostní dveře a a na kdy blokovat technika? Černík.“

Lapám po dechu! Čipernému človíčkovi Černíkovi se podařilo nemožné: proměnil mě ve „zlého“ policajta! Kde je počítač? Kde je vodka? … Tááák!! Jednoho panáčka na kuráž, druhého na inspiraci … a jednoho na čiperku!

     ---   o hodinu později:

Tak sedmého panáčka na závěr – jak to hezky vyšlo, e-mail poslán, vodka dopita. Ještě, že město už podomní prodeje zakázalo! Dvě, tři podobné služby a stane se ze mne alkoholik. A Karolínce pošleme kopii – ať má v práci co číst. Aspoň mi řekne, zda jsem to s tou výhružkou trestního oznámení moc nepřehnal.

     5. krok: Nepřehnal! Po návratu z Jadranu mě čeká v poště stručná odpověď: „Pane Čech (Bingo! Konečně se mi trefil do jména.), oznamuji vám, že s vámi nehodlám již dále jednat, jelikož smlouvu a zakázku podepsala paní Jonášková, která s cenou i prací souhlasila. Nepřestanete-li však i nadále poškozovat mé jméno a čest, podám na vás trestní oznámení… atd., atd.

Usměji se! Tak to sis chlapče, naběhl! A přeposílám mail Karolíně. Za hodinu mám v poště v kopii její odpověď. Jestli mě chtěl čipera hnát k soudu pro pomluvu, tak na ženu asi okamžitě pošle trestní komando, s rozsudkem v kapse a náboji v zásobníku. Vlastně mi je ho až líto – je to perně vydělaná tisícovka!

     6. krok: čekám, stále čekám. Buď mi přijde pozvání k soudu – na to bych se těšil, ale dávám tomu tak 5 procent – nebo tisícovka, tam to vidím taky za pět procent! Anebo výhružný dopis – 80%? A zbylých 10 procent? Co když má čipera ještě nějaké eso v rukávu, třeba dovleče zánovní dveře? Je-li tomu tak, rád se s vámi o další pokračování „bezpečnostní iluze“ podělím.

P. S. Ještě musím napsat na nákupní seznam, na ledničce visící: koupit VODKU! Sicher ist sicher!