160. blog, malá slavnost, nečekal jsem, že se po 2 letech vrátím. Stalo se. Dnes vám představím největší atrakci Mariánek. Bohužel neumím přeposlat video, zkusím fotky a nechť je vám fantazie nápomocna...
Mám špatnou náladu. Proč? Tento text píši již potřetí - 2x jsem si ho už vymazal. Poprvé z neznalosti, podruhé z blbosti. To by mě tak netrápilo, už jsem si vymazal leccos, jenže mám okno a vůbec netuším, co jsem chtěl světu sdělit. Jsou ale horší věci na světě ... pravda, jsou i lepší. jednou z těch lepších a v Mariánkách vůbec nejlepších je skvost, nazývaný "Zpívající fontána". Nádherné melodie, případně zpěv v kombinaci s barevnými efekty a rozdílnými tlaky vystřikované vody vytváří denně (mimo zimní období) v liché hodiny něco moc, moc úžasného. Napriek šílené zimě (když přes den teplota stěží překonala desítku, kolik tak mohlo být za deště a větru v deset večer? Mám tu 3 košile a 6 triček .... ale mikinu či svetr ani jeden!) jsem chodil denně. Produkci jsme (tím myslím sebe a zhruba 20 až 50 statečných, co tu zřejmě měli svetry) na konci zatleskali a spěchali domů - pardon, do hotelu.
Poslední večer bylo něco jinak. Nejsem zrovna přítel vážné hudby, takže jsem uvítal lehčí program. První píseň - a už ta mě dostala do kolen, znám v podání D. Hůlky: "... vůz, děšť a pláč". Druhou píseň zpívá fenomenální tenor a současně stárnoucí otec se svou mladičkou dcerou. Zpívají svůj první a vědí, že i poslední duet. Nápovědu na konci dnes nehledejte, myslím, že postačí název: "Srdce nehasnou". Kombinace krásné hudby, vizuálních efektů i toho deště mě dostala. A zřejmě nejenom mne. Muzika dohrála, světla zhasla a místo obvyklého potlesku ... ticho! Jen pleskot vody o hladinu a posmrkávání dávalo tušit dojetí okolo stojících zmrzlíků. Uběhlo 5, možná 10 vteřin, když se strhl frenetický potlesk. Navzdory počasí se nevracíme přímou cestou, ale teď již opuštěným parkem kolem kostela... Mlčíme a přesto cítím, že myslíme na totéž. Jak krátký je lidský život a jak si jej dokážeme znepříjemňovat. A pod dojmem předcházejícího prožitku nám tím víc přijdou zbytečné a hloupé: zášť a malichernost, hádky a pomluvy, neřkuli fyzické násilí. Vcházíme do hotelu, najednou se nám nechce spát. Nadarmo se v minibaru nechladí třetinka 13. pramene.
Filozofickou debatu o smyslu života a nesmyslnosti jeho dehonestace jsem uzavřel tímto prohlášením: člověk je nejsložitější bio systém v nám známém vesmíru, dokáže stvořit geniální techniku i skvostná díla pro potěchu duše. Ale současně je to nejhnusnější predátor, co ve jménu ideologie, touhy po moci a bohatství zničí cokoliv, mučí, znásilňuje, týrá, vraždí - přátele i nepřátele. Co myslíš, ženo?"
"Já? Myslím, že nemusiš dnes všechno vypít, myslím, že je na čase jít spát." Jenže to už jsem neslyšel, bo jsem usnul...
No a to je pro dnešek všechno, buďte mi věrni, já za to něco vypotím k rannímu kafi. Jedno je ale jisté, určitě to nebude o politice, bo o ní nic nevím. jednou jsem se nechal přemluvit (což se dá dohledat) - a byl to propadák - a ty já nerad. Tématem bude zítra (čas: 01:02 h) tedy ve středupár epizod o dochvilnosti. vzhledem k tomu, co se mi stalo, nemůže být jiné. :-)
Kvíz, odpověď - všechna okna jsou tmavá, domy jsou neobydleny, jen zvenku opraveny.
