155| Dnes už historie: vánoční, covidová i bankovní

Jsem jiný, píši jinak - souhlas. Nezajímá mě sport ani politika - dobrá. Povídky ke kafi - proč ne? Ale co vím jistě - neumím veršovat, nejsem básník.Tak proč má moje básnička: "Nejen pro ženy..." každý rok další stovku otevření? 

To je pak těžké nepodlehnout pokušení zveřejnit rýmy další. I když se bojím, že mě někdo soudný sprdne na 3 doby, i když vím, že zázrak se bude opakovat jenom stěží. O čem, že to mluvím? O tom, že v době uveřejnění v roce 2016 měla veršovánka kolem 300 otevření. Na básničku ... pro mne dost dobrý. Jenže dnes jich je už přes 800! To jsou v průměru 2 otevření týdně. Vysvětlení jsou taky dvě (nebo tři?). Buď nesoudný čtenář/ka nebo systémová chyba počítadla (anebo téma trefilo hlavičku hřebíčku?).  Což zjistíme za pár dní (s jistotou do 5 let).

I témata této básně psal život, nejsou moc veselá "hepáč" čili šťastný konec chybí ... byť na vině může být i má nesmělost a také lenost... Jo a omluva za zdlouhavý úvod. 

Bankovní verše

I. Vánoce? Kdy? Příští týden!

Tuším potíž, dárky nemám,

kdo je tímto stavem vinen?

Covid! Svátky nepřeje nám!

II. Jenže já se nerad vzdávám,

v noci stvořím seznam dárků,

po šichtě z vrátnice spěchám,

cílem: Prior (místo spánku).

III. Parkoviště však už plné,

vracím se ještě pro roušku.

Zaparkuju až na podruhé,

       a splynu s davem ježíšků.

IV. Košík můj se zdárně plní,

svíček vzal jsem čtyry druhy.

A v krabičce na doutníky,

stočené tři – kapesníky!  

V. Proč ke kase nejdu přímo,

proč ještě jdu do obuvi?

V nabídce maj velké promo:

fakt - 30 procent sundali!

VI. Jenže hotovost mi schází!

Kreditka? Doufám, doma je.

Snad pomohou pracovníci,

mé banky – co přes ulici je!

VII. Stojím v bance, jejíž jméno

nesmí býti zveřejněno.

(to prý je skrytá reklama)

Nahlas tak jen mohu říci:

že pokladní je – Zuzana!

VIII. Úsměv jí zdobí pěknou tvář,

když hotovost mi počítá,

bohužel nemám svatozář,

vidím, že velkou vadu má!

IX. Přišla na svět příliš pozdě, 

proto se nikdy nedozví,

že se mi líbí a to hodně,

tak jí jen k svátkům popřeji!

X. Úkol splněn, spím už vstoje,

dárky později zabalím.

Leč spánek fuč je, myslím stále,

na (z banky) hezkou pokladní!

XI. Nápad přišel nečekaně,

z hlavy ihned ven se prodral:

román svůj, krásné Zuzaně,

dám pod stromeček jako dar!

XII. Nazítří já knížku předal,

žena byla potěšena…

Tak proč mám pro její názor,

zastavit se v půlce května?

 XIII. Náladu pod bodem mrazu,

dnes jediný dotaz mám:

proč zbourána má představa,

proč jiný scénář mi je dán?

XIV. Zoufalá zteč odsouzence:

... složím pro ni stovku veršů.

Dotaz v mysli ptá se tence:

„... zda jí předat je dokážu?“

XV. S poemou, co v ruce držím,

jsem překvapivě spokojen.

Básník ze mě, vím, že není,

nikdy nebyl – a nebude!

XVI. Verše (jak autor) naivní,

napsány byly upřímně.

Snad nenaštve ji pozvání:

promluvit si s ní – při víně!

XVII. Dosud jen popis událostí,

vymýšlet nic jsem nemusel.

Nyní však už napsat musím,

co přeji si, aby – stalo se!

XVIII. Dnešní doba je složitá,

zákeřný vir všude kolem:

v tramvaji, v kině, u fitka,

co zavřených provozoven!

XIX. Znám cestu z domu do práce,

 z balkonu ke dveřím a zpět.

Však chybí přátelé a legrace,

jak dlouho to lze vydržet?

XX. Jsem tonoucí, co stéblo hledá,

porážka blíž, nežli naděje.

 Dokud trvá, tak hru nevzdám,

nula plus nic ... přec šancí je!

XXI. Planá šance srdce bolí,

slova už vidím všude psát,

na lavičkách, na zábradlí,

... zmizím, bude-li si to přát.

XXII. Kdyby jí kámoš nevadil,

já za kámošku budu rád.

Kafe, pokec – bychom dali,

můj život měl by zase spád!

XXIII. Druhá hodina noc půlí,

za sedm banka otvírá.

Obavou se má mysl plní,

zda příliš mnoho nečekám.

XXIV. Ať můj plán vyjde nebo ni,

potěšen budu a ne málo:

pokud ji má knížka osloví,

důkaz: že psát ji za to stálo!

XXV. Přeji nám v každém případě,

ve 21. roce, 20. století:

v lepší ať jsme zas pohodě,

zmizí covidu prokletí!