154| Po kolejích - cílem Bohumín

Malá informace o cestě vlakem do Bratislavy neměla ambici větší jedné povídky. Však další komplikace při návratu mě donutily uzavřít téma epizodou třetí...

Neděle - den návratu. Třeba opustit v 11 hodin hotelový pokoj? Naštěstí  nemusíme. Můj strategický plán (= uplácení recepčních fidorkama, koupených naproti u Vietnamce) přinesl úspěch ... a pokoj byl náš až do oběda. Venku pařák, ke kompletnímu propocení čistého trika bohatě stačil přechod z klimatizovaného pokoje do klimatizované restiky (= slov. výraz pro restauraci) - neklimatizovanou chodbou. Rozhodnutí je okamžité: z jídelny vyjdu až 5 minut před příjezdem busu.

Petr zradil - odjel už ve 13 hodin žlutým, můj EC z Budapešti má odjezd ve 14:10 h. Času dost na nezbytné fotky nádraží a poté hledám na odjezdové tabuli (já a stovka dalších se potících) informaci, ke kterému se mám odebrat nástupišti. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že pouze u našeho "maďara" tento údaj chybí. Ve 14 hodin začínám mít tušení, které se o 10 minut později mění ve smutnou jistotu - těžko může jet na čas vlak, který v době plánovaného odjezdu ještě nepřijel. Tím pádem již nemá smysl uvažovat, zda 8 minut, které mám na přestup v Břeclavi, je dobou dostatečnou...

14:11 - konečně informace: EC 276, Metropolitan, nástupiště 1, zpoždění = 5 minut! 

14:15 - zázraky se dějí, vlak se dává do pohybu. Sice tempe\m rozvážným, ale směrem správným. Slunce svítí, klimoška chladí, hraniční řeka za námi, Emil (= obchodní jméno lokomotiv Škoda) si to sviští - a s předstihem 3 minut zastavuje v Břeclavi. Po minutě je tu druhý Emil (EC 102 z Vídně), jehož brzdy spolehlivě přehluší hlášení staničního rozhlasu... Marně hledám svůj vagon a nejsem v tom sám. Vagónů je stěží polovina ... a ani do nich nemáme nastupovat, jak se nám snaží sdělit německá, česky nemluvící, průvodčí. Společným úsilím jsme se nakonec dopídili informace, že v úseku Břeclav - Hodonín je zásahem vyšší moci poškozeno trakční vedení a zhruba 10 kilometrový úsek bude překonán NADem, tedy náhr. autobusovou dopravou. Což se podařilo i nepodařilo současně. Po 98 minutách vyjíždíme (nově pojmenovaný rychlík Varšavia) z Hodonína, nechávajíc za sebou obraz zkázy. Nemohu nepodotknout, že autobusy projížděly postiženou krajinou troskám na dohled. Domy se daly rozdělit do 3 skupin: nepoškozené (těch je nemnoho), s modrou střechou (= provizorní zakrytí plachtou, cca polovina) a zbořené (čekající na demolici).

Zbývá vyřešit poslední problém, tedy převoz mé maličkosti z Ostravy (či Bohumína) do Orlové, jediného města (30 000 obyvatel) v zemi, nemající železniční spojení. Dobrá, vlak tam nejede, dojedu těch 20 km autobusem, 3 stovky za taxíka nedám. Otázka tedy zní, kdy dojedu. Proč? Protože:

I. přestup Ostrava: příjezd vlaku v 17:00, odjezd busu v 17:02 (nelze stihnout); náhradní řešení - tramvají přes město na terminál + čekání; dojezd do cílle v 18:40 tj. 1 a 3/4 hodiny poté!

II. přestup Bohumín: příjezd vlaku v 17:12; odjezd busu v 17:12! Další spoj v18:27; dojezd v 18:45!

Otázka, proč nejsou synchronizovány příjezdy mezinárodních vlaků s odjezdy regionální veřejné dopravy ... je dobrá otázka, nikoliv však na mne. Mohu jen dodat, že to není stav nový, ale praktikující se i za socialismu... Ale dnes si na mě nepřišli! Díky obřímu zpoždění přijel autobus 3 minuty poté, co jsem dorazil na zastávku. A to je z mých zkušeností s veřejnou dopravou  zatím všechno. Myslím, že příště pojedu autem...