143| Střípky z lázní

Tak mi lhali! Po návratu z lázní před 4 roky mi bylo řečeno, že za mě už pojišťovna nezaplatí ani floka. Jenže vyměkla a zaplatila. Mám po náladě. Všichni mi lázně přejí, ať si je užiji, hned by jeli taky! Jenže nejedou - jedu já.

Nástup 28.12. Nechápu! Kdo mohl, na svátky zdrhnul. Svorně - personál i pacoši. Přebytek kapacity = třeba nabrat nové klienty. Pobyt bez procedur? Komu to vadí? Ale no tak - vždyť bazén není vypuštěný a čistý  podhorský vzduch (40 km od Beskyd, 10 km do Ostravy) lze přece také dýchat nepřetržitě. Proto se nepřetržitě platí i vzdušné... Ale dost stesků, je po svátcích, stavy se naplnily ... už nejsem v jídelně sám. Dobrá, první střípek bude z jídelny s podtitulem: "Nikdy nikomu nevěř!"

Hrají: amatérský spisovatel Michal, při autonehodě na cucky rozšmelcovaný mladíček David, důstojná paní Marie a tři dny starý 'přírustek' z Jižní Moravy - mladičká učitelka Hanka. Jídlo se objednává tři dny předem ze tří možností: první nebývá nic moc, druhé fakt nemusím ... a to třetí (zdravá výživa) mi rozhodně nešmakuje! Marie je konzervativní: objednává vždy 'jedničku' - typické, české, hutné menu. Hana preferuje výběr převážně z 'trojky' ... a já balancuji mezi 1 a 2. David, přicházející do jídelny víceméně nám jen popřát dobrého rána, dne či večera - si objednával málokdy. Však nyní okouzlen dívčím půvabem 'soušky' učitelky dochází častěji. Předevčírem si (nimrajíc se ve své porci) všiml, že mu chybí zítřejší objednávka: "Nojo, ale co tam dát, když už tu nejsou 'jídelníčky'?" 

"To máš jednoduché," zvolá (zdravé potraviny konzumující) Hana, "objednej si jako já!"

"To bych nedělala," zapojí se do debaty i nemluvná Marie, "to se moc nenajíš, dej si moje 'jedničky', neprohloupíš!" láká jej ta dobrá žena.

"Hele Dejvide, dyť je to jasné: ty seš vybíravej - já sem vybíravej! Já bych si nic tučného a ani zdravého neobjednal! Takže to máš v cajku, vol moje pořadí: 1, 2 a 3! Nevím sice, co to je, ale určitě je to jedlé!" Pádné argumenty, které mi David nevyvrací.

O 2 dny později: Snídani dnes David obětoval na oltář spánku (po prohýřené noci) ... a dorazil až na oběd. Ještě ani neponoříme lžíci do polévky, když věčně hladová Hanka už porcuje své rybí filé. Osobně proti rybě nic nemám, předevčírem jsem ji měl také, 2x do týdne ji však nemusím.

Dobře vyspinkaný David si utahuje z Hanky: "Jak to můžeš jíst, vždyť to je pangasius - nejblbější, nejlevnější maso! Co maso! Samá voda to je. No, to bych do pusy nevzal ani náhodou! Co povíš, Michale?" Já? Nic! Já překvapivě mlčím a čučím do talíře na svého pangasia a přemýšlím, proč jsem si objednal 2x po sobě filé. Že by kvůli Haně? A talíř s hlavním chodem přistál už i před Davidem. Co způsobilo ztrátu jeho řeči v půli věty? Jasně, rybí filé! "No tohle? To je asi nějaký omyl, ne? Podejte mi objednávkový lístek!" 

Stalo se a Haně už to zapálilo: "Dyť to je ta vaše včerejší doobjednávka alá Michal! Jak ti tu tvrdil, že nejrozumnější je opsat jeho výběr, ne?" směje se Hana, až jí kousky pangasia lítají z úst!"

"Ale vždyť to nechutná vůbec špatně! A myslím, že to není ani pangas, hele já jsem to skoro snědl!" důsledně dokoušu, než se začnu smát i já.

" A jaké to máte vy, Maruško?" ptá se pro kontrolu David i zbývající přísedící.

"Já? Výborný segedin! V životě jsem lepší nejedla!" dodá s gustem Marie.

"Tak to ne! Na cimře mám ještě 2 řízky - tohle nechávám plavat," odloží David příbor a nenasycen odchází.

O další den později: Setkáváme se u oběda, snídani jsem nedal tentokrát já ... až tam se dozvídám konec 'objednávkového' příběhu. Pod 'trojkou' na večeři se totiž skrývala: ... krupicová kaše!

"Teda kdybys Michale, viděl Davidův výraz, když mu tu dobrotu donesli! Zbledl, pak prostřídal několikrát celé barevné spektrum ... vstal, až převrhnul židli, a šrouby/nešrouby úprkem zmizel z jídelny. U vedlejšího stolu se smějí ještě teď!" vypráví mi Hana. 

A kdeže jsem byl já - že jsem o tuto mňaminu i barevnou exhibici přišel? S Romanou (od vedlejšího stolu) ve vesnici za lesem, ve vyhlášené hospodě Mexiko na tvarůžkách a černém pivu (výběr č. 4).

Dovětek: dnes na večeři jsme objednávali jídla na víkend: "Nechceš poradit, Davide?" ptám se jej bezelstně ... nechtěl. No dobrá, ale potom, ať se nediví.