Vždycky mě zajímal „jiný úhel pohledu“ – a nechápal rčení: „Kolik hlav – tolik pravd!“ Pravda je přece jen jedna! I proto se dnes dívám na 1 příběh očima vícerých přítomných. Možná nudné pro čtenáře – snad zábavné pro účastníky.
Ranní směna. Dnes překvapivě – nuda! Žádná havárka, žádný průšvih, žádný šéf. Už mě nebaví hrát ani piškvorky! Mrknu do pošty, třeba tam bude nas…á odpověď Michalova. Vymyslel si miniaturní sraz ze střední! Jenže si zavařil … netušil, že se 6 lidí nikdy nemůže shodnout na termínu! Teda 6 chlapů by se snad shodnout mohlo, ale chlápci 3 – a stejný počet žen? Nikdy! A když už to vypadá na smír, odbourám ho nějakou hláškou já. A hele, tak mám po ptákách … organizace se ujala Ivana: a stanovila nekompromisně datum a čas! Je vidět, že má velkou rodinu a s velením dostatek zkušeností! Každá žena ví, že rodinná demokracie vede jen k anarchii. Nicméně tuším problém … zvolený termín se absolutně nehodí Iloně. Mám takovej nepříjemnej pocit, že Ivana ztratila jednu kámošku!
****
Čtvrtek, 17:50 – vylézám z metra. Jo, za mnou je muzeum, přede mnou park. Jak to psal ten východní diktátor? 150 metrů? To je při mé 2 metrové výšce zhruba 155 kroků! Tak zase špatně! Ušel jsem metrů (či kroků) teprve 90 … a přesto jsem tady! Jít dál, dojdu až na Pavlák!
„Auuu!“ Tak s futrama to Michal trefil! Já je také. A to pivo má už taky druhé! Kdo se směje nejlépe? Poslední přece … a vytahuji trumf! Tulipány. Pro holky – když bylo to MDŽ. Sice předevčírem, za to však kus za bůra! Pětka mě nepoloží. Z holek je tu ale jen Bětule. Proč na mě vysílá ty prosebné pohledy? A už se to dovídám: „Vysvětli prosím tě, decentně Míšovi (jo decentně, to jsem opravdu ten pravej), že nemluví s Hegrem a ukazuje na Hegra!“ Nechápu, oč tu běží. Hegr seděl vždy v lavici s Petrem M. a ostatně, sedí vedle něj i teď!
„Nazdar Zdendo!“ reaguje první ostravskej Michal, „a co pro nás … si zeleninu nedones? Apropo, kde se flákáš, mám už 2. pivo!“
Dvojnásobnej útok! Jdu do něj, i já umím útočit ostrejma! „Čauves ty jeden ‚Východňáre‘! Kam kvaltuješ? Máš čas, MDD je až 1. 6. a MDZO ještě neprošel parlamentem!“ čekám, jestli se chytí … a dočkal jsem se!
„Odpusť člověku mdlého rozumu, jenž nechápe, oč tu běží. MDZO – toť den zatoulaných ovcí či zapomětlivých otců?“
„Těsně vedle! Zmatených organizátorů! A kde je nás víc?“
Michal (ZO) zvážní. No to bych taky rád věděl, nepřijít Petr s Hegrem, tak tu s Bětkou sedím sám. Pavel nikde, Ilona nikde, Ivana nikde…“
Hmm, tak proč jsi blokoval tolik stolů … 3, 4, 5 …6 a 7? Počítám cedulky ‚Rezerve‘.
„Ale říkal jsem si, kdybyste chtěli jako více prostoru, abychom se netlačili“ už se zase chytá ZO.
„Kluci, nechci vám kazit radost, ale já nejsem Michal, natožpak Hegr,“ vstupuje do hovoru Hegr.
„Jak to, že nééé?“ Zdenda s Michalem se po sobě bezradně podívají, „tak kterej ty vlastně jsi?“ pronesou víceméně dvojhlasně a Michal dodá, pročítajíc seznam zhora dolů a zase zpět, „Ivana snad nejsi, co?“
Cink! Než se tajemný spolužák vzmůže na své představení, upoutá mojí pozornost právě příchozí … Ivana. Má chvíle nadešla, natahuji se přes stůl pro druhý tulipán a … sakra! Půllitr, nahrazující vázu se kácí k zemi. Jen Michalova, překvapivě rychlá reakce, zabránila nejhoršímu … ale první šplouch se rychle vpíjí do Petrových kalhot!
„Proč zase já,“ zaúpí nešťastný 1. Hegr, čímž vypointoval svou, před chvílí vyprávěnou, příhodu z bálu, kde jeho kalhoty, jako magnet, přitáhly tekutiny hned … 3x!
„No vidíš, už jenom 2x a vyrovnáš loňský rekord,“ snažím se ho povzbudit. Nemyslím, že se mi to podařilo.
„Mohl bych se tedy konečně představit?“ ptá se neodbytný 2. Hegr.
„A není to zbytečné? Už jsme si tak nějak zvykli na to, že jsi Hegr, ostatně, jak to vypadá, tak jsme všichni Hegři!“ parafrázuji hlášku z české komedie z doby našeho dětství.
Ale já jsem Patrik!“ beznadějně máchne rukou Hegr, tedy vlastně Patrik.
„Kdo nám tedy ještě chybí?“ ptá se Ivanka a odpovědí jí je hromové zvolání: „No přece Hegr!“
„Jak víte, že stojím za dveřmi?“ ptá se překvapeně právě dorazivší Michal Hegr. Odpovědí je mu jen smích.
„A kdo jiný by mohl dnes ještě přijít?“ napovím mu, ale nemyslím si, že by byl z odpovědi moudřejší. Vypadá dost zmateně – zřejmě další adept na organizování srazů, až to Michal definitivně vzdá.
****
Blíží se devátá, všichni Hegři jsou identifikováni, večeře snědená, tulipány pomalu uvadaj – co byste chtěli za pětikačku. Zrealizováno je i památeční foto … a já budu muset jít, žena jde na noční. Loučím se nerad, zábava je překvapivě dobrá … a vygradovala po Petrově návratu z hajzlíku.
„Kruci, proč jste mi neřekli, že tam stříká kohoutek?“ ptá se nešťastně. Odpovědí mu je (jak jinak) hromový smích.
„Míšo, nebylo to dnes tak nejhorší. Jen si dej do příště, do pořádku ty seznamy … a nezvi tolik Hegrů, nesestavujeme fotbalovej mančaft…“ poradím mu na závěr.
„Hele zlato, Hegři mi tolik nevadí, až na toho mokrého, ale nad tebou se zhluboka zamyslím. Zanášíš nám sem vegetariánské nezpůsoby, chodíš pozdě, mlátíš hlavou do futer a … ještě brzo odcházíš (nakonec aspoň nějaké pozitivum) … a věčně se navážíš do skvělého organizátora masových akcí,“ rozjíždí Michal závěrečný atak a ještě dodává, „ostatně s organizováním čehokoliv já definitivně končím!“
„Ale no tak neblbni! Byla by škoda toho nechat … zvlášť, když ti to tak jde! 1. Hegr si vezme náhradní gatě a bude to dobrý! Kromě toho – my nemáme ty seznamy!“ směji se už cestou k východu, „tak se mějte!“
