13 / Brečet nebo psát…

Nevím, jak to mají ostatní, ale já (pohlaví jednoznačně mužského) nedokáži dělat 2 věci najednou. Evidentní to je u vaření: když škrábu brambory – tak spálím maso.

Včera jsem si ověřil další vylučující se dvojčinnost: škrábal jsem brambory a čučel na ZOH. Výsledek? Ukazováček mám bez bříška. Do háje, sám doma, krve jak z vola … a v prvním šuplíku (= lékárnička) pouze paralen, uhlí a teploměr. Omotávám si ukazovák toaletním papírem a snažím se ránu stáhnout izolepou. Jednou rukou žádná sranda. Hotovo … leč radost je předčasná. Po 10 vteřinách krev opět prosakuje. Vzdávám to a jdu zazvonit na sousedku. Otevřela (čehož patrně ještě dneska lituje). Po 10 minutách se vracím do garsonky. Vrhám smutný pohled na brambory, večeře dnes nebude. Ani umyté nádobí (což mě nakonec tolik nevadí). Beru si jablko a jdu dokoukat lyžování. Až po chvíli si uvědomím, že být levákem, tak si nezavolám, nezaplatím – můj oříznutý prst by čtečka mobilu neakceptovala. No co, v nejhorším bych seběhl na parking a volal z auta pomocí HF.

Částečně nasycen jabkem usedám ke stolu, že zkusím něco napsat. Pro navození atmosféry vyhledávám na YT oddychovku. Městské dopravě se vyhýbám, minule jsem se zasekl v Brně a odjezdil tam 3 linky. Písničky přeskakuji – reklama zabírá víc času, než muzika. Pustit si film – na to není čas i talkshow je příliš dlouhá. A helemese, ‚Pošta pro tebe‘. To už zase běží? No fakt, nové díly (01/2022)! Pustím první, vysmrkám se, připravím si nový ‚papír‘ , když… zaposlouchajíc se do příběhu (dívka chce poznat svého biologického otce) vyhrknou mi slzy. Další papírový kapesník padne za oběť pošťáku Ondrovi a Ester. Po pátém vysmrkání můžu jen konstatovat, že sloučit psaní a brečení dost dobře nelze. Takže je vymalováno, u 10 let starého shledání dárkyně s dárcem kostní dřeně usínám.

Otázka je jednoduchá: proč si pouštím dramatické příběhy? Odpověď už je složitější. V poslední době brečím i u zpráv. Vždycky jsem byl ‚cíťa‘, no s přibývajícím věkem bych se tím mohl živit, stačí mi fakt málo.

Co říci na závěr? Nic, musím se jít vysmrkat…