120| Nepřeruš tento řetěz!

Ano, takto začínající texty dostávám s nepravidelnou pravidelností již od doby, co mi byla vytvořena mailová adresa. A co já na to? S pravidelnou pravidelností je od počátku hážu do koše! A dnes přišly hnedka dva!!!

... Co mi slibují či nabízejí? Nevím … a ani mě to nezajímá. Ten od mamky likviduji hned. Druhá pisatelka je má dávná spolužačka, dětská láska a současná, příležitostná kamarádka (vídáme se velmi nepravidelně – hrubě zprůměrováno: tak 1x do roka). Ač povah velmi rozdílných a na řadu věcí názorů protichůdných … přeci jen bych (být dotázán) byl na 99,9% přesvědčen, že ani ona podobnému balamucení mozků nemůže nikdy podlehnout. A že s těmito nevyžádanými a nežádoucími e-maily naloží stejně jako já! Nu, vypadá to, že jsem se opět zmýlil. Však moje reakce je stále neměnná – koš je přeci bezedný! Přesto mám potřebu jí (pro jednou … a naposled) poslat své vyjádření. Především proto, abych vyloučil možnost přijetí možných, budoucích žádostí ... o nepřerušení! A na vědomost je dávám i vám, pokud byste snad měli potřebu zařadit mě mezi vyvolené adresáty svých řetězů.

Milá Danuško, nikdo není neomylný. I takový mistr tesař se (jednou za čas) utne. Dneska ses utla i ty! Přeposlat mi jakýkoliv, plošně slibující cokoliv, řetěz je potvrzením toho, že ses už nemohla více splést! V životě jsem na tyto žádosti nereagoval, nikdy jsem v rozesílání bludů svým přátelům a známým nepokračoval! Naopak: vždycky jsem řetězové oblbování přerušil … a to především z těchto důvodů:

1. Nevěřím slibovaným informacím (plkům) v textu obsaženým!

2. Nesnáším, když jsem do čehokoliv tlačen, tím méně, když je mi (neprovedením požadavků) vyhrožováno!

3. Chybí mi, byť jen náznak racionality a logického vysvětlení: proč by mě mělo potkat něco pozitivního (či v případě neodepsání 5, 10 či rovnou 15 známým cosi negativního)? Jakože pokud někomu přepošlu stupidní text či fotku - zbavím se nemoci, narostou mi 3. zuby, zhubnu a ještě … k tomu vyhraju v loterii? Ne, tak to nikdy neuznám ... ani na mučidlech!

4. Spíš věřím, že takhle vznikají a bobtnají nové databáze pitomců, na jejichž adresu bude v dohledné době zaslána osobní nabídka koupě něčeho naprosto nepotřebného a bezcenného! Samozřejmě s poznámkou, že zakoupením čehosi z přiloženého katalogu kravin se téměř automaticky stávám výhercem. Jestli se mýlím, tak sním svůj klobouk!

Ale na rozdíl od proklamovaných pozitiv (v případě odeslání řetězových dopisů) já věřím na náhodu, na signály. Chceš příklad? Už 3 dny si v duchu kladu otázku, zda ti zavolat, napsat … no prostě oslovit tě s neobvyklou žádostí. Nakonec jsem se rozhodl (dnes odpoledne) tak neučinit a pasivně přijmout běh věcí příštích. Jenže půl dne po svém rozhodnutí přijmu večer mailovou poštu … a hle! Je tu zpráva od tebe! Pro úplnost: nevzpomenu si, kdys mi naposled napsala sama od sebe. Možná před 5 léty, kdy jsi projížděla mým městem na prázdniny? 5 roků? To je dlouhá doba. Ale je dobře, žes napsala. Cože? Proč jsem ti chtěl psát? Vlastně … ze stejného důvodu...

V úterý se chystám na sraz blogerů … konaném ve tvém městě. Trochu z ruky. Jsem blázen: jedu někam, nevím kam! Na pivo s někým, koho neznám… Jenže jsem zvědavej! Netvrdím, že každej blogař musí být hned blázen (jako já), ale úplně normální tenhle druh lidí asi také nebude. Žádného jiného však (kromě sebe) neznám. Chci je poznat, chci vědět, jací jsou. Jsou snad jako ostatní lidi? Tedy normální? Nebo chytří? Či přechytřelí, nafoukaní? Nebo snad kamarádští? Uzavření nebo vstřícní? Mám strach … ale jiný, než když jdu k zubaři. Možná ne strach, jen bázeň z něčeho nového. Chtěl jsem, abys mi byla nablízku. Kdyby se mi tam nelíbilo, kdyby na mě byli zlí, kdybych chtěl utéci … ať mám kam. Anebo naopak … pokud to tam bude príma, pokud budu plný emocí, pokud se budu potřebovat vypovídat … ať mám s kým.

No a to je všechno. V e-mailové poště už mám tvoji odpověď. Proč ji neotevřu? Protože … protože se bojím odmítnutí, jenže ... bojím se i souhlasu. Bojím – není to správné slovo, ale momentálně mě lepší nenapadá. Nojo, není to se mnou jednoduché, zřejmě jsem fakt exot, návštěvník z jiné planety. Ale ty mě za ty roky, naštěstí už znáš a tedy chápeš, že nemohu psát veselé články. Ty bych si musel vymýšlet. To neumím. Umím jen opisovat … příběhy od něj … od života! A to není právě autor veseloher. Tak pa! Možná se uvidíme? Možná, že ne? To se uvidí. Čau Michal