108| Hořký příběh - II.

Že je vám tenhle text povědomý? Jistě! Už jste podobný četli. Jenže ten už není! Zmizel! Omylem, náhodou či záměrně? Je-li vztek záměr, tak záměrně. Prý ukvapené rozhodnutí – vztek je špatný rádce. Proč je tu zas? Prý chyběl...

... někomu, na kom mi záleží. Takže jej tvořím znovu - nemám kopii. Druhá šance! Kolikrát ji v životě jeden dostane?

ON: Poslal jí básničku. Ne, že by uměl veršovat (však mnozí z nás dělají věci, jež neumí, ke kterým nemají vlohy či vědomosti), ale chtěl jí udělat radost.

ONA: Ahojky Michale! Děkuji za verše ... potěšily mne! Na oplátku ti posílám cukroví. Teda povídání o tom, jak jsem je letos pekla. Text ber s rezervou, popustila jsem uzdu své fantazii a vymýšlela si víc, než by se slušelo! Hezký večer! Bětka

ON: Ahoj Bětuš! Povídka je príma, jenže mám problém oddělit realitu od fikce. Tak ani nevím - peklas to cukroví nebo nepekla? Ale vždyť ono je to vlastně jedno! A víš co? Na oplátku ti napíši, jak jsem na tom s pečením já, chceš? Na úvod ještě jedna technická: nemám nic proti tvému jménu, jenže mi nejde moc 'přes pysky'. Proto jsem si tě (šíleně složitým myšlenkovým pochodem) přejmenoval:  Alžběta - Elisabeta - Elisa - Lisa - Líza! Líbí? Pokud ano - fajn, a pokud snad ne? ... Zvykneš si!

****

Cukroví jím, co dosáhnu na stůl. Jím, ale nepeču! Proč také - vždyť mám ... měl jsem na to ženy. Tou první byla maminka. Porodila mě a léta se o mne starala. Má tendenci se starat dodnes ... ale cukroví už nepeče

Potom se o mě staral stát - 2 roky! Proč mě (strojaře) vojenští páni povolali do kuchyně, fakt netuším. Vařil jsem tam (právě mě napadl mě vtip: "Novačkovia, kdo vie variť v takychto velkych kotloch?" Přihlásí se Dežo: "Varil som aj vo vetšich, pan major." ... "Nehovor - a čo?" ... "Asfalt, pan major!") - to jo, ale cukroví jsem určitě nepekl. Však taky vojna není kojná, že. 

Po návratu do civilu jsem se oženil. Měl jsem hodnou ženu ... pekla cukroví, uklízela, porodila 2 děti ... a pak se o ně starala. Jasně, starala se i o mně. A já? Taky jsem se staral - hlavně o sebe! Nejsem zemědělec ani převozník, ba ani parťák od Štětináče. Proto nemám bidlo. Přesto mě pálilo! Možná proto, že bylo s dlouhým, tvrdým 'Y'. Když pálilo moc - odešel jsem. Od ženy, od dětí ... i od cukroví.

Poznal jsem svou 2. ženu. Také byla hodná ... i trochu cukroví napekla (před vánoci). Dceru porodila (po vánocích). Starala se o ni ... a starala se i o mne. A já se staral ... zas nejvíc o sebe! Asi to mám v genech. Pak jsem přestal chodit do práce. Nebavila mě, já nebavil šéfa - a pak už jsem se nebavil skoro s nikým.

"Aspoň nějaké cukroví bys s holkou mohl upéct," povídá před vánoci má, z práce unavená, 2. žena. Tak jsem upekl s dcerou pracny. Ty mám rád. Upekli jsme i vykrajované linecké - to mají rádi všichni! Poznání? Nebaví mě péct cukroví.

"Tak co tě vlastně baví?" ptá se žena. Co já vím? Už ani ten sex ne. Moc práce! A tak žena trpí, čeká a doufá. Marně! Pak už jen ztrácí: nejlepší léta a trpělivost. Se mnou. Mám prý odejít.

Odešel jsem. Ne daleko, jen přes ulici. V hospodě mě ten nápis vždy fascinoval: 'Pivo přes ulici'. Dodnes nevím, co znamenal ... vždyť všichni byli uvnitř. Přes ulici byla jen zastávka autobusu, pivo žádné. Přes ulici jsem se odstěhoval já. Jsem sám ... a můžu si dělat co chci. Nedělám tedy nic. Ani cukroví nepeču! Nemám proč, nemám s kým a ani nemám v čem - nemám totiž troubu. Trouba jsem zřejmě já! Cukroví není hlavní problém. Problém je, že jsem línej a nic mě nebaví. Píšu a ... počítám hromady: Jedna hromada - špinavé nádobí / druhá hromada - špinavé prádlo / třetí hromada - čisté prádlo (jediná se zmenšuje) / čtvrtá hromada - odpadky / pátá hromada - věci k uložení do  sklepa ...

Najednou všechny hromady mizí. Proč? Přišla totiž třetí žena. Je hodná ... likviduje hromady a stará se o mne. Cukroví nepeče, děti rodit nechce. Nevadí - nemusím děti, nemusím cukroví. Mám nový zájem. Novou ženu a sex! Sex s novou ženou. Ona má řadu zájmů, já jen jeden. Jeden je málo. Pro dva málo. Třetí žena odchází. Jednou, po druhé, po třetí, po čtvrté, po páté, po šesté, po sedmé - víc odchodů nežli hromad! Před vánoci odešla po osmé. Po sexu ... a nadobro.

Jsem sám. Nemám ženu, nemám sex, nemám cukroví - mám jenom bolest, smutek, pocit utrpení, prázdnoty a nicoty. Všechny mé ženy odešly. Zůstaly jen hromady. Hromady prádla, nádobí, odpadků ... nově i smutku a bolu. Přibyla i hromada studu a výčitek. Kdo komu co vyčítá? Kdo mi může co vyčíst? Jistě, ženy by mohly. Však nevyčítají - naopak ještě pošlou v krabičce cukroví. Z dobré vůle. Vánoce jsou přeci svátky dobré vůle. I já ji vždy měl! Více, než mohly snést! Ne, ženy nevyčítají ... ani nemusí. Vyčítá samo cukroví! Každý sladký kousek hořkne v ústech při vědomí, že jsem páchal. Co? Skutky! Skutky vskutku nechtěné - byť v dobré vůli konané! Cukroví mi hořkne při vědomí, že jsem nebyl dobrý člověk, pro své ženy dobrý muž. A co pro své děti? Raději se neptám.

3 zklamané ženy! To je moc, moc na jednoho líného muže. To je zlé! A zlo? Nevymírá, naopak, roste ... geometrickou řadou. Je třeba se mu postavit. Jak? Nedopustit další zklamanou ženu. Nežít ... myslím nežít s ženou. 'Raději žádnou, nežli vadnou' - zpívají Mandrage (netuším, co je to 'mandražé'). Však mám pro ně další sloku: "Raději vadnou, nežli zlého, muže spíše bezcitného". Nežli mě! Nebo je nás víc? Co říct? Jaké poselství? Snad tohle...

"Muži, nepáchejte nežádané skutky, naslouchejte svým ženám. I když naslouchat ještě neznamená slyšet! Važte si svých žen, dokud je máte, dokud si ony váží vás! Važte si jich, dokud se starají o děti, dokud se starají o vás, dokud ještě pečou cukroví ... dokud od vás neodcházejí. Děkujte, komu chcete (Pánu Bohu, své víře či osudu...), že ještě máte svoji ženu ... možná trochu jinou, méně hezkou, víc protivnou ... prostě krapet vadnou, ale vás milující, o vás se starající! Že máte na vánoce i to cukroví, co vám už tolik nechutná a ještě kazí postavu (ostatně také nejste dokonalí). Děkujte a buďte vděční za to, že nejste o  vánocích (a nejen o nich), každý jeden sám, že jste ještě DVA! Protože jak pravil kdosi moudrý:

"Lidé jsou andělé s jedním křídlem! Musí se obejmout, aby měli křídel pár a mohli tak vzlétnout! Vzlétnout, aby získali nadhled, aby viděli své chyby. Uvědomění si chyb je předpokladem jejich eliminace. Bez chyb nebudeme nikdy - jsme přeci jen lidé. Což však neznamená, že se nemůžeme pokusit ... stát se, aspoň na chvíli, anděly!

A ještě jedno přání: "Dokážeme být na sebe hodní ve dny sváteční. Zkusme se však k sobě chovat vlídně i ve dny všední! Proč? Inu, protože jich je v roce mnohem, mnohem víc!"

****

Kam jsem se to dostal od cukroví? Myslím, že 'tě nenávidím', Lízo Hornová! To kvůli tvé povídce o cukroví se tu (místo spánku) hrbím u počítače a hledám slova o vině a nevině. Filozofuji a přitom vím, že umýt ruce si nestačí (své viny vodou nesmyjeme), že své skutky již nenapravím. 'Nenávidím tě' Lízo Hornová ... že už jen kvůli tobě dál ukládám na blog své slátaniny, které nikdo nečte, místo toho, abych žehlil, uklízel a konečně vyndal včera vyprané prádlo z pračky a přitom... 'tě miluji' Lízo Hornová. Za to, že jsi, že ses mi před vánoci zjevila a projevila zájem! Žes mi dala víru v mou 'práci', víru, že její výsledek někoho zajímá, někoho potěší, někomu udělá radost. Svým zájmem si mne obdarovala (podobně jako Ježíš malomocné)!

Přeji pohodových 48,5 hodin starého roku a pokud možno, co nejvíce z 8 760 hodin roku nového! Mnoho štěstí a lásky Tobě i tvým bližním, jímž se dnes z části cítím být i já.

****

ONA: Ahoj Míšo, 
tak jsem hned po ránu četla ... četla jednou, četla po druhé...
Jako psaní od Tebe je dost smutné ... když si představím, žes toto vše prožil...
Jako text pro mne, velice čtivý ... píšeš poutavě, jazykem mi blízkým, proto tě ráda čtu. Protože se mi to fakt líbí - neboj, nejsem masochistka!
Myslím si ... že je důležité, že hledáš chyby i u sebe, že o nich dokážeš mluvit a psát...
Myslím si ... že nejsi asi typ pro společný život s ženou ... nevím proč, ale jevíš se mi tak...
Myslím si ... ne, určitě vím, že se dá žít i singl, navíc je to nyní moderní...takže kráčíš s módou...
Až budeš mít něco na srdci, napiš! A raději mě miluj, nenávidět ... drásá mysl a někdy i tělo...
Buď rád, že jsem, že mám trpělivost, že Tě vyslechnu, kdykoliv! Dostals mě asi k Ježíšku, pro povznesení se nad obyčejný život, tak si mě važ. V duchu Tě právě teď, obejmu, abys cítil společnou mysl a pozitivní energii......

Měj se (jak ty říkáš) príma a nezoufej ... život je krásný a já vím, že ještě (možná dříve, než si myslíš) potkáš svého anděla! Papáá tvá Líza

P.S. A taky ti moc děkuji za své nové jméno - snad si zvyknu?