107| Příběh studentky Lenky – díl 5.

Michal, dle očekávání lyžařský výcvik přežil. Michal ano. Po týdnu se vrací do města a těší se na horké objetí své princezny Pampelišky, která jej bude čekat u autobusu. Teda měla by čekat, jenže … zase je všechno jinak...

ŽIVOT NENÍ SEN

Konečně sobota. Den, kdy se vracíme zpět do civilizace. Než řidič pochopí, že se mu nepodaří vtěsnat autobus do úzké ulice před školou, tak aby nebránil silničnímu provozu, trávím čas vyhlížením své princezny. Zatím marně. Vystupuji a Lenču stále nevidím. Ale jo, už ji  vidím, od tramvaje běží dívčí postava. Vidím blbě do dálky, přesto je mi brzo jasné, že ke mně nespěchá Lenka, ale Ivana!

„Ahoj Michale, Léňa tě zdraví, má chřipku nebo angínu – zkrátka je jí docela blbě a potí se v posteli. A moc tě prosí, ať se na chvíli zastavíš. Pokud se ovšem nebojíš?“ tázavě se na mě dívá dívka.

„Já a bát se? Rýmy, jo? Jasně, že jdu!“

„Príma. Tak sem dej lyže! Můj přítel Michal, ti je zanese k nám. Kde bydlím, už přece víš, ne?“

„Jasně! 3. patro bez výtahu! Tak díky, čau Michale … Ježíši! Ahoj chlape!“ zdravím z devítiletky spolužáka a jmenovce, „teda já zírám, kde jste se vy dva k sobě nachomejtli? Tak my ti Ivčo, sháníme partnery po všech čertech – a ty si najdeš mého spolužáka sama!“

„Myslím, že ti to trošku moc mluví!“ taky se trošku zlobí Ivča, „chodíme spolu do tanečních! Netušila jsem, že se znáte. Takys mi to mohl říct,“ schytává to i druhý Michal, „a vůbec … neměl bys už letět za Léňou?“ rázně končí Ivana naše setkání.

„Jo, jo, už letím! Tak ať vám to klape! Až bude Lenka dobrá, zrobíme akciu!“ loučím se a poklusem mířím k tramvajové stanici.

... za 20 minut zvoním u jejích dveří. Divné, nikdo neotvírá. Přece musí být doma. Uvnitř něco bouchlo… znovu zvoním, buším na dveře. Po chvíli se dveře přece jen pootevřou ... a v nich stojí Lenčin (náhradní) táta. Evidentně není v pohodě. Má zarudlé oči, propadlý obličej … brečí?

„Brejden, co je vám, pane Janda? A jak je Lence? Prej leží, je marod?“ nakukuji přes otce dovnitř. Jenže z horní palandy na mě čučí jen vánoční, obrovský, plyšový, žlutý medvěd. Asi blbnu, ale mám pocit … že na mě mrknul? Začínám hysterčit..

„Tak co je, kruci, s Lenkou?“ téměř křičím na štkajícího muže přede mnou.

„Vzlyk … škyt …… ona je, ona je … v nemocnici! Jo, v nemocnici. Měla horečku, přes 40 … blouznila, Marta volala záchranku … hned ji brali, prej zápal plic, akutní!

„A kdy ji odvezli?“

„No, to nevím, teď … před hodinou? Před dvěma?“ neorientuje se otec v čase.

„A kam?“ dožaduji se poslední, důležité informace.

„Kam? No, do nemocnice … do centrální … kam jinam? Jo…“

„Jedu tam, nechám si tu bágl,“ nečekám na odpověď ... a řítím se po schodech dolů…

„Počkéééj! Stejně tě tam nepustí … nepustí…“ tato slova jsem už však neslyšel … dobíhám tramvaj, do centrálky je to 5 stanic. Až ve voze si uvědomuji, že nemám ani lístek ani legitku … snad budu mít štěstí, ale popravdě: teď na to kašlu. Zákon schválnosti však funguje naprosto spolehlivě…

„Dobrý den, revize jízdenek!“ stojí nade mnou revizor a odznakem mi kmitá před očima. Zkouším mu vysvětlit situaci: hory – Ivana – medvěd – Lenka v nemocnici! Nic z toho jej však nezajímá. Zajímá ho jen má jízdenka, tramvajenka nebo peníze a občanka. Nemám ani jedno (a navíc ani čas) … tramvaj brzdí na křižovatce před nemocnicí. Prosmýknu se kolem revizora, trhnutím rozvírám dveře, vyskakuji ven, uhýbám jednomu autu, druhému a zdrhám za roh. Revizor buď není v kondici anebo mu za to nestojím – zůstává v tramvaji... Vbíhám na příjem … jenže tady se se mnou opravdu nemazlí.

„Pokud nejste rodinný příslušník, tak vám stejně nemohu nic říct,“ razantně mě vypakuje ven sestra předdůchodového věku. No, příslušník nejsem - zatím. Přece se kvůli návštěvě v nemocnici nebudu hned ženit, ne? Myslím si v duchu a pomalu odcházím, když slyším zvonivý hlásek druhé, daleko mladší, moc hezké sestřičky…

„Počkejte pane, vaše dívka je na operačním sále na chirurgii v budově ‚bé‘, na 2. patře. Tam si počkejte, je tam už také její maminka. A nebojte, to bude dobrý, naši páni doktoři jsou machři!“ dodává a mile se usmívá.

„Moc vám děkuji, sestři,“ a celej zpitomělej jí podávám ruku a chci dát pusu. Jenže se uhla a pusa jí přistála někde za uchem... Vidím, že jsem ji svým gestem uvedl do rozpaků. Sestra Tereza (čtu na vizitce její jméno). Hezké, ale teď opravdu není času na flirt ... běžím do toho jejich béčka. Schody beru po dvou … a už vidím i mamku Martu, zrovna vstává. Ne kvůli mně, ale z prosklených dveří naproti (se štítkem: OPERAČNÍ SÁL) vycházejí dva ‚kontrastní‘ doktoři: malý a velký, starý a mladý, smutný a … taky smutný? Proč se oba tak mračí? Zbývá mi k nim ztěží 5 metrů, když slyším toho staršího: „… je nám to moc líto paní Jandová, ale nedalo se už nic dělat … přijela příliš pozdě …“ a další slova už zanikají v propuknuvším pláči Lenčiny matky.

Co, co to, sakra, melou za nesmysly? Jak přijela pozdě? Kam pozdě? Marta náhle ztichla, ovšem jenom proto, že se v mdlobách sesula k zemi. Lékaři ji odnáší na sál. Na sál, kde možná ještě leží její … už neživá dcera. Mrtvá dcera!!! A také moje … láska, milenka, pampeliška odkvetlá! … Je fuč! Neživá, mrtvá, už tu není!!! Už jí nikdy neuvidím!!! Nikdy! … Néééé, to néééee!! Točí se mi hlava, nohy podlamují a … omdlévám také.

****

Probouzím se – nevím kde. Nade mnou se sklánějí cizí hlavy. Jedna mně přijde povědomá. Není to ten revizor? Tak mě dostal! Hlava otvírá pusu, jenže … co to říká?

„Jak se jme-nu-je-te?“

Jak bych se měl jmenovat? „Michal! Jmenuju se Michal!“

Hlava z toho má radost. Taky mám radost, že se mu mé jméno líbí. Zas něco říká, ale už mu nerozumím, chce se mi spát… a opravdu usínám. To, že jsem prospal půl dne na lehátku na příjmu pod dohledem sestřičky Terezy – jsem se dozvěděl až druhý den...

... ale to už je zase jiný příběh.

 

Autor: Milan Vít | čtvrtek 19.1.2017 6:00 | karma článku: 13,81 | přečteno: 300x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,30 | Přečteno: 367x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 199x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 629x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 281x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 326x | Diskuse | Poezie a próza
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Putinův fotbalista. Čech strhává vlajky Ukrajiny a šíří propagandu. Je za hrdinu

31. října 2024

Premium Příběh Jaroslava Dolejše je ukázkou, jak funguje ruská propaganda a jak se z amatérského sportovce...

Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství

6. listopadu 2024  14:46

Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

Vedl separatisty, umučil donbaského kovboje. Na Ukrajině zemřel ruský generál

7. listopadu 2024  22:27

Na Ukrajině padl osmý ruský generál, který se účastnil invaze do země. Generálmajor Pavel Klimenko...

Naše armáda už nemá v Gaze co dělat, řekl odvolaný izraelský ministr obrany

7. listopadu 2024  22:03

Izraelská armáda už nemá důvod zůstávat v Pásmu Gazy a pro její přítomnost po 13 měsících války na...

Karavana migrantů se po vítězství Trumpa rozpadla. USA přesto čekají davy

7. listopadu 2024  16:33,  aktualizováno  21:09

Karavana migrantů z Mexika, která vyrazila do USA, se zmenšila zhruba na polovinu původní velikosti...

Drsná babička, zhouba muslimů a Kennedy. Trump ladí tým pro lepší USA

7. listopadu 2024  20:16

Vyhrát prezidentské volby – nejtěžší úkol si Donald Trump může odškrtnout. Teď ho čeká sestavení...

Cvičení bez starostí: Vyhrajte dokonalou podložku na jógu
Cvičení bez starostí: Vyhrajte dokonalou podložku na jógu

Pokud milujete jógu a hledáte způsob, jak si cvičení zpříjemnit, máme pro vás skvělou zprávu. Tento týden jsme si pro vás připravili soutěž, ve...

  • Počet článků 219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 390x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?