07| Kam se mnou, kam s ním?

Jsem tu novej, nejsem mladej, technice moc nehovím. Pod článkem mám diskutéry, chci se bavit, jenže problém. Nemám účet - založ si ho! Máš dukáty? Ne? Smůla, diskuse je omezená. Je tu jedno řešení: založ si facebook! Nechci!! 

          Ne, nečetl jsem příběh o Alence v říši divů, jen tuším, oč tam běží – ocitla se v jiném světě? Přesně tak se cítím také! Nebo jinak: v romantickém filmu „Zatímco jsi spal“ – než se hlavní hrdina, milionářský synek probere z mrákot (bo málem spadl pod kola metra, U-bahnu, či jak té šalině v NY říkají), tak chudá, leč pohledná, Sandra B. klofne jeho bráchu. Bratr bratrovi je vlkem! Také mám pocit, že jsem pár let prospal.

          Než jsem „usnul“, snažil jsem se pochopit technické základy – nakloněnou rovinu, páku a možná i kladkostroj. Dobrý, to jde. Ale princip spalovacího motoru? Netuším. Proč se letadlo udrží ve vzduchu? Nevím. Jak to, že si volám se synkem v Americe? Vždyť to nemá ani dráty – což je jedno, nemám zmáklej ani rozhlas po drátě. Plochá televize? Nevím, nevím, netuším!

          To mi žíly netrhá. Naopak, je fajn, že auto jede, letadlo letí do cíle – většinou, v telefonu slyším, koho vytočím. Pouze mě vytočí, když mě nezvedne. A pak je tu ještě PC! Osobní kompjútr – moderní, krásně lesklý, lehký – bojujeme spolu léta. Nakonec většinou udělá, co chci já! Skype = bezva, vidím ksichtík protihráče, nemusím už k sousedovi o patro níž. E-mail + internet = pro mě zdroj nekonečných informací. Jo, jsem závislák. Nevím, kdo a jak tam ty „miliardy informací“ naflákal, ani mě to nezajímá, ale využívám je. Tím je však mé uživatelské umění ovládat 'PC' vyčerpáno.

          BLOG? Před dvěma týdny bych řekl: tlustej notes. Dnes na tom nejsem o moc líp. Vytvořili mi ho, vím,  jak se do něj dostat ... a pak už jen píšu. Nazítří pod svým neumělým nebo umělým?  textem nacházím … lidi, ženy i pár chlapů – diskutérů. Slušně vychován, chci odpovědět. Ale nemám „i-dnes účet“. No, nemám. Zarputile, krok za krokem, do toho jdu s vírou, že techniku porazím. Nejdřív je to nerozhodně, kdesi jsem se zaregistroval, přes noc si mě prolustrujou a zítra snad? Zatím zkouším, kam mě systém pustí. Hele, volná diskuse. Tak ta je sice česky, ale přesto v cizím jazyce! Rychle pryč!   

          Ráno vstávám, hned k „písíčku“. Dřív, než mě žena odežene, rychle na blog … můj text … sláva, jsem volný, mohu diskutovat! „Maž vod toho počítače, závisláku!" zmerčila mě Karolína, „uvař prosím, kafe, posnídáme společně! Jsme přece rodina.“ Tento příkaz, možná, že prosbu nelze ignorovat! Rodina je rodina a rodinou snad zůstane! (časem se ukáže,že ne, ale to je jiný příběh)

          Po snídani k doktorovi. Vyšetření: RDG, SONO, CT!  Za peníze daňových poplatníků. Ani 30 kaček po mně nikdo nechce. 22 káčé však ano – řidič autobusu. Ostatně i "řidič je jen řidič a řidičem zůstane" – slyším poslední dobou od mladší dcery. Fajn, už jsem doma, jdu diskutovat, psát a vysvětlovat.

         První příspěvek. Krátký – zatím zkouším. Jde to! Je to SUPER. Druhý článek, druhá zpráva. Jdu na třetí… Co je? Kde je chyba? Notebook prostě nefunguje, hele tu je zpráva pro mne? To je jako v životě: máš-li prachy, 1 000 dukátů – tak si diskutuj třeba až do vánoc. Máš jen osm? Tak drž hubu ústa! Čti si, něco napiš a … nezlob nebo ... Zlobím se a moc! Je to jako dříve v práci: chceš výplatu, chceš dělat? No, tak makej, makej, cíle plň! Plň a překračuj! … No, co se divíš, máme nové parametry, máme nová pravidla – to aby z diskuse nebyla povidla! Nestačí chtít, mít chuť, čas a odvahu. V životě, na blogu i v práci se musíš snažit! Je třeba zdolávat, plnit a překonávat. Anebo? Je to jednoduchý: vytvoř si svůj facebook! Že nevíš, co to je? Že nemáš potřebu se obnažovat v dalším médiu. Máš, jen o tom zatím nevíš! Nebo snad nechceš diskutovat?

          Dobrá tedy, kapituluji. Založím si ten „kxicht v knize“, Jen aby se neřeklo - vlk je plný, koza celá. A já? Tak mohu diskutovat? Prý až do nekonečna! Hmm, zbytečně se raduju. Neumím to otevřít, chce to nové kamarády, adresy a kontakty. Vzdávám to, diskuse nebude. Co teď? Napíšu si povídku. Být to píseň, řeknu „protestsong“, takže píšu „protesttext“ jen takový malý „protestblog“!

          Proti čemu? Proti všemu? Ne, to ne! Pouze proti stáří, proti nové a stále rychlejší technice. Proti  parametrům, novým pravidlům, dukátům a omezením. Co to vlastně vyhazovali na Malé Straně v Nerudově povídce? Kamna, křeslo, slamník? Co s tím? Na skládku? Dnes už jistě... Kam však se mnou? Jednoduché! Soutěž, boduj, sbírej, dři!  Kšiltka čeká a ... ještě můžeš … diskutovat! Nechceš? Ne? ... Jsi ňákej divnej, nejsi starej? No, tak dědo, tu máš notes, piš si tam své veršovánky, protesty a zápisky. Pro tebe je blogu škoda. My však do toho jdeme. Berem všechno, máme na to! Berem kšiltky, trika, nakonec i tu diskusi. Ale? Další dukát!

          KAM VŠAK S TEBOU KMETE? A KAM SE VŠEMI - NESTÍHAJÍCÍMI?