04| Poema o ženách

Za svými povídkami si stojím, ale v poezii jsem naprostý vetřelec! Jenže důležité je téma! Dnešní titulek na i - dnes: Desetina žen, dívek byla někdy znásilněna, nejčastěji ... DOMA! Partnerem, otcem, otčímem, bratrem? Strašné!!

Poema o ženách a mužích ... o jejich touhách, chybách,

o lásce, bolesti ... o vině a  vinících ... a odpuštění?

   S dvěma muži mladá žena, šla se projít večer sama.

Jenže ouha! V parku byla těmi chlápky znásilněna!

Nedaleko druhá žena, čekala zas na manžela.

Na jeho cit, lásku, něhu -  léta neprojevil snahu!

---

Dnes ženy obě poznají, že o muže už nestojí!

Ani vidět, slyšet, mluvit! Raději už budou sami!

Pláče v parku zneuctěná! A doma ta otrávená!

Muži? Ti zatím nevědí, že život se jim dnes změní!

---

Žena doma dřela pro něj. Ocenil to? Rozhodně ne!

Proč by chválil tu svou doma? Venku přece čeká ona!

Do zámecké zahrady jdou, nervy mužů napnuté jsou.

Co je? Žena nerozumí . Chce se bavit, víc v tom není!

---

Bohužel, dnes bylo na ní … dvacet minut ukájení!

Hrůzostrašné představeni! Po aktu už mužů není!

Na lávičce pláče žena, v parku sama, zneuctěna!

Policii! Proč nevolá? ... Ostudu by nepřežila!

---

Za altánem sukni hledá … žena muži zneuctěná!

Když z domu naproti vyjde, žena druhá, bez naděje.

Když se obě ženy míjí ... zazní dotaz nečekaný:

Je tu volno, smím se přidat? Nechcete si popovídat?

---

Chtěly obě! Záhy jasné ... odpovědi jednohlasné.

Bez mužů si klidně žijí ... krásné týdny prožívají!

Nechybí jim mužů hrubost, sex nemají za povinnost!

Navzájem se rády mají … svá těla si jemně hladí.

---

Pojďme na skok za muži: Jak se iim nyní daří?

U malého binec doma: nádobí, puch, všude špína.

Kdo by tady tak chtěl bydlet? Žena těžko a co pes?

Neveselo, pochmurno tu: nejen včera, zítra, dnes!

---

Boží mlýny, prý pohádky! Jenže když teď vidím muže,

co dřív mohl, dnes nemůže – jednu otázku mám, Bože.

Vina a trest - křehké téma. Dalším potom odpuštění.

Nenastal čas uvažovat, o mužů trestu skončení?

---

Přejme mužům silnou vůli, opakovat zas a znova,

denodenně hezká slova, chválit je a rozmazlovat.

Naše ženy, nám tak milé! Chvála Bohu, že jste jiné!

Víme, že vás zraňujeme, vy víte, že … milujeme!

Bez vás žít už neumíme! Nemůžeme a nechceme!

Odpusťte nám, vás prosíme! Věřte, že se polepšíme!

---

Uvěřit a zas se starat? Není vám teď lépe bez nich?

Jistě, žijeme si skvěle! Jenže k ženě patří ženich!